Katka

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)

Již před časem jsem viděl Katku, jak bojuje s drogami, tak mě zajímalo, jak to s ní dopadlo. Bohužel i přes fandění se z toho nedokázala dostat. Ani to, že má dceru jí nepomohlo se z této pasti vyhrabat. Dostala několik šancí, ale její závislost byla bohužel silnější. No, každý je strůjcem svého štěstí... Dokument během let dokázal zachytit rozpad osobnosti. Toto by se mělo pouštět už na základních školách jako výchovný prostředek. Možná by to odvrátilo alespoň část mládeže od braní drog. (30.06.2011)

Z těch tří filmů trilogie Marcela-René-Katka se mi tento zdá být nejsilnějším, přičemž za kritérium silnosti jsem ex post zvolil čas, který jsem strávil koukáním do levého horního rohu sálu biografu Scala (Moravské nám. 3, Brno, 602 00, GPS: N 49° 11.832 E 16° 36.501 :-) ), tedy koukáním do míst, které zaručovaly, že zorné pole mého zraku bude v dostatečné vzdálenosti od plátna... U Katky to bylo zatraceně často... Nemám nervy na souvislé sledování lidských trosek, kterak si píchají do žil jedy a procházejí úděsnou fyzickou i psychickou proměnou. Zvláště, když kamera až nepříjemně zabírá detaily propadlých tváří, špinavých rukou apod. Nemám na to nervy, ale na druhou stranu rozhodně nechci přivírat oči a předstírat, že ten problém tady neexistuje, hrát citlivku a mrtvého brouka. Tento film patří do škol a jeho jednoznačným cílem musí být poukázat na důsledky mladických diacetylmorfinových experimentů a dalších podobných nerozvážností. Po řemeslné stránce nelze filmu opět nic vytknout. Časosběrná metoda je úžasná věc a v tomto případě také mnohonásobně zesiluje účinek na diváka. Film mi vyznívá pesimisticky a bezvýchodně. Katka je v pasti drogové závislosti a nemůže z ní uniknout. Divák, který nemá její zkušenost si může ťukat na čelo a nechápat, nicméně Katka naopak nemá zkušenost normálního člověka a droga je pro ní vším. Nic jiného nemá, neumí... Bez drogy by jí čekalo neznámo, kterého se musí podvědomě hrozně bát. Nehledě na příliš silnou fyzickou závislost. Začalo to slastí po prvním píchnutí, teď už si píchá jen a jen aby ji nebylo zle... Divák se může nad Katkou pohoršovat, ale ta je už v podstatě za své činy neodpovědná... Film má sice otevřený konec a možná bude v budoucnu následovat pokračování, nicméně dá se odhadnout, že happyend je v některých případech nemožný... (25.02.2010)

Helena Třeštíková nám ukázala svět očima narkomana bez hollywoodského přikrášlení a makeupu. Dokument je to určitě zcela unikátní, autorku obdivuju za její odstup, ale musím říct, že se něco takového těžko hodnotí.. Katka mi lezla po celou dobu na nervy, lítost opravdu není na místě vzhledem k tomu, že se do takových sraček dostala jen a jen vlastním přičiněním. Neustále sledovat to, jak šla na detox, ale po pár dnech to vzdala, protože "to neustála" mě zkrátka nebavilo a to, že jsou drogy svinstvo co dokáží z mladého pohledného člověka udělat nechutnou odpornou socku, bych věděla i bez tohoto dokumentu. Jestli je tedy zbytečný nebo ne je dost sporné, protože takovým děckám, kteří si říkají jak je hustý brát drogy by to mohlo otevřít oči. Na druhou stranu v Katčině životě se nejspíš nic nezměnilo a já po shlédnutí taky nejsem o moc chytřejší. Jediná správná věc, co Katka udělala tak bylo, že se (asi) vzdala Terezky. Doufám,že ta nikdy nebude muset čelit tomu,kdo jsou její praví rodiče..Hodně depresivní náhled na realitu, oceňuji spíše zdrženlivost a vytrvalost autorky, než samotný obsah filmu... (26.07.2012)

Povedená sonda do života toxikomanské celebrity. Kdysi jsem se v ďáblickém nonstopáči spokojeně propíjel ke kýženému bezvědomí, když dorazilo jakési typické taxikářské prase a oblažilo okolosedící historkou o tom, že mu žena odmítá žužlat pohlavní výstupek poté, co zahlédla jak v dokumentu nastupuje slečna Katka do jeho vozidla za účelem totožné mlaskavé akce. Veselý příběh z periferie. (06.05.2012)