Láska v hrobě

Jan a Jana jako naši průvodci na cestě na úplné dno. Je to tedy opravdu síla, jen to ohánění se svobodou si mohli trochu odpustit, ale chápu, že se to lépe podává jako vlastní volba, než série špatných rozhodnutí. David Vondráček si evidentně získal jejich naprostou důvěru, takže z natočeného materiálu dal dohromady výborný časosběrný dokument (90%). (12.01.2014)

Nahá paní bezdomovkyně Jana koupající se v neckách na hřbitově byla opravdu sexy! Pozadu nazůstal ani její milenec houmelesák Jan vyjídající zbytky jídla z popelnic.. Výborně natočený dokument u kterého se happy-endu nedočkáte, zato vám nabídne nahlédnutí do reálného života českého bezdomovce a spoustu mrazivých scén, ze kterých mě asi nejvíce dostala návštěva Janovi matky. (03.03.2013)

Láska v hrobě mě několikrát dohnala k hysterickému smíchu. K řadě výjevů jsem nenašel vhodnější diváckou odezvu. Dokument se zdržuje otevřeného komentáře sociálních poměrů, což neznamená, že nejsou přítomny ve formě poznámek na okraji. Letmá zmínka k rozpočtu na rekonstrukci krchova [70 míčů], obnášející likvidaci provizorních přístřešků živých lidí, je výmluvná. Jestliže se u třeštíkovských časosběren někdy potýkám s pachutí voyeristického sadismu [i když jde ASI o dokumentaristické sebezapření], Vondráček v tomto směru proti srsti není. Nejspíš to je tím, co nezůstalo ve střižně, vtipné momenty, odlehčující hrůzu svobodného živobytí - zlitá Jana mudrující, že v Bémově rybí polévce "plave nějaká ploutev", Honza šplhající na hrobku, aby vyzpíval Janě lásku, nebo když kolozubými ústy zlomyslně komentuje práci "otroků", hřbitovních dělníků. Tyto vzácné okamžiky nejenže svědčí o tom, že život bezďáků není jen hlad, chlast, zima a holistní utrpení, nýbrž skrze dobrodružnou autenticitu uvádějí do hanby ustaraně otročící diváky hned dvakrát - poprvé, že takovou bídu dovolíme, podruhé, jak banálně na rozdíl od srdnatého Jana a zkoušené Jany žijeme a umíráme. Nejsilnější divácký zážitek za hodně dlouhou dobu. Čistých pět. (13.09.2014)

Dokument hodně podobný Katce od Třeštíkové. Ovšem nyní v hlavní roli alkohol a né drogy. Dokument o lidské spodině, která není schopná řešit jakýkoli problém jinak než se ožrat. Svou situaci zaštiťují tím, že o sobě hovoří jako o naprosto svobodných lidech. Bohužel to tak není. V počátku vcelku idilické soužití v hrobce střídá kruté "vystřízlivění". (14.01.2014)

O tenhle dokument jsem zakopl v karlovarském programu díky tomu, že se odehrává ve Strašnicích, kde se též už nějaký pátek pohybuju. Možná jsem hlavní hrdiny zahlédl, možná ne, ale je dobrý si udělat takovýhle obrázek o komunitě jejíž členy potkávám dnes a denně. Nepostrádá to ani silný momenty. Pan režisér působil sympaticky a zvláště proto, že se do toho pustil s kolegy bez jakékoli grantové podpory má můj obdiv. Snad se dočkají nějaké sladké odměny... ( 46. KVIFF ) (13.07.2011)