René

"Můžu si dát kafe, to je pravda. Ale já kafe nepiju." Když jsem si šla Běžce půjčit do knihovny, tak mi tam oznámili, že jim ho někdo ukradl... No nebyla by to pěkná tečka za film? No nebyla, co si budem povídat. Nicméně jsem kvůli tomu naštvaná, protože bych si to opravdu chtěla přečíst. Na papíře přece jenom člověk obrací svoje myšlenky jinak než na jazyku. A po tomhle dokumentu mám chuť se těma papírama chvíli zaobírat. Líbily se mi obsahové střety - filozofie x nekecat, ale žít to x nežít, ale kecat x kecat a žít x nežít a nekecat. Aneb já to říkám pořád, skoro za všechno můžou rodiče. (18.11.2009)

Dokument. Nehodnotíme herecké výkony, dokonce ani scénář a když pominu výsledný sestřih, tak ani režii. Co se hodnotit sluší, je obsah, téma a způsob jakým je toto téma pojmuto. Časosběrný dokument je už sám o sobě velmi zajímavá forma vyprávění příběhu. Kontinuita životního příběhu je něco, co nás všechny fascinuje. Pí Třeštíková si vybrala Reného. A ať už je to náhoda, nebo dobrý odhad, sledujeme osudy recividisty, který je údajně nadprůměrně inteligentní, ale přesto jasný sociopat. A co je důležité, který se navíc rád předvádí. Nemůžu si pomoct, ale spoustu věcí dělal a říkal René právě proto, že byl objektem pozorování a tudíž pro mě tento dokument postrádá autentičnost. Což je u dokumentu docela podstatné. René si rád hraje nejen se slovy, ale i s lidmi. Místo aby inteligenci použil na to, aby si urovnal život, rozhodl se udělat ze sebe obětního beránka. Přitom jde jen o nepřispůsobiveho slabocha, kterého těší být středem pozornosti. Ta inteligence navíc, to je jen trochu zlomyslný dárek od Pánaboha. Nejspíš za to, že na Něho René vše svádí a taky že na Něho prásknul, že čte porno. Dobrý komentář: petaspur (01.07.2011)

Takový časosběrný dokument, představující pomalou, 20 let trvající přeměnu – v tomto případě z kluka, která může dělat v životě ještě cokoliv, na starou trosku – je samozřejmě mnohem zajímavější, než sledovat jen jednorázový žblebt nějákýho lojzy z prasečáku. Zbytek pak už závisí na subjektu, který bude pitván. S Rendou, chronickým zlodějem a lemplem, tolik srandy není. Skoro to vypadá, jako by mu bylo jedno, jestli lahváče chlemptá před mřížema nebo za. Není extrémně neštastný, a tak dokument s divákem zas tolik nezacloumá, jako kdyby se do podobných problému dostala žena. Je zajímavé sledovat, jak se mění jeho pohled na život a nedá se filmu upřít obrovská výpovědní hodnota. Podobný dokument Katka má přesto ohledně „procítění“ více, co nabídnout. Alternativa: Katka, Marcela. (23.10.2010)

Jsem šťastná, že existuje někdo jako je Helena Třeštíková a hluboce před ní smekám. Díky jejímu nápadu tvořit dokumenty po několik dlouhých let a neustávat, i když se zrovna nedaří. Díky její vytrvalosti tu máme skutečné poklady. Není nic zajímavějšího než sledovat něčí život po několik let, to jak se mění s časem nejen vzhled, ale hlavně smýšlení, názory, že se žádný život prostě neobejde bez tragédií, bez občasných úspěchů. I když se musí brát v potaz mnoho různých okolností, každý život lze prožít kvalitně a podle našich představ. A hlavně, jaký si to uděláme, takový to máme. Hodnotit Reného jako člověka mi nepřísluší. Přesto se tomu nevyhnu, musím se totiž pozastavit nad jednou věcí. Copak ho nikdy nelákalo něco víc? Někam se podívat, něco zažít, copak nikdy neměl žádné sny? I když nepatřím k těm, kteří by se topili v penězích a mohli si dopřát cokoli by si jen přáli a musím každé ráno vstát a jít do práce, musím v té práci být a když přijde jednou v měsíci výplata, neskáču nad ní radostí, přesto jsem spokojená. Že alespoň občas jsem pánem svého času a svých rozhodnutí. Že se můžu kdykoli sebrat a jít se projít, pobavit, zasmát se. Že můžu být s tím koho miluju a trávit s ním čas. Tohle pro mě znamená víc, než s trochou adrenalinu v těle přijít k hromadě peněz, pár lidem tím ublížit a zkomplikovat jim život, nabyté peníze rozházet pochybným způsobem a jít si zase sednout do chládku. Neupírám Renému jisté kouzlo, takový ten zločinecký půvab. A ve své podstatě on žije život jaký si přál, proto se moc divím tomu, proč mě celý ten dokument spíš rozesmutnil než naštval. (18.11.2009)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)