Včelař

Je to film, ne svět, do kterého rádi vstupujeme s tím, že se neptá, zda mu rozumíme, ani zda ho sdílíme. Film prostě běží, a my buď běžíme s ním (někdy ho předběhneme, jindy mu nestačíme), a nebo se díváme, jak běží kolem.) Včelař cestuje za květy, a myslí si, že kvůli včelám. Stará přátelství se hroutí, nová jsou pofiderní. Všechno odchází - právě teď, nebo za chvíli. I když všechno jde k šípku, žít se musí dál, už kvůli včelám. Teprve když ani včely.... Znáte přece to známé pořekadlo: "Všechno je na hovno, jen včely jsou na med. Ale med je taky na hovno." Nechtějte na včelaři, aby natíral krásnou branku do domu, když zrezne jako liška. Vždyť přece nám všem jednou, i ty včely uletí. (28.04.2016)

Začať pri Angelopoulosovi práve týmto filmom asi nie je najmúdrejší krok. Na Grékovu tvorbu sa treba zrejme adaptovať, pochopiť ju viac v celku, ako jedným konkrétnym filmom a mám dojem, že po absolvovaní zhliadnutí viacerých jeho filmov budem pozitívnejšie vnímať aj Včelára, respektíve ľahšie sa dostanem do mysli hlavnej postavy. Hodnotenie dávam iba preto, aby nejaké bolo, nie ako odraz toho, žeby som si myslel, že sa vo filme toho viac neskýva a že je priemerný. Tým by som môj nič nehovoriaci a alibistický komentár zakončil. (07.05.2017)

Nádherný film, symbolický, hluboký, citlivý, krutý. Báječná kombinace vzpomínek, současné mizérie, bez šance na nový život. Film, který by bez Marcella asi nestál za moc. Nikdy jsem netušil, že s včelama se dá takhle cestovat. Protože vysvětlení je ve filmu málo, chápal jsem situaci tak, že Spyros je rozvedený, jednu dceru právě provdal a s druhou se před lety rozhádal a teprve nedávno se usmířili, ale bydlí od sebe daleko. Postava mladé dívky vytváří silný kontrast k stárnoucímu muži (ne snad věkem, ale tím co ho čeká) stojícímu před poslední křižovatkou svého života. Dívka nemá zázemí, živobytí, a nebrání se půjčování svého těla aby se měla líp, přesto není vykreslena jako prostitutka, a cit který se mezi oběma rodí, by za některých okolností měl šanci přežít. Krásné rámování krajiny, nikoliv hledání toho nejhezčího, ale reálného a přitom krásného světa. Spyros putuje krajinou, zmíněna je Lamia, takže předpokládám, že putuje ze severu z hor někam dolů na jih, aby tak jak květena v průběhu roku má svá silná období, se svými zhruba 45 úly "posbíral" to nejlepší. Zvláštní pozornost zaslouží jeho dávní kamarádi, se kterými se zřejmě každý rok na své cestě potkává, a kteří tuší (obě strany tuší), že tento rok je to naposled. Možná nejhezčí řecký film. (12.07.2020)

Večné odchádzanie, cestovanie, blúdenie... nemožnosť sa usadit na jednom mieste, taký je život hlavného hrdinu, bývaleho učiteľa na dôchodku, putujúceho so svojimi úľami včiel od miesta k miestu, nachádzajúc tu spomienky i svojich známych a dávnych priateľov. V tomto komornom road movie nie sú žiadne veľkolepé akčné scény ani humorné gagy, dej plynie veľmi pomaly, v súlade s pocitmi samoty, nostalgie, nekonečnosti stereotypných dní, viac ako rozhovory počúvame šumenie mora, vetru, dažďa, hluk motoru áut. Režisér Angelopoulos natočil veľmi pôsobivý dramatický film, do ktorého atmosféry keď sa na začiatku ponoríte, nemožno sa až do konca takmer odtrhnúť. Nádherné vykreslenie gradujúcich momentov medzi starým mužom a mladou tuláčkou a úžasný charizmatický Marcello Mastroianni. Len mi dojem máličko pokazili príliš dlhé súložiace scény. 90% Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou (09.03.2018)

Druhý diel trilógie Ticha od Angelopoulosa. Včelár je pomerne lyrickým príbehom ak by sme teda vzali v úvahu, že každá scéna má v sebe realistickú motiváciu a na metafory úplne kašle. Príbeh sleduje Odyseu starého včelára, ktorý si nerozumie s rodinou, ktorému zdochýnajú včely, ktorého opúšťajú kamaráti(kvôli starobe a únave) a do toho všetkého sa mu do života pripletie ešte jedno romantické splanutie v podobe mladého dievčaťa. Film je skúpy na úvahy. Zosobňuje scénami pocit osamelosti a túžby niekde patriť. Ale na staré kolená sa všetci stávame tulákmi. Spoločenstvo ktoré sme si tak úpenlivo v rokoch vitality budovali sa rozpadá a tej súčasnej vitalite, ako keby sme nestíhali, aj keď práve to je našim hybným motorom pri každodennom prebúdzaní. Mastroianni podáva krásny a civilný výkon. Namiesto pútavého a exotického Grécka čakajte ale špinavú a smutnú krajinu, ktorá pekne evokuje vnútorný stav mlčanlivého hrdinu. Jedno z tých krásnych obzretí sa za tým, čo sme nedokázali. (11.03.2015)