Áno, šéfe Veľká Británia

Kdo je Ramsay? Neúspěšný fotbalista, úspěšný hrubián a kuchař, v podstatě spíš asi hrubián, než kuchař. Neberu mu to, že vaří skvěle, ale to kde je, má zásluhu hlavně v jeho chování jako z fotbalového stadionu, je schopný hostovy ve své restauraci říct ať jde do hajzlu, když příjde se stížností, že na jídlo čeká již 45 minut a ještě urážet jeho fyzickou schránku(ženě nadává, že by měla spíš jít na liposukci než chtít jíst v jeho restauraci). Lidé se tímto způsobem zábavy baví, já čekám kdy někomu třeba natáhne pěstí, to je taky přece zábavné. Gordon začal ale s velmi dobrým světovým konceptem, do nefungujících otřesných restaurací přišel a poukázal na to jak se to nesmí a nemůže dělat, jak má fungovat čistota, jak prodat jídlo, jak ho připravit. Na jeho licenci navázal dle mého názoru nejlepší TV pořad vůbec Ano, šéfe! a za to je nutné poděkovat. (22.06.2010)

Tak takhle má vypadat zabavná reality show, u které se nestydíte za to, že posloucháte drby o spoluhráčích z vily VyVolených. Má to příběh, má to padouchy (líný šéfkuchař, namyšlený vedoucí restaurace), má to moudré hrdiny zachraňující podnik (ať žije fuckující Gordon!), má to šťávu. Každý díl je zasvěcený jinému druhu podniku, čemuž Ramsay uzpůsobuje "záchranný" plán. U každého dílu dychtivě čekáte, zda se z hloupého kuchtíka vyklube šéfkuchařská labuť. Nebudeme si hrát na to, že je to moc reálné. Být moudrým divákem znamená vědět, jakou hru s námi hrají, a (ne)přistoupit na ni. A u kuchyňských nočních můr to vůbec není těžké. (03.09.2009)

Žasnout lze jen nad tím kolik lidí sežere tento pečlivě připravovaný, uměle dodělaný a řádně připepřený pokrm. Stačí přidat pár konfliktů, sprostých slov, dostatečně drsných záběrů a z postaršího, obtloustlého individua uděláme poloboha z kuchyně a žrádlo pro stádo je hotové. Nic proti soutěžím ve vaření, nic proti radám zkušenějších a konstruktivní kritice nedostatků, ale takováhle ubohá umělá reality-show je jen Big brother v kuchyni. Těžko pochopit, jak někdo může uvěřit autenticitě emocí lidí, kteří mají kameru před ksichtem. Je to tak naivní, jako očekávat při pohledu na zvíře v kleci obraz jeho přirozeného prostředí. Ale samozřejmě nejde jen o kamery a případnou nervozitu, tady se pod bičem autorů předvádějí pečlivě vybraní narušení exhibicionisté. Nejde o vaření, nejde o restauraci, jde jen o ty konflikty - a v tom případě bych si rovnou mohl pustit Ulici nebo Ordinaci. (13.12.2015)

Zatímco Zdeněk Pohlreich (ač ho žeru) šokující zjištění mnohdy raději řeší jen s kameramanem někde za rohem, Ramsay se s tím nepáře a s personálem si to vyříká pěkně od plic a na místě. A mnohdy i se samotnými hosty. Když všem nadá do tlustých prasat, divák zírá. Nad stavem ostrovního restauratérství se můžeme usmívat stejně jako nad tím naším, hlavní hrdina moc dobře ví, jak to v byznysu chodí, a především ví, jak to v něm vypadat nemá. Pohlreicha jsem hltal každým dílem, britskou verzi zase tak nakoukanou nemám, nicméně hlášky „našeho“ šéfa mi přijdou víc smrtící a trefné zároveň. Poznal jsem českou i britskou gastronomii z obou stran myslím docela pečlivě, takže každý díl o záchraně uvadajících podniků má pro mě speciálně osobní příchuť. (13.06.2014)

Keďže som tu v poslednom čase niekoľko krát silne degradoval žáner zaoberajúci sa televíznou gastronómiou, tak som si povedal, že by som sa mal preklikať ku nejakej tej výnimke. Aby si náhodou niekto nemyslel, že trpím nejakým kuchynským komplexom alebo že som bláznivý anorektik. To nie, ani náhodou. Dobrú žranicu milujem. Ale relácie o varení a vecami s ním spojenými stále považujem za veľmi nízku kategóriu televíznej zábavy. Avšak i tu existuje zopár programov, ktoré sú celkom dobre spracované. Napríklad tento - "Ramsay´s Kitchen Nightmares". Šéfkuchár Gordon Ramsay má silnú charizmu a macho gule. Jeho reality show má nápad a náboj. Patrí do prvej ligy v televíznych gastro projektoch. *** (14.01.2014)