Raňajky u Tiffanyho

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu. (26.12.2018)

Audrey Hepburn si v tomto filmu nejde nezamilovat. Skvělá adaptace stejnojmenné novelky T. Capoteho, která se od své knižní předlohy v drobných detailech liší. I po letech stojí jak film tak knížka určitě za pozornost. UPDATE 21. 12. 2014 - Po druhém zhlédnutí snižuji původní hodnocení o jednu hvězdu, a jsem skoro v pokušení jít dolů ještě o jednu. Ten film beznadějně zastaral, a nově na něj koukám úplně jinýma - velmi kritickýma - očima. Audrey je jistě výborná, ale je otázka, zda se pro svou roli skutečně hodila. Jsa důvěrně obeznámen s Capoteho předlohou se domnívám, že pro roli Holly by se skoro jistě lépe hodila jiná herečka, která by nebyla tak strašně... neviňoučká a nezkažená. Audrey prostě věříte všecho, jenom ne postavu světácké zlatokopky, na to má prostě moc hodný kukuč. A její herecký protějšek - naprosto tragický George Peppard v roli Paula - je tak strašně prkenný, že se chytáte za hlavu, když (opakovaně) vyznává Audrey lásku. Když se potom film v závěru výrazně odchyluje od předlohy, otráveně už jen zdviháte obočí, že takhle blbý hollywoodský happy end si Capote nezasloužil. Za mě osobně skoro otrávenost a nuda - když jsem psal, že film beznadějně zastaral, myslel jsem to skutečně vážně. (18.06.2011)

Autor predlohy Truman Capote si ako predstaviteľku hlavnej úlohy predstavoval Marilyn Monroe, čo je spätne takmer nepochopiteľné. Hlavne vďaka Audrey Hepburn vo svojej najikonickejšej úlohe je tento film nezabudnuteľnou klasikou. 2 Oscary, 6 ďalších nominácií a obrovský kult, ktorý dokáže očariť (nielen) ženy v každom veku. Scény ako spievanie skladby Moon River alebo hľadanie mačky v daždi totiž len tak ľahko z pamäti nevymiznú. 9/10 (16.03.2016)

Film, ve kterém je pouze jediný herec, tedy herečka, všechno ostatní je kompars. A naleštěný panák, co jí hraje kamaráda, na falešně charakterní postavu nemá schopnosti, takže snaha udělat z něj hlavní roli selhává. Další wtf zkažení "klasiky" je role, která měla být komická - japonský soused v podání M. Rooneyho. Fakt zhnusující. Poměrně syrová delší povídka z reality byla zmasakrována do kulis pro Audrey, s velmi pochybnou a nerealistickou omáčkou. Aspoň ten slaďák Moon River že si vystřihla a ukázala, že umí zpívat (což jí v My Fair Lady znemožnili)... (03.03.2013)

Napodruhé a s velkým časovým odstupem se mi film líbil ještě víc než poprvé. Krom zcela okouzlující Audrey (na které snímek staví samozřejmě nejvíce) musím uznat, že i George Peppard měl jakési charisma (postava samotná mi byla též nějak bližší). Dále jsem si víc užíval nejen těch humorných, ale i romantických a vážnějších chvilek, ve kterých je film překvapivě silný. No a především se mně podařilo mnohem lépe přiblížit hlavní hrdince, myslím si, že jsem se do ní dokázal vcítit o dost víc než prve (třeba se v tomhle ohledu příště posunu ještě dál). Postava Yunishiho mi sice pořád připadala dost trapná (na druhou stranu jsem musel ocenit výbornou práci maskérů), v případě rozvláčného večírku bych stále ocenil drobnější prostříhání, ovšem ani 1 z mnou zmiňovaných záporů mě už neiritoval natolik, abych nezvýšil hodnocení na slabších 5*. Jo a nesmím ještě zapomenout na krásně melancholickou titulní píseň (především v nezaměnitelném provedení samotné Audrey), kterou bych mohl poslouchat též pořád dokola. (20.08.2009)