Katka

Premena Katky je strašidelná a na dokument sa veľmi ťažko pozerá. Obsahovo je výnimočne deprimujúci. Forma však nebola ani zďaleka ideálna. Vzhľadom na zlú výslovnosť jednotlivých aktérov som sa občas strácal v tom, čo hovoria (bohužiaľ, na HBO Max nie sú pridané titulky). Tvorcovia mohli do projektu vložiť viac vysvetliviek, ktoré by divákovi pomohli v orientácii v dianí. (20.08.2023)

U sledování dokumentů si vždykcy říkám, jakou náturu jejich tvůrci musí asi mít: silnou. Hodně silnou. Zaznamenávají až neskutečné příběhy a nemohou do nich nijak zasáhnout, nijak je ovlivnit. Jen se na to dívat a obraz předávat ostatním. Helena Třeštíková patří mezi ně - kouká na třicetiletou Katku, která si do břicha, v němž roste nový tvor, píchá heroin a nekomentuje to. A já ji za ty časosběrné výjevy obdivuju. // Čtrnáct let ze života narkomanky Katky je vtěsnaných do 90 minut působivé podívané. Nedalo by se ani spočítat, kolik hektolitrů Katka vybrečela. Ale přitom nevyvolává soucit... Pláče sama nad sebou. Uvědomuje si, co MUSÍ udělat... ale taky si uvědomuje, že na to zkrátka nemá. Katka je ztracený případ (a je stále V pasti, jako tomu bylo před několika lety). Ale tento dokument ztraceným rozhodně není. (02.03.2010)

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)

Druhá projekce: Strhující, časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o životě a každodenních strastech feťačky Katky. Zde se bohužel odehrává opačný scénář Mallory, která se dokázala i přes velkou životní zátěž vzchopit a jít životem napříč. U Katky byla vize samotného fetu větší, než budoucí život s vlastním dítětem. Smutné, ale poučné. Tohle by se mělo povinně promítat na základních a středních školách! (23.04.2017)

Tenhle film člověka dokáže znechutit a co hlavně, zůstane mu dlouho v paměti. Katka samotná vzbuzuje směs nejrůznějších i protichůdných pocitů. Člověku je jí skoro líto, je to prostě chudák holka, která si drogama už úplně odvařila mozek, na druhou stranu si za to přece může sama, no ne? Kdo ví, jak je za její stav zodpovědná výchova a prostředí, ve kterém vyrůstala, ale nakonec si za to každej vždycky může sám. (Čímž neřikám: "mně by se to stát nemohlo." To rozhodně ne). Ona je navíc přesně ten člověk, kterej se ze závislosti prostě nikdy nedostane, protože na to má moc slabou vůli. Ta i kdyby nefetovala, tak by se asi mohla stát objektem nějakého dokumentu o flegmaticích, no ale skončila v drogách a to spolu s její laxností vytvořilo smrtelnou kombinaci, od které už se asi neoprostí. (27.02.2010)