René

Nevím, co všichni pořád na té Třeštíkové vidí. René je sice pičus, ale zkusil jsem jeho chování pochopit. Ani ona ani on mě nepřesvědčili o tom, že René pičus není. Ono to tak asi ani nemělo být, někoho přesvědčovat o opaku, ale celkem lituju toho, že jsem na to koukal, protože to není ani nějak moc zajímavý a pak se to tak nějak utne bez závěru a s bezeslovným souhlasem, že René je pičus. Doufám, že je to fakt jenom zloděj a podvodník, a ne vrah, aby si mě za můj komentář nenašel. Časosběrný dokumenty mě nikdy nějak moc nebraly... (19.07.2009)

René je v podstate na pohľad celkom sympaťák a má kukuč jedného môjho kamoša, ktorý chcel v záchveve eufórie napísať knihu s názvom Looser? Why not....A takto sa to má aj s Reném. Byť na okraji spoločnosti je jeho životný štýl a nemám pocit, že by tým nejako zvlášť trpel, pokiaľ mu zrovna neumrie priateľka. René sa vyžíva v kecání, asi bolo nakrútené množstvo materiálu, ale nie som si istý, že sa z toho množstva nedalo vybrať v niektorých prípadoch niečo zaujímavejšie. Viď Havel a Klaus ako časové záchytné body, nehovoriac o WTC. (13.02.2017)

Renému nepříjde normální makat x hodin denně za pár šupů-ve vězení ho to nebaví a žít na svobodě v mezích zákona s pár drobákama v kapse mu příjde stejné jako basa...Je sice sympatický,chytrý a docela citlivý ale co je to platné,když má životní postoj rovnající se dokonalému magnetu na průsery?.........Katka mi je bližší ale René je taky zatraceně poučný příběh :) (05.11.2010)

'Nikdy není nikdo pouhým objektem zkoumání.' To jsou slova Heleny Třeštíkové. Naprosto s nimi souhlasím, resp. to považuji za pravdivý výrok. Nevím, zda je to můj subjektivní pocit, ale dle mého se režisérka nechala až přespříliš 'oslnit' skvělým (nechtějí se mi dělat další sarkastické uvozovky) Reném. Zprvu, po exemplárním odsouzení v sedmnácti letech, převládá lítost nad mladým chlapcem a zároveň naděje v jeho nápravu.. ta však nepřichází a René se znova a znova a znova a znova navrací zpět do nápravných zařízení. Postupně si režisérku omotává kolem prstu, SPOILER píše jí dopisy o tom, jak moc je pro něj důležitá, zničehonic začíná citovat Freuda či Einsteina, jednou se zmíní, že do ní byl jednu dobu zamilován, při jejím zvolení ministryní kultury jí píše, že chápe, že pro ni teď jistě už není atraktivní a natáčení pravděpodobně skončí, pod čímž jasně vidím psychické (a velmi dobře naplánované) vydírání; René se pro ni dle všeho (a zcela vědomě) stává více než NEpouhým objektem zkoumání. A Třeštíková je nepoučitelná, přestože jí René vykradl její pražský byt, po několika letech mu propůjčí digitální kameru, aby natočil svých prvních deset dnů na svobodě (po dlouhé době), on samozřejmě její důvěry zneužije a kameru, řekněme, zpronevěří. Právě její bezmezná (samozřejmě vždy s tímto slovem opatrně, jistá relativnost zde určitě je) důvěra je další broukem do mé hlavy. Není trochu prvoplánová? Vždyť právě tyto informace se staly jedním ze stěžejních prvků mediální masáže k tomuto časosběrnému dokumentu, ale to už by bylo na delší povídání.. (26.09.2008)

Velice plastický zážitek. Paní Třeštíková nám tohohle pána kluka dokázala představit jako jednoho z nás, velice intimně, ve velice povědomých kulisách (inaugurace a abdikace prezidentů, cinkající klíče a hroutící se mrakodrapy tady nejspíš slouží především k tomu, abychom se s příběhem ještě více ztotožnili) a přitom není pochyb o tom, že tady sledujeme život někoho výjimečného. Pochmurný, otevřený "konec" příběhu tuto plastičnost ještě umocnuje, jelikož efektivně propojuje svět, který chceme pořád vnímat jako fiktivní a uzavřený s tím naším... Třeba Reného potkáte na cestě z kina. 80% (14.05.2009)