Star Trek: Do temnoty

Tak tenhle warp jednoduše ohnul čas a konformačně překlopil prostor, aby mě mohl vrátil o mnoho let zpět do dob, kdy jsem jako kluk stavěl z tisíců kousků lega vesmírné koráby a prolétával jimi skrz nohy jídelního stolu. Vynikající efekty, skvělí herci, nutno poznamenat, že film měl božího záporáka (scény s ním spojené jsou v podstatě vrcholy filmu). Nadšení a po dlouhé době plnohodnotná návštěva kina. Abramsovi prostě sci-fi sedí, hodně, hodně se těším na nové Star Wars! 190 miliönů dolarů(rozpočet)/447 miliönů dolarů(výdělek celosvětově) (21.06.2013)

„Jeden J.J. vládne všem, sci-fi mainstream káže, trekkies do kin přivede, Do temnoty sváže...“ Úžasné vesmírné dobrodružství, co operou namydleným warpem letí rychlostí světla vpřed. Kdyby se však jádro porouchalo a Abramsova Enterprise musela zpomalit, plně by se projevilo, že štíty příběhu fungují stěží na 50 %. Stejně tak je smutné, že ačkoliv se filmem táhne ústřední motiv „obtížného krocení emocí“, u vypjatějších scén dělá z diváka striktně racionálního Vulkánce. Přesto, od té čtyři roky staré space-limčy rázný krok do dospělejší temnoty. Khanberbatchův hněv budí hrůzu.. (07.06.2013)

Pokračování Abramsova pojetí Star Treku s podtitulem Do temnoty představuje zajímavý paradox, který tu různou formou zmiňuje více lidí. Jde stejně jako první díl o důsledně a chytře vystavěný film, nicméně pro jeho plné pochopení a docenění je nutná znalost předchozích star trekovských filmů, seriálů, ad. Při této znalosti si ale film užijete jen do té míry, že sice budete plně vnímat pohrávání si s modelem star trekovského universa a různými alternativami, ale nadšení z jedinečného, neočekávatelného a překvapivého řešení se vytratí. To si naopak zachová divák, kam řadím i sebe, Star Trekem více či méně nepolíbený, který ale zase nepochopí tu řadu odkazů a paralel. Tato ambivalence pak nabízí určitý argument, proč uvedeným způsobem filmy ze zavedených (a megaúspěšných) franšíz dělat. První skupina zainteresovaných se utvrdí ve fanouškovském statusu, ta druhá bude neodolatelně chytrým zpracováním sváděna a přemlouvána, aby se fanouškem stala také. (12.06.2015)

Star Trek: Do temnoty je mimořádně zábavný velkofilm, a pokud už jste viděli Iron Mana 3 a nechce se vám čekat na Supermana, nemůžete nejnovějším Star Trekem nic zkazit. Do jisté míry ale pozoruji posun až ke karnevalové povrchnosti. První film spojoval na jedné straně chytrou hru s tradicemi fenoménu Star Trek, tradicemi dobrodružné sci-fi a tradicemi seriálového vyprávění a na druhé straně tragický příběh hlavního padoucha a příběh hlavních hrdinů hledajících svou pozici ve světě. Druhý film pak zůstává spíše jen na té první straně, zatímco všechno potenciálně tragické je do takové míry nástrojem oné hry, že to adekvátně působí snad jen za předpokladu, že jste v životě neviděli Star Trek, nikdy jste neslyšeli o hlavním padouchovi a vlastně jste v posledních letech nebyli v kině, protože ve Star Trek: Do temnoty je snad všechno, co se za (zdaleka nejen) posledních patnáct let osvědčilo. Je to parádně vystavěné, každý narativní či stylistický trik zapadne do celkového vzorce jako sedací část lidského těla na plechovou nádobu k přípravě jídla, všichni herci jsou skvělí a někteří přímo brilantní, ale celková míra ozvláštnění je poněkud diskutabilní. Více na Douglasových poznámkách. (09.06.2013)

Těžko dokážu abstrahovat od emocionálního faktoru, protože podobně jako v případě předchozího dílu jsem se cítil jako doma a hltal Abramsem zmodernizovanou poetiku rigidní Federace a méně upnuté posádky vesmírné lodi Enterprise plnými doušky. V něčem je let do temnoty o něco méně suverénní než předchůdce - ten byl na prolog vlastně netypicky svižný, funkční, dynamicky propojený a chytrý. Budoval základy nové mytologie, skládal poklonu staré, úsporně črtal novou chemii postav. Pokračování se o poznání více lopotí s vysvětlením některých motivací a událostí, přičemž poslední instancí bývá deus ex machina, nebo odkaz mimo svět filmu (ke Khanovu hněvu, k seriálové epizodě "Space Seed", k prvnímu Abramsovu ST, k doprovodnému komiksu etc.). Díky tomu se Do temnoty může zdát jako nerdí encyklopedie s chabou logikou. Do jisté míry souhlasím, každopádně pokud abstrahujeme od občasné naivity, nevydařeně pointovaného dialogu a jisté řídkosti (nebo spíš uhýbavosti) scénáře, film jednoduše funguje. Elegantně zužitkovává nastolené motivy, chytře re-interpretuje známé události rastrem "změněné skutečnosti", přitom neopomíná pracovat s klíčovým prvkem nového ST: vztahem Kirka a Spocka. V mnohém je překvapivě sbližuje (otcovský motiv, hněv), přitom nepůsobí jen jako derivát původní filmové dvojice. Cumberbatch v roli Khana je zřejmě nejzdařilejším přepisem - dovedl skvěle spojit jistou lidskou křehkost s teatralitou Ricarda Montalbána, zároveň funguje jako katalyzátor: v něčem se blíží Spockovi (nadřazené fyzické i psychické schopnosti), v něčem zase Kirkovi (zjevná záliba v improvizaci a problémy se sebekontrolou a řádem), každopádně oba vystaví do situace, kdy musí přehodnotit svoje základní postoje a pohledy na službu. Naštěstí v ničem nepřipomíná "ničivé osudové" padouchy, které tak mistrovsky zkonstruoval Christopher Nolan, ale je vlastně v jádru staromódní (good old fashion revenge). Nový ST je především atrakce. Občas se zdá, že druhdy až obsedantní záliba v domýšlení a vykreslování, kterou prosluly trekové seriály, šla stranou a nahradila ji čistá dynamika. Přesto pozorovat nápaditost a dynamiku často paralelních a precizně vystavěných akcí přináší skoro infantilní rozkoš. Stejně jako zakoušet návaly nostalgie z povědomých scén, které se nově lesknou a přes jistý racionální kalkul stále fungují a obohacují nový příběh. Film, kde pro mě je vše na svém místě. Občas je poněkud záhadné, jak se to tam ocitlo, ale ST jednoduše nabídne dost na to, aby se s tím divák odkojený Rodenberryho světem smířil. (10.06.2013)