Hra o trůny

R. R. Martin skvěle rozehrál hru, ve které postupně vysílá své postavy na putování Západozemím. To se v mžiku mění z usedlé země v bojiště, ve kterém každý může najít smrt. První série je skvělá taky proto, že vše se točí kolem Starků a Lannisterů, takže počet postav je sice omezen, ale na druhou stranu je jich tu právě tolik, aby každá scéna nesla určitou informaci, a nemusela se vyplňovat vatou. Právě ta epizodičnost, kdy děj skáče z jednoho prostředí do druhého, aniž by musel zpomalovat, jako to bývá u typického seriálu (čtvrt hodiny informací, půl hodiny vaty), dělá z první série až filmový zážitek. (16.10.2019)

Druhá série jasně ukazuje, co přivodilo pád R. R. Martina. Počet postav začíná narůstat tak, že se v každé linii vyprávění stane v jedné epizodě velmi málo (Jon či Daenerys by se svými příběhy v celku stěží zaplnili jeden díl). Martin rozehrál tolik podzápletek a osudů, až mu nezbyla síla na jejich uzavření. A proto z druhé série tak vyniká předposlední epizoda, která se týká pouze jedné události. První dvě Martinovy knihy jsou však mistrovské, a seriál je jejich výborným odrazem. (16.10.2019)

Třetí ve stejném duchu jako druhá. Epizodická struktura a velké množství postav v mnoha odlišných prostředích nenechá diváka ani na chvíli odpočívat či dokonce nudit. Ovšem díky této roztříštěnosti se v každé dějové lince odehraje v jedné sezóně docela málo. Martin má pro každou postavu připravený buď očistec, nebo smrt, ale některé z nich jsou pořád ještě na startovní čáře. A šachovnice, na které se hraje, se neustále rozrůstá, a objevuje se víc nových figurek něž činí úmrtnost těch starých. (30.10.2019)

Čtvrtá série jede na stejné vlně jako ty předchozí, takže co se týče technického zpracování, není moc co vytknout. Problémem začíná být scénář, který v předchozích sériích vyslal mnoho postav na nejistou cestu za očistcem nebo smrtí, a nyní jimi musí mechanicky pohybovat po šachovnici, aby se jejich osudy tu a tam na nějakém políčku proťaly, či je nechat čekat na nějakém místě, aby posléze v dalších sériích došlo k předpokládanému střetu. A tak občas dostane logika na frak, jen aby se figurky pohybovaly kýženým směrem napřed dle spisovatelovy vůle (Martin odešel po druhém dílu této série), či posléze dle scénáristů dirigentů. Nic proti, udržovací epizody, tj. ty, ve kterých se rychle "přepíná" mezi jednotlivými osudy mají tempo a spád, a když se seriál zastaví, aby se věnoval jenom jedné lokaci, je to strhující podívaná. (08.11.2019)

G. R. R. Martin geniálně rozehrál obrovskou šachovou partii, ovšem ztratil se v ní, a není ji schopný dokončit. Benioff s Weissem se o to víceméně s úspěchem pokouší, jen jim chybí cit pro postavy. A tak se k nim občas chovají na rozdíl od Martina dost macešsky (Sansa), či změní jejich charakter (Stannis). Martinovy knihy jim taky moc nepomáhají, protože Hostina pro vrány je dost slabá, a i v Tanci s draky je konec v nedohlednu. Proto je asi první půlka páté série tak chladná a bez jiskry a pěšáci povětšinou vyčkávají na jednotlivých políčkách šachovnice. Ovšem poslední tři díly jsou opravdu nářez. Nadávat na tvůrce seriálu je jednoduché, ale když se autor knih k ukončení nemá, musí to za něj udělat scénáristé. I když občas bez citu s pomocí brutální síly. (24.11.2019)