Áno, šéfe Veľká Británia

Na povrch se tato reality show tváří, že je o zachraňování krachujících restaurací. Většina zábavy ale plyne z Gordonových improvizovaných sprostých vůbuchů a z bláznovství některých kuchařů a majitelů. Narozdíl od americké verze si ještě udržuje určitou atmosféru reálných situací, nicméně existují lepší pořady o vaření, lepší pořady o podnikání, lepší pořady s Gordonem Ramseym a hlavně lepší způsoby jak trávit svůj čas, než koukat na tohle. Já sice viděl všechny epizody, ale bral jsem to jako vzdělávání v oboru, o kterém nic nevím, ale mám v něm možnost podnikat. Nikomu jinému bych tento pořad nedoporučil. Mimochodem, naprostá většina restaurací nakonec stejně zavřela. (19.03.2017)

Žasnout lze jen nad tím kolik lidí sežere tento pečlivě připravovaný, uměle dodělaný a řádně připepřený pokrm. Stačí přidat pár konfliktů, sprostých slov, dostatečně drsných záběrů a z postaršího, obtloustlého individua uděláme poloboha z kuchyně a žrádlo pro stádo je hotové. Nic proti soutěžím ve vaření, nic proti radám zkušenějších a konstruktivní kritice nedostatků, ale takováhle ubohá umělá reality-show je jen Big brother v kuchyni. Těžko pochopit, jak někdo může uvěřit autenticitě emocí lidí, kteří mají kameru před ksichtem. Je to tak naivní, jako očekávat při pohledu na zvíře v kleci obraz jeho přirozeného prostředí. Ale samozřejmě nejde jen o kamery a případnou nervozitu, tady se pod bičem autorů předvádějí pečlivě vybraní narušení exhibicionisté. Nejde o vaření, nejde o restauraci, jde jen o ty konflikty - a v tom případě bych si rovnou mohl pustit Ulici nebo Ordinaci. (13.12.2015)

Nápad se zachraňováním uvadajících restaurací je sám o sobě zajímavý, ale bez schopného průvodce a dobře vytipovaných "putyk" by brzy padl na hubu jako mizerné pokusy o reality show na českých televizích. Gordon Ramsay je ale borec s vyzáží věčně vypruzeného buldoga a když nastoupí na scénu, je to jako když otevřete v zatuchlém bytě okna a dovnitř vpluje čerstvý vzduch. Tenhle mezinárodní gurmán má shomanství v sobě a nekonečné fuckování povznáší výš než třeba Judd Apatow a jeho crew. U Ramsaye je jasné, že všechno, co vyřkne, jde takříkajíc od srdce a je na něm pokaždé vidět, že trpí, když se dělají věci v kuchyni či na place blbě. A o to jde. Díky Ramsayeovi má divák pocit, jako by se účastnil celé záchranné mise on sám a prahne po tom, aby se místní "čtyřka" vrátila do pozice lokální jedničky. Nízký počet epizod na sezónu navíc zaručuje, že si Ramsay může vybrat skutečné perly, u nichž je třeba nasadit rozdílné postupy zaručující nekonečné možnosti zábavy. Je to poučné pro obě strany, zábavné jakbysmet a v rámci škatulky naprosto bezkonkurenční. Pohlreich je fajn, ale Ramsay je boží. (18.03.2009)

Tak takhle má vypadat zabavná reality show, u které se nestydíte za to, že posloucháte drby o spoluhráčích z vily VyVolených. Má to příběh, má to padouchy (líný šéfkuchař, namyšlený vedoucí restaurace), má to moudré hrdiny zachraňující podnik (ať žije fuckující Gordon!), má to šťávu. Každý díl je zasvěcený jinému druhu podniku, čemuž Ramsay uzpůsobuje "záchranný" plán. U každého dílu dychtivě čekáte, zda se z hloupého kuchtíka vyklube šéfkuchařská labuť. Nebudeme si hrát na to, že je to moc reálné. Být moudrým divákem znamená vědět, jakou hru s námi hrají, a (ne)přistoupit na ni. A u kuchyňských nočních můr to vůbec není těžké. (03.09.2009)

[Po pěti sériích] Můžeme se do krve hádat nad prospěšností celého konceptu. Ale jeho hlavním účelem bylo prostě diváka bavit. A u mě úkol splněn. Ramsay úspěšně hlásí po celou dobu co tv show běžela (snad se ještě britská verze vrátí). Akorád je škoda, že se "recepty" na úspěch časem opakují a je to v podstatě o tom samém (záleží spíše na výstřednosti jednotlivých restaurací; jako je např. The Fenwick Arms). Všech pět sezón dohromady 80 % (03.03.2010)