O Melissokomos
Il volo
The Beekeeper
Réžia:
Theodoros AngelopoulosKamera:
Giorgos ArvanitisHudba:
Eleni KaraindrouHrajú:
Marcello Mastroianni, Nadia Mourouzi, Serge Reggiani, Dinos Iliopoulos, Dora Volanaki, Jenny Roussea, Christoforos Nezer, Stratos Pahis (viac)Obsahy(1)
Stárnoucí učitel Spyros (Marcello Mastroianni) se na stará kolena zcela oddal svému velkému koníčku - včelařství. Jako každé jaro se i nyní vydává na cestu za nejrůznějšími včelaři celého Řecka. Teď se však nachází v poněkud jiné životní situaci než obvykle: žena se mu odstěhovala za synem do města a dcera se nedávno vdala... (Pohrobek)
(viac)Recenzie (29)
Navenek dobrosrdečný bručoun, empatická, byť trochu rozjívená holčina a přívětivá krajina, kde se tuhle sezónu moc nevyvedlo počasí. Uvnitř ale v chlapovi, dívce i zemi vřou frustrace, nevyřešenosti a nepochopení a když vybublají na povrch, nastane Poslední tango po řeckém způsobu, urputné, paličaté, zemité, zoufalé. Mastroianni hraje, jako jsem ho nikdy hrát neviděl, nevěřím, že i tady se řídil mottem uvozujícím jednu z jeho zdejších biografií (volně parafrázováno: se Stanislavským jděte někam, hrát se má s lehkostí, ani mě nenapadne u toho trpět). A díky vynalézavé režii s ním a někdy za něj hraje i krajina nebo třeba jeho otřískaná dodávka (naprosto mě dostala scéna s netradičním způsobem vyzvedávání děvčete z kavárny – jak důvěrně známý auťák nejdřív jen nakoukne do záběru, pak váhavě objíždí okolo, zastavuje, dodává si odvahy, odjíždí, vrací se, pak se rozhodne… hrozně výmluvný, emotivní výstup, a přitom ho celý odehraje jenom to auto). Svérázný mix tulácké romantiky s hlubinnou, do morku kostí zalézající depkou (slova jako filosofie, meditace apod. jsou neadekvátně vznešená, nemají v sobě tu urputnost, opravdovost nenaplněných neurčitých představ a tužeb) – shodli jsme se s mou dobrou ženou, že bychom v tom ve věku mladším než středním viděli víc té romantiky, ale opravdu úchvatná a jedinečná je na tom ta depka. ()
Už dlho som nevidel film podobných kvalít a ďakujem náhode, že som naň narazil. Marcello Mastroianni ( asi vzdialený brat Juraja Kukuru - ale iba formou ) , aplikoval do filmu vynikajúci posun hlavného protagonistu. Scenár je síce majstrovský , ale aj dosť minimalistický a tiché miesta by nemuseli pri voľbe " random " herca dopadnúť podobne dobre a zrejme by nestačila ani technická škrupina. Epická rovina pojednáva o neľahkej perióde miznúcej obsažnosti strárnuceho človeka pedagóga - odchod z jeho pomerov a nástup na bezcieľnu cestu ponúka výborný posun zo sociálno dramatického zázemia k road moovie o Tarkovského kvalitách. ()
Je jen málo tak smutných filmů: Ultimo Tango a Parigi, Dolce Vita, La Grande bouffe. Provokativní hypotéza: post-antickým kulturám tato nálada vychází skvěle. ()
Velmi neinspirativní film. Nesympatický hlavní hrdina je do sebe propadlý strýc, který neví co se sebou ani s lidmi kolem, s nikým se moc nebaví a neprožívá o mnoho víc než neurčitou smutnou prázdnotu. Dá se říct, že dvě hodiny pozorujeme putující živou mrtvolu - taková zombie road-movie. Co se charakteristiky herecké postavy týče souhlasím s Hrabovo. Ono je vlastně vůbec zahaleno v naprosté mlze z jakého důvodu se co děje a proč se kdo chová jak se chová. Snímek tak působí jako velká meditativní cochcárna, což je zklamání. ()
První mé setkání s řeckým režisérem Angelopoulosem, kterého bych nazval řeckým Tarkovským. Určitě najdeme v tomto filmu podobný rukopis, ať již to jsou dlouhé nájezdy kamery, minimum střihu, symbolika.. Včelař je o cestě.. cestě životem, o stáří a bilancování. Včelař střídá melancholické a filosofické formy, nikam nespěchá. Včelař se ohlíží za svým životem, ale střetává se zároveň s mladou a živočišnou dívkou, která chce žít tady a teď a neplánovat, neohlížet se. Právě tohle dilema, kam se dál vydat, postava skvěle ztvárněná Mastroiannim řeší.. a nepotřebuje k tomu příliš slov a přehnané emoce. ()
Nechápu takové vysoké hodnocení,byla to příšerná nuda. Hnusné prostředí,počasí a hledání smyslu života bez mluvení.Jen Mastroianni zaslouží ohodnotit. ()
Snímka gréckeho režiséra Theodorosa Angelopoulosa z roku 1986 sleduje príbeh Spyra (Marcello Mastroianni), starnúceho včelára, od ktorého postupne odišla rodina, cestujúceho za inými včelármi a úľmi po celom Grécku. Jedného dňa mu do nákladného auta nastúpi mladá žena (Nadia Mourouzi), snáď sezónna či "sociálna" pracovníčka, ktorá ho z nejakého dôvodu nechce opustiť a cestuje spolu s ním. O čom však v skutočnosti je Angelopoulosov film? Čo sa snaží divákovi povedať? Kto na to prišiel, nech dá vedieť na príslušných miestach, pretože podstata tohto počinu buď: a) je veľmi ťažko čitateľná, alebo b) neexistuje. Dve hodiny minutáže totiž po príbehovej stránke neponúkajú prakticky nič, čo by mohlo byť pre diváka záživnejšie. Hlavná postava v podaní Mastroianniho sa celý čas tvári, ako keby mu uleteli včely (pun intended), Mourouzi sa objavuje prakticky odnikiaľ, nehovoriac o tom, že pôsobí maximálne nepríjemne. Ak bolo Angelopoulosovou snahou vykresliť prostredníctvom obrazov vnútorné prežívanie postáv či zobraziť ich pocity, tak potom vo tomto smere zlyháva. Z filmu cítiť asi toľko emócií, ako keby človek sledoval schnúť farbu na stene. Dokonca možno ešte menej. Snímka však predsa len dokáže v divákovi čosi vyvolať. Akési "road movie" poňatie cestovania po odpudzujúco vyzerajúcom Grécku, v ktorom v tomto prípade navyše nevidieť snáď ani jediný lúč slnka, je geniálne na privodenie nielen sezónnej depresie. O Melissokomos je jedným z tých filmov, pri ktorých divák skôr či neskôr zistí, že čas, ktorý trvajú, mohol využiť zmysluplnejšie - sledovaním inej snímky či schnúcej farby na stene, alebo ničnerobením. Po vizuálnej stránke ide o neatraktívny počin, ponúkajúci plochý príbeh, v ktorom sa prakticky nič (zmysluplné) nedeje. Angelopoulosovo dielo od toho, aby bolo úplným "prepadákom", zachraňuje síce nepríjemná, ale atraktívne naho vyzerajúca Nadia Mourouzi. Teraz ma, prosím, ospravedlňte. Idem z frustrácie, spôsobenej týmto umeleckým "zážitkom", poprevracať zopár včelích úľov. ()
Film byl anoncován jako herecký koncert M.Mastroinanniho v hlavní roli příběhu o starém bilancujícím muži. Vynikajících výkonů tohoto herce jsme zažili mnoho, tento mezi ně ale rozhodně nepatří. Mastroianni po celý film vystačí s jediným výrazem podmračeného posmutnělého chlápka, který upírá pohled téměř neustále někam dolů. Údajně vášnivé scény pak odehraje zády ke kameře a oblečen. Film má ambice, které se nenaplnily, do značné míry díky režii. Velké zklamání. ()
Silný kafe, silná atmosféra...každopádně se mi zadařilo "přečíst to" až na druhý pokus. Tento film není pro každýho...a pro ostatní v tom správným rozpoložení...Na poprvé jsem ho div nevyhodila jako nekoukatelný a na podruhé mi to všechno, všecičko docvaklo a uzemnilo...Marcello a Nadia a rychle jedoucí vlak, který nezastavíš...No a nakonec - nemám taky někdy chuť rozbít a rozprášit to "svoje" včelstvo"? Jen si nejsem jistá, zda je to řešení... Jen ta "erotická" scéna v kině nebyla povedená a vůbec mi do toho filmu nezapadla, ale těch pár minut se to dá vydržet a film se za tu trpělivost odmění těm, komu je určen... ()