Kawasakiho ruže

Námět je to určitě silný, s tím souhlasím na sto procent, ale zpracování bylo jaksi mimo mě. Přesto nelituju, že jsem tenhle film viděla. Roli pana Chudíka si budu dlouho pamatovat, už pro mě nebude jen legendárním primářem Sovou. (27.06.2010)

Kawasakiho ruže ma nezasiahli tým správnym spôsobom. Ide o to, že som čakal čosi viac odvážne, niečo, čo sa bude rýpať v postupoch ŠtB a prinášať na svetlo nové fakty o starých svinstvách. A dočkal som sa toho len spolovice, vlastne z tretiny. Keby som mal hodnotiť iba tú dlhú scénu kdesi v strede filmu, výsluch bývalého eštebáka, bolo by to jasných 5*. Ladislav Chudík je proste herecký Boh a z jeho hereckého koncertu aj v tak pokročilom veku ma poctivo "mrazilo v zádech". Problém je, že celý zvyšok filmu je jedna obrovská, ukecaná a emocionálne len málokedy účinná nuda. Zopár príjemných výkonov, napríklad Huba či Kolářová, navyše vytvárajú nežiadúcu familiárnu atmosféru. Vo filme Vratné lahve Jana Svěráka som to bral, tu mi to ale vadilo. Možno je chyba vo mne, možno som čakal napínavý polit-thriller, ale som mierne sklamaný. Film občas pobaví (scéna s radom nadávok je geniálna), ku koncu trochu aj dojme, to ale nestačí. (65%) (24.08.2010)

Neurčitá rozplizlost jako základní rys filmu. 1) Spolupráce s STB je stále tabuizované téma, které tvůrci neumějí uchopit, ostýchají se, snad se až bojí. Neurčité kontury viny a nejasné vztahy mezi lidmi daly vzniknout rozplizle neurčitému snímku. Jako bych se díval na svět skrz zamlžené sklo, viděl, že se tam něco děje, ale nebyl s to jasně rozpoznat co a tudíž i definovat svůj vlastní postoj. Myslím, že je to "zásluha" scénáře, kterou režie umocňuje. 2) Neurčitě rozplizlý příběh Lucie a Luďka nemá s estébáckou rovinou snímku nic společného - i to přispívá k rozpačitému dojmu. 2) Spoiler. Ve filmu jsem našel všehovšudy tři zajímavé scény. První je rozhovor manželky s manželem a jeho milenkou - výstižně zobrazuje trapnost. Druhá je didakticky pojatý metodicky přesný postup rozpracovávání zájmové osoby pracovníky STB - zajímavé jako fakt s jedinečným podáním Ladislava Chudíka (Český lev 2009). Třetí je neoriginální, ale působivá závěrečná scénka se Šmírbuchem jazyka českého Patrika Ouředníka - dojemná smířlivost. Za zmínku stojí ještě poetika göteborgského přístavu. (01.03.2011)

Sakra, to téma vůbec není špatné a někdy bych chtěl udělat podobný příběh, který má hloubku, a to jak společenskou, tak lidskou. Bohužel forma, kterou je to prezentováno, tedy v podstatě taková meditace, není až tak skvělá. A asi by nejsilnější scénou neměla být tak, kde se manžel snaží se svou milenkou přesvědčit vlastní ženu, že vlastně nedělal nic zlého a že si o tom jenom musí promluvit. Tahle rodinná linie je jen na začátku a v kontextu se pak jeví až přebytečná. (14.12.2015)

Jsem dosti překvapený relativně vysokým hodnocením tohoto filmu i pozitivními komentáři na jeho adresu. To v kontextu hodnocení jiných filmů tandemu Hřebejk-Jarchovský. Námět mi naprosto nepřipadá přelomový, spíše zaprášený. Ani na hereckých výkonech nic mimořádného neshledávám. --- Hlavní problém je však v časové rozpolcenosti scénáře. Odehrává se drama v nedávné minulosti, nebo v roce 1972? Tvůrci tenhle problém vyřešili nešťastně. Příběhy a charaktery "mladých", díky nimž se vlastně vody zavlnily, jsou jen načrtnuty, hloubka chybí. A na osudové události z roku 1972 se pouze vzpomíná - ačkoli by vystačily na vynikající film! --- Vzniklo tak nikoli drama, nýbrž pouhá "reportáž o dramatu". (10.06.2014)

Ve stejném roce natočila Lucie Bělohradská snímek Archív, který je ve vícero aspektech dost podobný jako Hřebejkova Kawasakiho růže. Drama postupně odkrývající události minulého režimu, kde lidé udávali na STB a sami byli jejich spolupracovníky. Těžká doba, těžko soudit. Jako velmi zdařilé bych kvitoval obsazení Ladislava Chudíka do role bývalého vyšetřovatele Kafky, jeho téměř dokonale dobrácká povaha v něm zároveň skrývala obrovské zlo, jehož propojení bylo perfektně zahrané. Nešťastným tahem naopak spatřuji obsazení Antonína Kratochvíla v roli výtvarníka Bořka, který svoje věty pronášel suchým a strojeným projevem zdůrazňující jeho neherectví. Celkově se jedná spíše o lehce nadprůměrný snímek ve filmografii Jana Hřebejka. Nejvíc mě asi zaujala klasicky výtečná hudba Aleše Březiny, z vetší části se pohybující v gotických rovinách, což tvořilo krásný a příjemný poslech. (16.06.2020)

Kdo může posuzovat minulé viny ? To je asi to co mi nesedlo :-) Pořád se vrtat v tom co bylo a o čem ... já osobně moc nevím :-( Něco do sebe to má :-) Ale asi to není můj žánr :-) (10.06.2010)

9/10 Tak to cucim - to delal Hrebik? Zrejme mu prospela zanrova zmena. Uz v Nestydovi naznacoval, ze je potreba nad nim spravit zlomenou hul, ale tady teda prekvapive jede. Nosna a premysliva latka podana nadstandartnim zpusobem. Z komparsu nesedi jen otresny Mikulcik, zbytek je OK - i topornemu Hubovi tato role opravdu sedla a Kolarova je skvela. Samozrejme i ma byvala partnerka (tanecni ;]]) Peta Hrebickova je porad dobra. (29.01.2011)

Dosavadní hodnocení přesně odpovídá tomu, co jsem věděl po východu z kina. Tohle je typický film okolo sedmdesáti procent. Myslím, že Kawasakiho růže se docela povedla. Vizuálně film vypadá dobře a moderně, je to něco jiného než obvyklý český film. Jak už tady někdo podotkl, může se film kritizovat za to, že je tam moc postav, ale mě to tam nějak ani nevadilo. Myslím, že si tady Hřebejk hodně dovolil a docela mu to vyšlo, držet takřka půlhodinu jen prostřihy na postavu a udržet tempo filmu, je u nás nevídané. Scéna v lese mezi Kolářovou a Vlasákovou je skutečně asi nejsilnější v celé Hřebejkově filmografii a myslím, že nevadí, že je jakoby nastrčená, jak píše cival. V hledisku vyrovnání se s minulostí je ten film opravdu povedený, hlavně nesklouzává k tomu, aby někomu stranil. Povedl se i scénář a myslím, že i obsazení. Huba, Kolářová, Vlasáková jsou dobří a přesní, Chudík tam sedne dobře (ti, kdo ho znají jen jako Sovu, budou koukat) a hlavně výborný byl neherec Kratochvíl, byl hodně přirozený. Jen se mi moc nelíbil Milan Mikulčík. Celkově myslím, že se film skutečně povedl a je dobře, že vznikl. Hodnocení je opravdu někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec tedy dávám čtyři a 70 %. (10.12.2009)

hrebejk prvy raz cisto dramaticky a pichajuci do osieho hniezda v podobe palcivej temy donasania pre stb. rezia je na vysokej urovni ako i digitalna kamera skuseneho martina stachu. skoda ze scenar nebol tak vybruseny do dokonalosti ako technicke aspekty filmu, takze sa dockame rozohratych tem, ktore vysumia do stratena (ludek a vztah k radke) a dialogmi ktore sustia papierom (opat ludek a vycitky otcovy svojej zeny... postava ludka je celkom jednoznacne najslabsie napisana ale i otrasne zahrana mikulcikom, ktory sa nedokaze zbavit divadelneho prehravania a stale rozhadzuje rukami). herecke vykony su az na par vynimiek vynikajuce a potesia predovsetkym starsi herci ako kollarova a hlavne chudik ako byvaly stbak ktory je slizky a pritom taky sympaticky stary pan (pasaz kde chudik vystvetluje umenie vypocuvania patri k vrcholom filmu). vdaka rozharanosti a neucelenosti film straca podu podu pod nohami a nie je tou filmovou udalostou ktorou mohol byt. (16.04.2011)

Toto je první český film po revoluci, který jsem viděla v kině. Nebylo to dobrovolné. Věřte tomu nebo ne, je to zcela surreálné, ale milé. Věnoval nám jej náš kapitalistický šéf k MDŽ. Nebylo nutné ho v kině vidět, i na menším formátu by fungoval stejně, ale nelituji. Bylo to vlastně první drama věnované vyrovnání s komunistickou minulostí přítomnýma očima, které jsem viděla. A světe div se, povedlo se to. Tak nějak důstojně a velkoryse. Nikdo se nemůže omluvit všem a nikdo se nemůže omluvit za všechny. Ale omluvit by se měl. Alespoň komu ještě lze. V nějakém komentáři zde jsem četla, že to bylo černobílé a že i dnes se dějí křivdy a zlo. To mě dost nadzvedlo. Samozřejmě se dějí. Ale je rozdíl v tom, když není dodržován zákon proti zlu a tím, když je zlo zákonem. A to když mladí nepochopí, tak je to s námi moc špatné. (09.03.2010)

Asi nejlepší film Jana Hřebejka a taky jeden z NEJ filmů po revoluci. Začínalo to pomalu, ale pak mě to chytlo a nepustilo. Je to den co jsem to viděl a pořád na ten film myslím. Opravdu skvěle natočené a vynikající výkony všech herců. Od té chvíle kdy se tam objevila ta složka naprosto strhující. (09.03.2010)

Je mi líto, ale tohle jsem prostě autorům nežrala. Téma je zpracováno stylem, který bohužel není pro film dostatečně nosný, snaha o jakousi hyperkorektnost a slušnost mu navíc sebrala na zajímavosti a vytvořila dojem sterility. Výkony herců jsou z velké části dost křečovité (což je jedna z věcí, která se dřív Hřebejkovi upřít nedala - že umí pracovat s herci - zvláštní). Snaha o to, posunout se někam dál, je patrná, ale chtělo by to trošku přibrousit, zbavit se té uhlazenosti. (15.06.2010)

Je těžké vyrovnat se s vlastním selháním v minulosti. Hřebejkův film neobviňuje, ale pokládá otázky. A odpovědi, ať si na ně najde každý sám v sobě. Odsoudit je tak jednoduché, když člověk nebyl vystaven nátlaku. Odpustit, to je umění, jehož není jen tak někdo schopen, stejně jako umění omluvit se. (15.11.2011)

Tak tento film na mě dojem neudělal. Možná blbá konstalace hvězd, ale přišel mi plný klišé a trapností. Od pro mě absolutního neherce Bořka s jeho "prdelí", což mě svou trapností totálně ničilo, přes náhlé a nečekané procitnutí Kawasakiho, až po rádoby abrudity života všech zúčastněných. Jsem asi cinik, ale tento druh filmů raději ne! (10.12.2011)

Hřebejk jako režisér u mě v poslední době rozhodně nepatřil k oblíbencům a na jeho nové filmy jsem se dívala s despektem. Naštěstí mohu říci, že Kawasakiho růže je naprosto jiná, lepší, Hřebejkovi pověst vylepšující. Konečně přišlo hutné drama a nevidím v českém filmu v posledních letech neustále omílané téma looserovství. To ukazování české malosti a lidí, kteří patří k chudé vrstvě a mají podělaný život, mě neskutečně iritovalo. Tohle Kawasakiho růži vše dost usnadňuje. Téma je hodné natočení, je to takový první pokus, první vlaštovka, možná časem přijde i něco jiného, každopádně téma udavačství je v tomto filmu zobrazeno divácky atraktivně. Mám ráda Danielu Kolářovou, čili mě její obsazení potěšilo a těšilo i v průběhu celého filmu. Celkově je to jeden z těch lepších filmů poslední doby, a to je co říct, protože dobrých filmů v uplynulých letech Češi moc nenatočili. Bavilo mě to, má to příjemnou stopáž, podíváme se pod kůži několika postavám a nahlédneme do jejich psychiky. A možná odkryjeme i nějaké to tajemství. (04.05.2012)

Zase jednou půjdu proti proudu, protože se v podstatě shodnu jenom s většinovým názorem, že Milan Mikulčík byl naprosto otřesný. Měla jsem problém skoro se vším od tempa vyprávění až po postavy (i když asi dobře zahrané), Hřebejkova dramata mi obecně sedí méně než odlehčený žánr. Třetí šanci už filmu asi nedám. (09.09.2012)

Přešlap v obsazení Antonína Kratochvíla a Milana Mikulčíka dává filmu ránu pod pás – jejich „výkony“ byly v nepřehlédnutelném kontrastu s tím, co předváděli Martin Huba, Ladislav Chudík, Daniela Kolářová nebo Lenka Vlasáková. Téma je na rozdíl od jiných filmů tvůrčího dua Hřebejk a Jarchovský veskrze vážné i dostatečně nosné, ale ne zcela využité. Nemůžu se zbavit pocitu, že s dynamičtějším pojetím režie by se z toho nechalo vytěžit asi ještě více. Některé dílčí scény fungují na jedničku, ale jako celek to na mě působilo poněkud strojeně. Přesto je to film, který se nechá vidět a patří do nadprůměru. (27.12.2013)

To vám tak povím, jak ty slepice (věk 40-50 let = pamětnice té doby) co seděly v řadě za mnou, prvních 10-15 minut spokojeně prokvokaly (možná instinktivně poznaly kvalitu, tady děj Hřebejkovi proplouval pod rukama a vyprávění mi přišlo spíš knižní než filmový) a až s nástupme pana Chudíka zmlkly, jako když do kurníku vlítne nadrženej kohout. I pro mě až tady začal strhující filmový zažitek, lehce kalený kamerou (která toho leckdy chtěla říct zbytečně moc), ale který pevně drží, českými lvi oceněná i neoceněná, pětice Chudík, Kolářová, Huba, Kratochvíl a Vlasáková. (19.03.2010)

Film,který vsází hlavně na sílu dialogu, místo obrazu. Velmi sympatičtí herci,které bylo opravdu radost poslouchat. Vyřčeno a naznačeno spousta myšlenek, bohužel jen málo znich bylo i obstojným způsobem vyřešeno. (02.05.2010)