Mallory

Tvorbu Heleny Třeštíkové mám přeci jenom raději v televizi. Tyhle "velké" dokumenty jsou jen nahuštěný a načančaný časosběr. Takže tentokrát je to story o Mallory, která po detoxu změnila svůj život a šla dál a dál. Nemá sice štěstí v lásce, ale drží si život, abstinuje, buduje vztah se synem, nakonec i bydlí a dokonce si začala dělat školu. Je to fajn změna po Katce a koneckonců i po Reném. Ale pokud mám absolvovat nějaký hlubší ponor, chce to cyklus a hlavně se nedívat na dokument o tom, jak to Mallory rozbalila ve Varech. (13.10.2018)

„Je to sice príma, že osmej rok abstinuju, ale…“ Pokud lidi typu Mallory rezolutně odsuzujete a nejste schopni k nim projevit kapku soucitu (ala podělali si to sami, tak ať teď nebrečí), nemá smysl se na film dívat. Jestliže k nim ovšem dokážete pocítit alespoň trochu empatie, pak si nejspíš Mallory oblíbíte. Tedy film i hlavní hrdinku. Protože ta se rozhodla dostat se z toho a bojovat dál. A když pak vidíte, jak se potýká s absurdní byrokracií na úřadech (někdo si vezme dovolenou a hotovo, vymalováno…kolik jako toho volna, do háje, mají?), marně shání práci (nekonečný maratón s mizivou šancí na úspěch) a přitom to i přes dílčí pocity beznaděje překonává a jede dál…no, já osobně Mallory zkrátka fandil. I když v žádném případě ne bez výhrad. Protože co se týče výběru partnerů, za to si mohla čistě sama a v tomto ohledu ji litovat nelze. Jinak míra (ne)vměšování Třeštíkové mi přišla tak akorát, technická stránka filmu je (vzhledem ke způsobu natáčení) také slušná, snad jen ten zvuk mohl být o něco lepší. Celkově to vidím na solidní 4*. (13.07.2016)

Chvíli mi trvalo než jsem "naskočila", ale postupně se mi před očima rozvinul těžký úděl ženské, která měla nějak víc smůly než ostatní. Plané řeči a slibotechny střídaly překážky řehtajícího šimla s citovými i fyzickými bolestmi v partnerství, což nikomu na optimismu nepřidá. Přesto je Mallory moc silná osobnost, a proto jí úpřímně fandím. Tvrdá realita je podána bez servítků, takže vznikla agitka nejen pro smažky, ale také úředníky, politiky a vlastně kompletní rodiny. Škoda jen, že zde nepadlo téma jejího dětství, tam někde je zakopaný pitbull. 🔨 😉 Kino na hranici 2016 (01.05.2016)

Helenu Třeštíkovou mám jako dokumentaristku ráda, vážím si jí a obdivuju jí za její práci i za to, že si vybírá takové typy, kterým se já na ulici raději vyhýbám velkým obloukem. Pravda v baru vidím servírku nebo barmana a nikoliv konkrétního člověka s konkrétním osudem. Velmi mile mě překvapilo to, jak Mallory mluvila a jak se dokázala vyjadřovat. Pak jsem si pořád říkala, do p....e, k čemu tam skutečně došlo v minulosti, dětství, výchově, co byla ta příčina, která všechno spustila, že skončila s heroinem v žilách. Nikdo jí drogy nenutil, nikdo jí nedržel pistoli u hlavy a neříkal ber. Brala je zcela dobrovolně o své svobodné vůli. Chtěla uniknout, chtěla se odlišovat a rebelovat? Hm, super nápad. Prožeň si hlavou nějaké s.....y. Život není peříčko a ani procházka růžovým sadem. To víme všichni. Nebylo mi jí líto, mohla si za to sama. Bylo mi líto jejího synka a doufám, že ten půjde po jiné cestě než maminka. Mallory mě zase jednou pořádně vytočila. Ale přeju jí v životě jen to dobré a aby za vším, čím si prošla udělala tlustou čáru a ona šla dál a nikdy se fetu ani nedotkla. Dokumenty se hodnotí strašně těžko. Divák je ovlivněn prací dokumentaristy a sledovaným subjektem. Před panem Bartoškou musím smeknout. Má velké srdce. (14.12.2016)

Po druhém zhlédnutí s odstupem pěti let zvyšuji ze čtyř na pět. Z podobných filmů mívám pocit, že zapomínám být člověkem- jak chci mít všechno hezký, čistý, voňavý... Přitom tohle je to ryzí. Děkuji paní Třeštíkové (a spol), děkuji Mallory a děkuji panu Bartoškovi. Doufám, že to viděl, je to snad nejhezčí pocta, jaké se mu mohlo dostat. Nutno dodat, že zasloužená. (23.02.2016)