Mallory

Drsný život s drogami jaký známe z filmu Katka si příliš nezadá s tím, jak může být drsný bez nich. Místo ovací a poplácávání po rameni, které feťáci očekávají, když konečně v životě dělají všechno správně, přichází každodenní šeď, obstrukce a lhostejnost. Stokrát bych se už na místě Mallory vrátila k heráku. (27.05.2018)

Nechápu, jak v tom někdo může vidět film o naději. Já viděla film o ženě, která jakmile se v okolí objeví chlap a začne ji balit, přestává uvažovat racionálně. V té chvíli jde stranou nejen ohled na sebe samotnou, ale i ohled na jejího syna, kterého jinak strašně míluje. Pořád dokola: "když on je takovej hodnej/úžasnej/citlivej" - "je to hajzl, co mě jenom využíval". Ale i když je mi Mallory dost nesympatická, Třeštíková svoje řemeslo umí skvěle a v časosběrných portrétech "obyčejných" lidí patří ke špičce. (16.01.2017)

Helena Třeštíková je prostě natolik dobrou dokumentaristkou, že dokáže už jen střihem přimět diváka k tomu, aby si uvědomoval sílu některých životních etap prezentovaných postav. Ano, je to hodně subjektivní, ale je to velmi silné. A i když ani tohle není vyloženě pozitivní film, přece jen je vidět, jak se i feťačka a bezdomovkyně může postavit na nohy, pokud se nevzdá. (12.03.2018)

Mallory pro mě nebyl dokument, který by se mi líbil od první minuty. Naopak...na začátku jsem se díval na třicetiletou ženu, která mlela o velké životní změně. Nebyla mi sympatická. Narkomanka, která nejspíš stejně jako Katka nenajde sílu změnit svůj život. Posun v čase o sedm let mě už ani nevyděsil. Mallory přebývá v odstaveném autě, nemá na ubytovnu... ale prvním překvapením je, že pracuje jako číšnice. Poslouchám ji a postupně si uvědomuju, že se jedná o inteligentní ženu, která má neuvěřitelnou vnitřní sílu a specifický humor. A která bohužel na začátku svého života udělala tu velkou chybu, že propadla heroinu. Od tohoto okamžiku ji začínám fandit. Sleduju všechny její životní ztráty, které jsou málokdy kompenzovány něčím pozitivním. Několikrát se dokonce zasměju, ale v případech jejího boje na úřadech to snad ani k smíchu není. Úřední šiml se řechtá a Mallory je pořád bezdomovkyně. Nakonec se na ní usmívá štěstí (které tedy není v podobě vánoční loterie o byty), nachází práci, podnájem. A dokonce začíná studovat... Helena Třeštíková dokumentuje cestu ze dna a nezbývá než doufat, že ta bude pokračovat dál... (30.07.2015)

Za prvé obdivuji, že si někdo takhle nechá nahlížet do života. Ale v tomto případě se odměna dostavila - silně pochybuji, že kdyby ji Helena Třeštíková nenatáčela, že by Mallory dostala byt a mohla být se svým synem; daleko spíš by byla dál na ulici (max. na ubytovně) a syn v ústavu. Čímž vůbec nechci tvrdit, že ji to štáb aktivně nějak zařídil, ale on už sám fakt jakéhokoliv natáčení pro televizi a hrozba zveřejnění funguje jako účinné beranidlo. Rozhodně je ale Mallory obdivuhodná - hlavně že se dokázala nevrátit k fetu, ačkoli jí "čistý" život zrovna moc světlých stránek neukazoval. Za třetí doufám, že tu sociální pracovnici nakonec dělat bude - a jak tu někdo už napsal - nahradí některou z těch krav, které potkávala na úřadech. Za čtvrté šlapalo jako hodinky kouzlo nechtěného v případě těch jejích chlápků a jejich proměn v čase - prostě, že s chlastem je to pořád ta stejná písnička. Za páté gratuluji Jiřímu Bartoškovi k tak skvěle investovaným dvou tisícovkám - na tom mostě ho určitě ani nenapadlo, že to z něj za pár let udělá takovýho frajera. Což nijak neironizuji, bylo to od něj fajn. (28.01.2016)