Raňajky u Tiffanyho

No nicim vyjimecny, zadnej extra originalni pribeh nebo nic, co bych vylozene vyzdvih, ale jako celek hodne prijemna romantika, ktera ani po ten 50 letech nezestarla. Film samozrejme stoji na Hepburn, ktera je ze zacatku docela roztomila a vtipna, ale obcas je to takova kravka, ktera by zaslouzila proplesknout. No a jinak je celej film jen takova hromada vecirku a kecu. Ale proste diky ty Hepburn a pohodovy hudbe a atmosfere se na to moc pekne kouka. I kdyz mym favoritem tu je cinana hrajici Rooney. (01.01.2011)

50% - Průměrná romantická polévka, která by bez Manciniho songu Moon River a krásy Hepburnové zanikla v moři scenaristicky zdařilejších veseloher. Přeceňovaný film s dosti nesympatickými hlavními postavami, kterým se od začátku prostě nedá fandit (jediný, kdo mi připadal aspoň trochu reálný, byl zde všemi nenáviděný Japonec odshora). Zklamání... (10.09.2013)

Romantická komedie ze starého těsta a rozhodně patří k nejlepším, co jsem kdy viděl. Samozřejmě, je to zásluha skvěle hrající ústřední dvojice a hlavně překrásné Audrey Hebpurn. Škoda té nudnější první půlhodinky, jinak by to byl geniální film, protože se to stále zlepšuje a zlepšuje a ke konci mi na postavách opravdu záleželo. Hrozně mě bavila scéna s kradením zboží v obchodě, protože je fakt dobře natočená jako celý tenhle film. Navíc musím pochválit příjemnou hudbu. (03.07.2006)

Tenhle skvost by měl vidět každý! Audrey Hepburn pro mě vždy byla dámou se vším všudy. Především díky ní filmu nechybí vtip, originalita a romantika. Jestli má něco šmrnc, tak je to právě tohle. Finální scéna v dešti, kdy Audrey běhá a volá "Cat, cat, caaaat..", je legenda. Miluji tu hudbu, interiéry, elegantní módu, výčesy, rukavičky..miluji Tiffanyho! A George Peppard je ten pravý muž. Breakfast at Tiffany´s je moje srdcovka. (14.07.2011)

"Snídaně u Tiffanyho" zosobňuje Hollywood v jeho nejklasičtějším i nejhorším světle. Na jednu stranu zde máme skvostně hvězdnou Audrey Hepburn, vyprávění s hořkosladkými tóny a precizní řemeslné uchopení. Ale proti tomu stojí také naprosto strašlivě kýčovitý konec, který zcela popírá vše předchozí. Veškerou potenciální hloubku a mnohoznačnost nejen ústřední postavy, ale i celého obrazu vyprázdněnosti a umělosti amerického popelkovského příběhu sveřepě zadupává do země. V jádru, respektive v předloze je "Snídaně u Tiffanyho" vlastně předchůdcem Soderberghovy "Dívka na přání", přičemž až do onoho falešného finále by jím mohla být i filmová verze. Jen namísto odtažitosti a cyničnosti moderního filmu zde v prasklinách povrchní bezstarostnosti a rozjuchaného života nekonečné party prosvítá trpkost a sebelítost konzumních pohádek. S trochou tolerance a velkým množstvím sympatií hlavně vůči ikonické Audrey Hepburn, lze nad filmem přimhouřit oči a omlouvat jeho zradu na divákovi stejným způsobem jako po zásluze tolik kritizovaný part Mickeyho Rooneyho - to tehdy bohužel takhle bylo normální, respektive dominantní. Hollywood byl  tehdy otevřeně rasistický, obrušoval hrany všemu vyčnívajícímu, osobité a svéhlavé ženské postavy významně zpráskané vracel do náručí mužného hrdiny a místo podnětné katarze přinášel falešné iluzie. (06.06.2021)