Katka

Velký dokumentární počin hodný uznání, který je ovšem (pro mě) obsahově odporný a i když jsem se snažil najít soucit, vůbec je nelituji, takový lidé se mi hnusí a celkem obdivuji sociální pracovníky, kteří se smažkami pracují, na druhou stranu mají děti v Peru a Kolumbii odbyt heroinu a neumřou hlady. Dokument od stejné režisérky: René mi jako film i jako osobnost na hraně, byl alespoň trochu sympatický. Hodnocení: 55 % lepší 3* (29.04.2012)

Helena Třeštíková nám ukázala svět očima narkomana bez hollywoodského přikrášlení a makeupu. Dokument je to určitě zcela unikátní, autorku obdivuju za její odstup, ale musím říct, že se něco takového těžko hodnotí.. Katka mi lezla po celou dobu na nervy, lítost opravdu není na místě vzhledem k tomu, že se do takových sraček dostala jen a jen vlastním přičiněním. Neustále sledovat to, jak šla na detox, ale po pár dnech to vzdala, protože "to neustála" mě zkrátka nebavilo a to, že jsou drogy svinstvo co dokáží z mladého pohledného člověka udělat nechutnou odpornou socku, bych věděla i bez tohoto dokumentu. Jestli je tedy zbytečný nebo ne je dost sporné, protože takovým děckám, kteří si říkají jak je hustý brát drogy by to mohlo otevřít oči. Na druhou stranu v Katčině životě se nejspíš nic nezměnilo a já po shlédnutí taky nejsem o moc chytřejší. Jediná správná věc, co Katka udělala tak bylo, že se (asi) vzdala Terezky. Doufám,že ta nikdy nebude muset čelit tomu,kdo jsou její praví rodiče..Hodně depresivní náhled na realitu, oceňuji spíše zdrženlivost a vytrvalost autorky, než samotný obsah filmu... (26.07.2012)

Z blata do blata. Odtiaľ do sračky & späť do kaluže, raz do fontány. A zase do bahna. Ozaj "krásny a podnetný" dokument. Časozber zmaru a deštrukcie. A dekonštrukcie. Poznámka: Žiaľ, málokto si trúfne na dokument o inej ceste užívateľov heroínu či pervitínu. O celoživotných feťákoch opiátov a chemických tvrdých drôg, ktorí okrem svojej najväčšej záľuby s prehľadom zvládajú prácu aj rodinu. Pretože také nesedí do spoločensky prijateľného konceptu. (06.02.2021)

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)

Kdyby to byl celovečerní hraný film, budu mu vyčítat útočení na diváka otřepanými klišé a příběhem se stokrát viděnou zápletkou. Zajímavé, jak skutečný život může být občas klišovitý a Katčin život (v tom nejhorším slova smyslu) nepřekvapivý. Dokonalá ukázka o špinavém, bídném a svým způsobem zbytečném životě závislých lidí a o úpadku jedné sympatické lidské bytosti až na to nejhorší dno. (29.04.2010)