Hra o trůny

Největší televizní fenomén desátých let. Od nenápadné šeptandy zvěstující podívanou pro všechny milovníky fantasy, kterým přišel Pán Prstenů jako moc velká pohádka, přes sílící hype vítající každý nový díl jako smilování - až po osmou sezónu, před níž snad nemohli uniknout ani ti nejzavilejší odpůrci. Trůny byly všude a i po jejich poslední epizodě, která dle očekávání rozdělila diváky hned na několik táborů, rád přiznávám, že jejich sláva přišla zaslouženě. Propracovaný svět Západozemí mě upoutal od úvodní scény, od finále první sezóny jsem chtěl o sedmi královstvích vědět snad úplně všechno a i přes nejrůznější klopýtání mě tahle cesta fascinovala až do samého hořkosladkého konce. Stejně jako má svá slabá místa Martinova knižní předloha, má je logicky i adaptace. V ranných letech se drží knih křečovitě zuby nehty, sází na komornost a šetří s velkolepými momenty, později dává důraz na linky, které se v knihách dočkaly značného prostoru, ale nikdy k nim nedodá pointy a posléze je začne trochu necitlivě osekávat. V sedmé a osmé sérii, tedy v prostoru, kam se předloha ani po dlouhých letech čekání dosud nevydala (a podle mě se na tom vzhledem ke stoupající ješitnosti marnivého autora už nic nezmění), přeřazuje o tři rychlostní stupně nahoru a za jednu epizodu se stihne odehrát hned několik zvratů, na které bychom jindy čekali třeba několik let. Je mi ale až trochu k smíchu, jak je rozmazlená divácká veřejnost, v současnosti s nabídkou snad desítek nových počinů měsíčně, nespokojena takřka pokaždé. Ať se jede rozvláčně nebo unáhleně, pokaždé jsou slyšet záplavy reptalů, kterým ani jedna varianta nevoní. Ani mně sice dokonale nevyhovuje za každou cenu odvážná kulisa hlavních událostí, od začátku očividný důraz na možnosti divácké nepřístupnosti na HBO nebo kruté a náhlé osudy postav, jejichž motivace se důkladně rýsovaly mnoho let. Jenže tenhle svět mě ani o slušných pár let později nepřestal fascinovat a jeho seriálovou mutaci mám dokonce ještě raději než tu knižní. Není sice ani zpola tak propracovaná a na literatuře v samém závěru už téměř jen parazituje, ale na rozdíl od takové Hostiny pro vrány nebo Tance s draky u ní nemám pocit, že mě její autoři chtějí ve druhém (a chvílemi snad i v prvním) plánu jen škádlit lavinou vedlejších postav a donekonečna natahovaných linek (viz Dorne - prubířský to kámen obou verzí). A těch nezapomenutelných postav, které jsem si oblíbil a které se navždy staly součástí popkultury (u mě vítězí Daenerys, Missandei, Jon a Robb). Svět mocenských pletich, který čím dál vydatněji kořenily boje, lásky, sváry, draci, nemrtví a odhalení ze světů ledu i ohně mi sice nenabídl konec, který jsem si vysnil, dokonce ani jeho střídmou verzi, kterou jsem očekával. A na rozdíl od ostatních se těchto konců dokážu vzdát a přijmout ten, který mi Weiss s Benioffem nabídli, jakkoli i oni jsou lišky podšité a nedělám si iluze, že by se nám divákům s blížícím se koncem několikrát při psaní nevysmáli právě tím, jak očividný fan service střídají s podtrháváním veškerých očekávání. Každá sezóna měla spoustu nezapomenutelných momentů, střetů, setkání či zvratů, takže i přes nejedno rozčarování zůstávám i na samém konci na nejvyšším hodnocení. Valar Morghulis a na shledanou. (01.06.2019) (menej) (viac)

Keďže nepatrím medzi seriálových divákov a fantasy žáner patrí medzi moje najmenej vyhľadávané, veľký úspech tohto seriálu ma spočiatku nechal úplne chladným a niekoľko rokov ma vôbec nezaujímal, ale pri správnej nálade a momentálnom nedostatku zaujímavých filmov som tomu nakoniec predsa len skúsil dať šancu a toto rozhodnutie určite neľutujem. Prvý diel sa mi páčil a tak som pokračoval a po pár dieloch ma to už úplne dostalo. Samotný fantasy žáner je tu nakoniec zastúpený len minimálne, čo len vítam, pričom nakoniec ani tých pár prvkov neruší, dokonca viaceré sa mi aj páčili, samozrejme hlavne všetko okolo steny a bielych chodcov, čo už ale predsa len patrí do drsnejšieho fantasy, no hlavne je to perfektné a postupne sa to vyvíja do prakticky toho najzaujímavejšieho, čo seriál ponúka. Inak je to hlavne prvotriedny historický seriál, len z alternatívneho prostredia, ktoré sa zbavilo toho nudnejšieho, čo skutočný stredovek ponúka, teda hlavne kresťanstvo a naopak naplno využíva potenciál všetkoho zaujímavého, pričom mi to prišlo priam dokonalo vyvážené. A tak sa tu dá užívať komplexný svet s množstvom rodov v zaujímavých lokáciách, kde ozdobené interiéry striedajú veľkolepé exteriéry, drsný sever exotické oblasti, inteligentné intrigy surové násilie, sympatická romantika drsný sex a hlavný príbeh, v ktorom ide práve o ten priamy boj o trón zase nespočet zaujímavých menších línií, ktoré ale tiež pre hlavný dej majú svoj význam. Síce hlavne spočiatku som mal ešte pocit, že napríklad viaceré erotické scény pôsobia úplne samoúčelne a teda zbytočne a rovnako sa našlo viacero dlhých dialógových sekvencií, ktoré nemali pre dej a ani postavy žiadny význam, ale časom sa to doladilo a hlavne v tretej sérii už seriál dosiahol svoj vrchol, kedy som si prakticky každý diel mimoriadne užíval. Všetky rody majú plno zaujímavých postáv, ktoré nie sú čiernobiele, postupne prechádzajú aj vývinom a každý si medzi nimi nájde mnoho obľúbencov, u mňa sú to hlavne trio Arya Stark, Jon Snow a Tyrion Lannister, ktorých tesne nasledujú Jaime Lannister, Sandor Clegane, Tywin Lannister a Brienne, ale nimi to určite nekončí. A keďže tvorcovia sa nezastavia pred ničím, často nemajú problém zabiť aj dôležitú postavu alebo aj rovno viac, ktoré mohli byť kľudne predtým aj hlavným hýbateľom deja a najlepšie šokujúco a brutálne. Takže o napätie tu nie je núdza a divák sa o svojich obľúbencov obáva prakticky stále. Po akčnej stránke sa tiež o ničom inom, než o nadšení hovoriť nedá. Spočiatku akciu predstavujú hlavne rôzne menšie súboje, ale tie patria medzi to najlepšie, čo sa dá vo svojej kategórii vôbec vidieť, realistické a surové strety bojovníkov s často až prekvapivo brutálnymi zakončeniami, hlavne to vyvrcholenie súboja z konca štvrtej série je jednoducho nezabudnuteľné. Ale časom už dochádza aj k veľkolepejším akciám a tie rovnako nesklamú, hlavne akcie z posledných dielov štvrtej a piatej série. A navyše tu mám skutočne pocit, že tvorcom ide v prvom rade o uspokojenie diváka a tak keď má napríklad dôjsť k dlhoočakávanému boju s divokými, je tomu venovaný celý diel a ako režisér je povolaný rovno jeden z najpovolanejších, Neil Marshall, tvorca filmov ako Súdny deň alebo Centurion, teda niekto, kto už má s masakrami, divochmi, ale aj historickým prostredím bohaté skúsenosti. A výpravné prevedenie s pôsobivou hudbou je už len definitívnym potvrdením vysokých kvalít tohto diela. A tak sa Hra o tróny rovno stali jedným z mojich najobľúbenejších seriálov, kde som zatiaľ všetkých päť sérií pozrel na moje pomery mimoriadne rýchlo a neviem sa dočkať ďalšej série. 1. séria: 90%, 2. séria: 90%, 3. séria: 100%, štvrtá séria: 90%, 5.séria: 85% (06.08.2015) (menej) (viac)

Válka růží i dění na Apeninském poloostrově za Borgiů ve fantasy hávu v podobě ságy, pro kterou je „fantasy“ škatulka příliš omezující a svazující, byť to tak zpočátku nevypadá. Žádní špičoušatci, trpajzlíci, orkové a podobná havěť. Za to kvanta živoucích nečernobílých postav (v čele s Claudiem... ehm, Tyrionem, který ční nade všemi) a politiky. Tuny a tuny politiky skrze tuny a tuny intrik², kutí piklů² a pletichaření² a až kdesi v pozadí a vlastně spíše "tak jakoby mimochodem" epické bitvy, o kterých se více mluví než se jich účastní; nikoli náhodou jsou tedy nejlepší pasáže předlohy ty "přechcávací čistky" à la čtvrtá Tyrionova kapitola ze Střetu králů. To platí o předloze. Hledejte v ní pokračovatele pochodně, kterou zažehli Waltari s Gravesem spíše než-li náhražku Pána prstenů či nekonečné generické ságy XY. Proto je dobře, že to vzalo na svá bedra HBO, protože tohle JE (a ostatně i nadále bude) jako jejich Řím ve fantasy kulisách. Prostě adaptace formou seriálu, který se sice v mnoha ohledech nepotkal s mou po mnoho let budovanou představou (není to dělané pro fanoušky knih, ale především pro nezaujaté diváky a mělo by to tedy obstát především samo o sobě jako svébytný seriál; což se HBO zatím daří), ale i tak jsem nadšen, jelikož tvůrci jen zbožně neilustrují předlohu a nebojí se i "tnout do živého", byť je to někdy dost "hrrr" a nenechávají některé situace v divákovi správně doznít. Také používají mnohdy spíše divadelní postupy než regulérní filmovou řeč (ta se objevuje až s příchodem Alana Taylora a druhé sezóny). Což není v žádném ohledu zápor, pouze konstatování. Navíc jde o seriál HBO i v tom ohledu, že jednotlivé epizody příliš nefungují samy o sobě, ale až jako součást jednoho celku. Typickým příkladem budiž finále první sezóny a úvodní díl té druhé. V každém je tolik linií, že každý dostane tu svou "minutku na výsluní", ale honí se toho tolik, že je to ve výsledku roztříštěné, kde je toho od všeho trochu a ve výsledku vlastně nic. Pokud je však vezmete jako součást celku, tak je vše rázem tak jak má být, protože HBO si jak známo na sezóny příliš nehraje. Pro ně je prostě start nové série "pouze" další kapitolou jednoho příběhu; a tak jsou od sebe jednotlivé série rozeznatelné vlastně jen stále narůstající (již tak nemalou) produkční hodnotou. Tvůrci dělají sice mnohé značně po svém (od druhé sezóny to spadá do škatulky volně inspirováno Hrou o trůny spíše než-li adaptace Hry o trůny), ale přesto zůstávají vždy duchem věrni předloze. A co je věrnost předloze v případě Hry o trůny? Ani ne tak držení se zuby nehty bohatých dějových peripetií; o ty zase až tak moc vlastně nejde, vždy se dají pozměnit, pokrátit, sloučit apod.; ale spíše o věrnost postavám. Tvůrci je mnohdy vedou zcela jinými cestičkami než-li autor předlohy, ale vedou je do stejného cíle. Což vzhledem k jejich výjimečným kvalitám, charakterizaci a vývoji, je myslím samo o sobě nejlépe vypovídající. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 4/5 | S7: 4/5 | S8: 3/5 | (18.04.2011) (menej) (viac)