Kawasakiho ruže

Silný a suverénně natočený film, který několikrát zavrávorá, když se do něj Jarchovsky snaží nasadit slovní vtípky. P.S: Po 3 sezónách v pekle opět vynikající výkon Martina Huby, ale upřímně doufám, že v příštím filmu přehodí charakterovou výhybku, protože jestli s těmi citlivými postavami hodlá zajít ještě dál, tak se nejspíš samou melancholií rozpustí. (12.01.2010)

Hřebejk s Jarchovským se (alespoň protentokrát) konečně vykašlali na svoje předchozí z řady nevybočující rádoby hořké komedie a stvořili regulérní seriózní drama. A jaké! Účtuje se zde s tíživou minulostí, a to způsobem, který se dá těžko odmítnout - bez zjednodušujícího dělení na dobré a zlé, s velkou mírou pochopení (a lidskosti) a bez jednoznačných ortelů. Populární tandem poprvé snad od MUSÍME SI POMÁHAT předvádí komplexní filmový zážitek, v němž obsah nevítězí nad formou a naopak. Hudba, kamera (syté barvy, precizní záběrování) a samotné režijní vedení jsou na "přinejmenším" evropské úrovni. Minimálně stejně dobře (nebo spíš ještě líp) je na tom scénář, jenž sice ve své první třetině působí ještě poměrně "nejistě" v ujasnění si hlavního tématu (a s tím souvisejících vztahů mezi postavami), ale když už dojde na očekáváný zvrat, jede vše už téměř bezchybně. Zejména rozhovor s bachařem (pochybuji, že Ladislav Chudík ještě někdy dostane podobně lahůdkovou hereckou příležitost) a i přes svou afektovanost velmi strhující hádka v lese patří mezi to nejsilnější, co mi česká kinematografie nabídla za hodně dlouhou dobu. Jen houšť obdobně zdařilých ambiciózních projektů, které nejsou ani trochu "uchcané", prvoplánově líbivé a dějově (a i myšlenkově) impotentní. 80 - 90 % (03.02.2010)

Televizní inscenace, njak zvlášť nevybočující z padesátileté tradice celé řady podobných, snad jen tím, že už máme přece svobodu točit o čem chceme a lépe, a že i řemeslně ještě méně potěší, a občas i urazí, třeba když se postavy zarážejí, protože zapomenou text. nebo občas příliš divadelně bije do očí, co se přece chce jen tak nenápadně naznačit. Ukradená čokoláda, růžové vlasy, promlouvání do duše atd. (05.09.2012)

Největší hvězdou filmu byl pro mne do nedávna naprosto neznámý (až do uvedení jeho 13. komnaty v ČT) slavný český fotograf Antonín Kratochvíl. Ten všechny "profesionální" herce s přehledem strčil do kapsy a hrál si to podle svého se svým přirozeným kouzlem. Klobouk dolů před Martinem Hubou, který jako jeden z mála Slováků má téměř dokonalou češtinu a o jehož herectví taky nemůže být pochyb. Jinak ze začátku se film až "nehřebejkovsky" vlekl a teprve až závěrečná pointa film posunula o několik stupínků výš a mnohé v celkovém vyznění zachránila. (14.05.2010)

Zcela upřímně během prvních 20-ti minut jsem si říkal, co to proboha ten Hřebejk natočil a chtěl to vypnout. Vrcholem bylo zjištění ( potvrzení si ) Lenky Vlasákové, že je KRÁVA..... Naštěstí jsem to neudělal a od momentu, kdy se na scéně objevil Ladislav Chudík nemám již nejmenších námitek. Takto silné a inteligentní vypořádání se s " kostlivci zavřenými na dlooouhou dobu ve skříních " , to jsem tedy opravdu nečekal! Základem je chytrý ( inteligentní ) SCÉNÁŘ Jarchovského, který se tentokráte nesnaží býti za každou cenu vtipný a sází na výpovědní hodnotu, což se ukazuje jako ten nejlepší možný nápad. Co musím dále vyzdvihnout je silná všudypřítomná kamera ( zejména smysl pro DETAIL ), o hereckých výkonech myslím netřeba jakéhokoliv komentáře. Jako maják v moři sice vyčnívá Ladislav Chudík, který svého bývalého agenta STB nemohl podat věrohodněji ( zejména jeho mimika je neuvěřitelná). Kdybych ho neznal, téměř bych ho podezíral ze spolupráce :o) Nicméně ani Martin Huba a civilní nenucený, bezprostřední Antonín Kratochvíl nezůstávají pozadu. Bez větších připomínek je to i u Lenky Vlasákové a Daniely Kolářové. Jako protipól zde vyznívá " bezkrevný " tragický Milan Mikulčík. Více jak na 4* , ale jít nemůžu ( bohužel ). Jednoduše nedokážu vytěsnit z paměti prvních 20 minut. Připadal jsem si jako ve zlém snu, přišlo mi to jako úvod ke zcela jinému filmu. Velká škoda, protože zbytek je za čistokrevných a hodně poctivých 5*. A ten úplný závěr vypovídává o všem. Když už padne vina ( trest ) tak na ty , kteří k tomu byli " donuceni " okolnostmi a stáli před nelehkým rozhodnutím. Je lehké vynášet nad nimi ortel, ale mi u toho nebyli. Je hezké, že jim někdy dotyčný odpustí a smíří se s nimi, ale dokáží odpustit oni sami sobě? Tohohle ty STB SVINĚ dosáhly. A ty největší SVINĚ z nich, si užívají poklidného důchodu a sfoukávají svíčky na dortech...... (28.05.2010)