Dráma žiarlivosti

Váhám mezi plným a skoro plným hodnocením. Bavilo mě to hodně, Mastroianni i Vitti byli úžasní jako vždy (Monica Vitti vypadala mimochodem na svých 39 neuvěřitelně mladě. Což jí pak ještě dlouhá léta vydrželo. Asi to byla čarodejnice:-)), zpracování vtipně originální,... Nenadchnul mě snad jen závěr. Na to asi nejsem dostatečně velký cynik. A postava bohatého řezníka byla až trochu estrádně primitivní. Takže dejme tomu ( abych tento film odlišil od některých italských komedií kterým nemám vůbec co vytknout) za čtyři. Ale i tak rozhodně doporučuji. (26.12.2023)

Tragikomický příběh jako by byl učebnicí lásky, milování, žárlivosti a především horkokrevnosti Italů. Názorně můžeme vidět, jak to v jižní Evropě dopadne, když dva muži milují jednu ženu. Je mnoho mužů, kteří propadnou ženě, která je nakonec zničí. Ženy to umí a chlapi si mnohdy neumí pomoct, i když pomalu a jistě míří do záhuby. Druhá polovina je jasně lepší. To je ta část, kdy se všichni tři doslova zcvokli. Adelaida jezdí často do nemocnice, že se tomu ani nikdo nediví, psychiatr by sám potřeboval psychiatra a sem tam se objeví nějaká humorná hláška nebo scénka. Celý film je pojat jako vizualizace soudního procesu, takže herci často mluví k divákům. To je neobvyklá metoda. Přesto se film nelíbil natolik, abych šel výš. (02.02.2022)

Formálne celkom inovatívne napísaná a zrežírovaná dráma jednej, vlastne dvoch, troch až štyroch príbehov lásky. V centre pozornosti je ale jeden milostný trojuholník, pred ktorým tu bol ešte jeden milostný trojuholník a potom pribudol ďalší milostný trojuholník. Proste Taliáni a ich prežívanie lásky, teda aspoň podľa fantázie tamojších tvorcov. Ale bez vetra sa ani lístok na strome nepohne. Giancarla Gianniniho ako mladé ucho ani nespoznáte a Monica Vitti mi tu neustále pripomínala Barbru Streisand. Celkom fajn bláznivá komediálna dráma, ktorá má to šťastie, že nie je prerozprávaná chronologicky a je rámcovaná súdnym procesom, ktorého priebeh iba počujeme. Humor vyplýva najmä z faktu, že postavy prežívajú všetko nesmierne vážne a my sa tak na ich osudoch škodoradostne smejeme. (25.10.2018)

Jedna z těch lepších italských tragikomedií, i po letech mi to přišlo docela příjemné a milé. Sotva ale víc. Snad jen ještě nostalgické vzpomínky na MM a MV. Pozn. 1: Oreste je proletář a nádeník, to se dnes sice často chápe jako synonymum. Oreste to ovšem tak nechápe a definuje proletáře trochu sice nezvykle, ale dost trefně. Neodvozuje toto slovo od potomků (prólés), jejich produkce byla jedinou prací nemajetných Římanů, ale od ženy, chápané jako manželka. Pro něj jediný majetek, kterého se také nehodlá nikdy vzdát. Pak už by neměl nic, jak se filmu i stalo. Jsou ovšem i jiné definice, třeba Ottův slovník naučný, který definuje proletáře jako: "...člověka práci nevalně vyhledávajícího...", ale to bychom se dostali moc daleko. Pozn. 2: Je to tak, mnohé dívky "se na nás (rády) koukají přes telecí kost". (20.10.2018)

„Cítim pach nejakej prostitútky.” • Snáď sa v tomto prípade jednalo i o vskutku naprosto dosť [ne]klasický, »milostný trojuholník« na taliansky spôsob, a to konkrétne zo začiatku nielen s akýmisi telenovelovými, ale zároveň i s justičnými prvkami, pričom niekde medzi tým sa rovnako nachádzala i akási ozvláštňujúca forma, keď povedzme, že vtedy postavy rozprávali priamo do objektívu kamery, čo to vlastne majú ťažkého na srdci; a čuduj sa svete, že ak dajme tomu teraz ešte spočítam i úplne všetky tieto «nadčasové prvky» dohromady, tak to i napriek možno predsa trochu zložitejšiemu podaniu, neustále náramne kvalitne fungovalo, a pravdepodobne asi najviac iba kvôli tomu, ako totiž stvárnil svojho ústredného protagonistu: Marcello Ma[e]stroianni, ktorý si práve týmto plne nadštandardným, hereckým prejavom - vyslúžil ocenenie pre najlepšieho herca vo francúzskom Cannes! • Áno, je to presne tak, keďže mladý a sotva len začínajúci G. Giannini [zrejme kľúčové podanie hereckého prejavu!], nemal toľko hereckých skúseností, zatiaľ zase čo taká neodolateľná M. Vittiová, ich mala naopak, neúrekom, a tak by sa mohlo vari podotknúť, že sa jednoznačne vzájomne dopĺňali, a to ani nehovoriac o mimoriadne žiarlivej postave: Orestea Nardiho v podaní Marcella Ma[e]stroianniho, ktorý v podstate udával samotné tempo daného titulu: Dráma žiarlivosti s akýmsi pridaným podtitulom: všetky podrobnosti v správach. • Čo sprvoti vyzeralo iba ako taký obyčajný sled nasledovných súvislostí, bezpodmienečne sa týkajúcich [ne]bezpečných, milostných hier, sa postupne pretavilo i do oveľa viac podanej dramatickejšej roviny, ako by si divák spočiatku vôbec ani nijako extra zvlášť nepomyslel, čím si napokon tento titul odo mňa vykoledoval i poslednú, štvrtú *, pretože ako celok poukázal na viacero faktorov. • Mimochodom, v tejto veci išlo o prvú spoluprácu medzi režisérom a hlavným hercom, a k tomu i našťastie nie poslednou. • Zo strany E. Scolu sa dostavila najmä pozoruhodná konštelácia vzťahov zo strán účinkujúceho t-r-i-a postáv, kde som zaznamenával mierne »mozaikovité dianie«; skrátka talianske puzzle, kedy ma bavilo skladať jednotlivé dieliky tejto šikovne poňatej "scoloviny" dokopy, keď sa mi napokon vytvoril akýsi nejednoznačný o-b-r-a-z, od ktorého by som to sprvu vonkoncom neočakával, kam až môže popravde zájsť? Proste; kvalitná záležitosť so všetkým, čo k tomu už automaticky prislúcha. (05.02.2024)