Božský

43rd KVIFF 2008 - OPEN EYES - Otevřené oči, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.79/285 (22.08.2009)

Dožil sa úctyhodného veku, ale ako sa hovorí zlá burina nevyhynie? Maska katolíka, kresťana a konzervatívneho politika nemohla mať falošnejšiu tvár, ktorá bola mimochodom výborne zahraná. Ale ono to tak býva, že najviac sa prežehnávajú práve mafiáni. A v talianskej politike mám pocit, že to je tam skoro samý človek napojený na podsvetie. (21.08.2023)

Paolo Sorrentino natočil film, o kterém si troufám prohlásit, že má světové parametry. Kamera je naprosto mimořádná! A v kombinaci s úžasným střihem a dokonale sedící hudbou vzniká veledílo, kterého se prostě nemůžu nabažit. Paráda! (23.06.2010)

Styl je naprosto úžasný, ohromující a dokonalý. Už jsem toho už viděl hodně, ovšem vizuální stránku s tolika kamerovými nápady, to ještě ne. Hudba je taktéž výtečná. Nyní se ovšem dostávám k jádru onoho problému a tím je naprostá nepochopitelnost příběhu. Kdo není odborníkem na italskou politiku, nemá šanci ty desítky jmen vstřebat. Opravdu hodně scén jsem nepochopil a glosoval je tichým "co to má...?!". Jediné co mi tedy zbývalo, bylo kochat se kamerou, hudbou a výtečným Servillem. Až Sorrentino natočí tímhle stylem něco "normálního", tak mu filmový svět bude ležet u nohou. (19.04.2010)

3,5*/5...Film, ktorý si pre úplné pochopenie zaslúži druhé pozretie a výhodou je teoretický backround politiky Talianska za čias Andeottiho vlád. Réžia je skutočne vynikajúca, len škoda, že v tak krátkom čase nie je možné detailnejšie vykresliť to enormné množstvo postáv, súvislostí, hlbšiu psychológiu postáv. Takto mi to niekedy prišlo akoby scenárom bol samotný článok Wikipedie o Andreottim - čo veta, to jedna scéna, niekedy menej súvislá a koncepčná v rámci celku, hlavne, že sa ten fakt spomenul. Il Divo je kazdopádne veľmi záslužný, hodnotný projekt, ktorý v konečnom dôsledku nie je ani tak o Andeottim samotnom, ale o politike a politikoch ako takých...a pri nich takmer vždy akákoľvek ilúzia o bezúhonnosti a spravodlivosti končí. (26.01.2011)

Nezvykle, přerývaně a nedořečeně vyprávěný životopis G. Andreottiho není příběhem jeho života, ale pokusem o portrét jeho charakteru. Což umožňuje takovou autorskou licenci, že není nutné řešit, jestli se všechno opravdu stalo tak jak snímek naznačuje. __________Divák nedostane lineární vyprávění, ale spíš množinu bodů, která se postupně skládá do obrazu s podobiznou politického manipulátora, který nechtěl získat moc kvůli výhodám, ale chtěl moc pro ni samu. _____ Abstraktnímu cíli odpovídá i abstraktní charakter hrdiny, o jehož motivaci a pocitech se nedozvíme nic. Jakoby žádné neměl a právě proto tolik bažil po politickém vlivu, protože ten jediný ho zviditelňoval. Jinak by skončil jako pro všechny neviditelný, opomíjený muž bez vlastností.______ Snímek baví až mrazivým humorem (nebo cynismem, chcete-li), chytrými dialogy, výbornou kamerou a inteligentní režií. ______ Pro neitalského diváka je ale složité zorientovat se mezi množstvím postav. I když tenhle snímek nechce vyučovat italskou historii, ale spíš zprostředkovat pocit z oné doby, přece jen bych uvítala trochu větší zviditelnění aspoň několika hlavních Andreottiho protihráčů (prostě proto, abych se v nich vyznala). ______ Při závěrečných titulcích mne zamrazilo z toho, že v tomhle případě nepůsobil zlo nějaký démonický psychopat jako Hitler nebo Stalin, ale přičinlivý úředník bez jediné vize, zato s archivem kompromitujících materiálů. P. S. Jestlipak si tenhle film pustil?/28. 6. 12./ (28.06.2012)

Italské Polojasno v komiksovém vyprávěcím stylu. Nesedlo mi to. ----- Naprosto nevhodně zvolená hudba. ---- O italské mafii je stále nejlepšími suché vyprávění bez ozdobiček a soundtracku 100 dní v Palermu nebo Den sovy či Zapomenout na Palermo... Vlastně i ten Cattani mě zaujal víc. (28.09.2010)

Paolo Sorrentino povznáší každý svůj film na umělecké dílo. 118 minut Božský režijní orgasmus. A co na tom, že politické filmy mě nikdy nijak extra nebraly. Tohle je nejpoetičtěji vystylizované politické drama ever. 9/10 (02.02.2014)

Ano, je to náramně stylové, ale celé taky o politice, což je chvílemi hrozná nuda. (21.02.2010)

Nástupce po zesnulém Aldo Morovi - záhadný Giulio Andreotti. Chlap, který se nijak netvářil, vypadal, že nic nedělá a přesto se všechno pohybovalo a on z toho profitoval. Zhmotnění politické korepce v přímém přenosu je tady, zasedněte! (27.05.2014)

Vizuálne a hudobné úchvatná záležitosť. Ak sa nedá Sorrentinovi niečo vytknúť tak je to jeho cit na poli formálnych klišé a ich neustálom prekonávaní. Je epický, rozbohybovaný a hudba v jeho filmoch hrá rovnako veľkú úlohu ako obraz. Problémom Il Diva je ale fakt, že Andreaottiho a jeho politiku nepoznám. A keďže sa film umne vyhýba akémukoľvek stanovisku je pre mňa takmer nemožné vytvoriť si k celému dielo väčší emotívny vzťah. Je to celkom škoda, pretože je to jeden z tých príbehov, čo zasiahnu len úzku skupinu ľudí a nemyslím si, že by to bol najzaujímavejší režisérov počin. Pravda je že Toni Servillo je vo svojej úlohe fantastický, ale mozaikovitosť, nelineárnosť a zastieranie skutočného charakteru hlavnej postavy, je síce úmysel, ale mňa v konečnom dôsledku nechal chladným. Forma v tomto prípade značne prekonáva obsah. (05.10.2014)

Režisérské mistrovství Paula Sorrentina. (17.11.2018)

O Andreottim jsem v životě neslyšel, o politiku se zajímám pouze povrchně a životopisné filmy nemám zrovna v lásce. Čím to tedy je, že mě tenhle portrét jednoho mimořádného muže dokázal dostat do kolen? Hlavní hrdina chodí jako mnich, co si to zrovna rozdal s jeptiškou; má srandovní uši, téměř nepoužívá mimické svaly, a přece budí respekt na první pohled. Všechna čest Tonimu Servillovi, že si s touhle opravdu těžkou rolí tak bravurně poradil, takhle strnulý, a přitom procítěný výkon podal naposledy Javier Bardem v Téhle zemi. Největší podíl na úspěchu má ale určitě Sorrentino, který hýří nápady, scény snímá nečekanými způsoby a nepotřebuje stříhat každou půlvteřinu, aby dal filmu patřičný rytmus. Za vůbec nejlepší ale považuji části, kdy nezazní žádný dialog a napětí je dosaženo pouze pomocí kamery, hudby a střihu. Tak se totiž pozná výjimečný film a jeho tvůrce - moment, kdy se oslavuje volební vítězství a ministr financí to jde pořádně rozšoupnout na parket, jsem si musel pustit hned několikrát. A věřte, že to v mých očích už něco znamená. (05.09.2010)

Životopis, ktorý sa sústreďuje na hlavné motívy. Čo je len dobre. Ale nerobí to zase nejakým akčným, alebo strhujúcim štýlom, aj keď niektoré scény sú drsné a niektoré zase pôsobia ako WTF. Obstojná filmová encyklopédia jedného úseku talianskej histórie. (16.05.2021)

,,AK O ČLOVEKU NEMÔŽETE HOVORIŤ PEKNE, NEHOVORTE O ŇOM." __ ,,Il Divo" má priam božsky vyváženú formu aj obsah. Nič nejde na úkor toho druhého a nič nie je účelové. A predsa to nie je dokonalý film. Síce nazretie do rôznych zákulisných politických machinácií môže byť zaujímavé, u tohto filmu to až tak neplatí. Hlavne preto, že je vyslovene len pre zainteresovaných, ktorí o tom čo film rozpráva aspoň niečo počuli a ako-tak sa vyznajú. Ja, ako neznalý talianskej politiky uplynulých desaťročí (rovnako tak ako aj väčšina našincov) som mal tak často zo všetkého riadny guláš, resp. som sa v spleti všetkých tých mien a káuz jednoducho strácal. Istým problémom filmu sú taktiež často príliš rýchle a odborné dialógy. Ich čítaním sa tak napr. ťažšie vychutnáva práve skvelá formálna stránka filmu, počnúc u nápaditej réžie a pokračujúc cez skvelú kameru, hudbu, strih či zvuk. Taliančina je krásna reč, no snáď by nebolo na škodu ak by k filmu vznikol aj dabing. (443. hodnotenie, 70. komentár k filmu) (23.09.2010)

Ty stylistické odbočky jsou nesmírně opojné, ale ztrácí se v množství postav i přeskakování od jednoho vyprávění ( flashbacky) k druhému( flashforwardy) . Stejné jako Andreotti -- precizní a božsky nepředvídatelné. (06.12.2010)

Bezchybná režie (Sorrentino vypadá jako veliký talent), skvělý střih a kamera. Co se vizuálu týká, nemá Il Divo nejmenší chyby. Bohužel si sám trošku podráží nohy scénářem, který je zahlcen takovým množstvím postav, že se mi poprvé v životě stalo, že jsem se místy absolutně ztrácel v tom, kdo je kdo. Nebýt toho, že jsem nedávno viděl Falconeho, tak bych se orientoval ještě méně. Škoda, být to přehlednější, tak mám dojem, že koukám na kousek srovnatelný s nejlepšími Scorseseho filmy. 80% (11.12.2010)

Těžce působivá forma dokáže prodat i poměrně nezajímavou látku. Aneb snímek Božský popisuje příběh jedné z největších politických osobností novodobé Itálie v takové formě, že i pro neznalce problematiky uběhnou necelé dvě hodiny bez nejmenších problémů. Ať již je tak výsledek jakýkoliv, vytříbená forma působí naprosto fascinujícím způsobem. (11.04.2011)

Nablyskana, ale i tak prazdna schranka. A zaroven film, jehoz celou podstatu lze, navzdory nabobtnale stopazi, vyjadrit mene nez deseti slovy: "premier napojeny (zrejme) na mafii nema zadne lidske city." (09.05.2021)

Příšerná, deprimující ztráta času - poprvé za dlouhou dobu mi nějaký snímek nezachránila ani vynikající audiovizuální stránka. Nemám ve zvyku se před shlédnutím filmu faktograficky připravovat, natož si v průběhu promítání dělat poznámky pro orientaci v ději, což mělo v tomto případě fatální následky. Kdybych měl být hrubý, tak budu konstatovat, že Il Divo je nesnesitelná dvouhodinová strouha talošských jmen a obličejů, dialogů propletených tu a tam nějakým bonmotem a lá Miloš Zeman a hlavně ubíjející, vykleštěné nudy. Určitě si na toto téma něco přečtu, ale na filmový zážitek (pokud to tak ještě lze nazvat) bych nejraději co nejdříve zapomněl. (07.02.2010)