Alica v krajine zázrakov

Bezprostřední dojmy představují spíše zklamání ze značně nekonzistentního LSD tripu. V tomto směru ale berte moje hodnocení zatím jako orientační, přehodnotím jej po přečtení knihy a shlédnutí původní animované Alenky (což jsem měl v plánu již před filmem, ale nezvládl jsem to). Každopádně trochu zamrzí nadužívání CGI efektů (některé věci prostě digi být nemusely a je to ke škodě), potěší naopak velká podpora v hereckých výkonech živých herců, kočka Šklíba, skvělá hudba (závěrečná suita je bombastická), spousta humorných momentů a nakonec i trocha té nekorektnosti. Lítá lítá netopýr, sereme si na papír!. Největší peckou je ale nakonec stejně trailer na TRONa!!!! (26.02.2010)

Vrátila ses! Alenka! Alenka! Ta Alenka?..... První obrázek a tóny hudby D.Elfmana – ano jsem tady správně! Šílené postavy, zajímavá místa ve zvláštní říši, digitální obludy, potrhlý a nevypočitatelný J.Deep – jehož emocemi ovládaná postava je opět fantastická – prostě je tu vše co chcete a znáte. Příběh, který už tehdy L.Carroll psal pro Burtona (? :-)) a jen on si ho mohl (díky scénáři) upravit a natočit tak, aby tu byla ALENKA, KTERÁ BY SE OPRAVDU LÍBILA. Zpracováním má nejblíž asi ke Karlíkovi (mrkněte na plakáty), ale porovnávat obé nelze. Také by se mohlo dojít k závěru, že Burton vykrádá sám sebe. A to já nemám v úmyslu. Výborní herci (H.B.Carter září stejně jako Deep) vás solidním tempem provedou říší, ve které dokáže přežít jen šílenec. PROČ JE HAVRAN JAKO PSACÍ STŮL? Nevím, ale synovi (10) se to moc líbilo. STAČÍ JEN UVĚŘIT… P.S.: 3D? Ujde. Není to Avatar. Scén, ve kterých je 3D povinností zase není tolik. Celkové vyznění je ale jistě zajímavější. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * Víte že? Autor knihy Lewis Carrol byl znám jako uživatel marihuany? Což by vysvětlovalo fakt, že hodně lidí její obsah ,,nepobere“. (14.03.2010)

Vyhlášený král bizarních světů se konečně vydal do toho nejslavnějšího a i když obrovským fanouškovským očekáváním nemohl dostát, výletem s lehkými úpravami klasického příběhu určitě potěšil. Všechno se ale, možná trochu překvapivě, odvíjí od toho, jak moc na sebe strhává pozornost Johnny Depp. Jeho Kloboučník není žádným přihrávačem, ale rovnocennou hlavní postavou, která skoro zastiňuje i úžasně vzteklou Červenou královnu nebo samotnou sympatickou Alenku. 75% Spoileroidní P.S.: Až mě samotného zaskočilo, jak mě až do potvrzení druhého dílu mrzelo, že Burton nešel zcela proti pravidlům a nenechal Alenku zůstat s Kloboučníkem. To nevyslovené romantické pouto o to přímo křičelo. (05.03.2010)

Panoptikum té nejbizardnější fantazie s režií a scénářem na zakázku, které se od ostatních Disneyovek téměř v ničem neliší. Trikově působí Alenka jako nepovedený vtip (i když ono tak v době Avatar působí téměř vše), v kterém je z jedniček a nul i psí rodinka, což ve finále vypadá otřesně. Nebýt kocoura Šklíby a vynikající Mii Wasikowsky, tak usínám nudou. Burton by měl konečně nad sebou zamyslet. Už i ta Planeta Opic měla lepší atmosféru. (08.03.2010)

Nejslabší Burton, po němž dost možná zauvažuji o přehodnocení Planety opic. Co s dobrým castingem a pár burtonovskými pomrknutími, když přirozeně pohledná i půvabná Mia Wasikowska (a kdyby jen ona) nemá navzdory probleskujícím schopnostem takřka žádný herecký prostor (opakuje se tak situace Worthington/Avatar) a Burton namísto o vyzkoušení volajícím experimentování s látkou vsadil na jistotu. Unylé vyprávění, v kterém vizionář Burton rezignoval na jakékoliv režijní kočírování, vlastní nápady i poetiku a nekompromisně odškrtává scénu za scénou, přičemž kromě letmého míjení postav dochází k absolutní neujasněnosti, o čem film vypráví, jaká je jeho hlavní výpověď a kdo a jací jsou, byli nebo hodlají být jeho hrdinové, resp. hrdinka. Sen nebo realita? Pomohlo Alence toto bizarní dobrodružství dospět či se jen rozhodovat samu za sebe (a jak, když je celý její úděl v příběhu předem nastavený a všemi je do něj postrkována?) nebo si snad navždy uchovat dětskou duši a provázející vzpomínky na pouti dospělosti? Burtona bohužel více než pokládání těchto a souvisejících zásadních otázek (jež by za řádného provedení znamenaly zřejmě původně zamýšlený osudový, neopakovatelný a v závěru tesklivý příběh á la Cesta do fantazie), které se mu spíše mimoděk do vyprávění připletly, zajímá prvoplánové fantaskní tajtrlíkování a vskutku náročná a obdivuhodná, i když možná až příliš neživá, resp. neskutečná výprava a naprosto zbytečné 3D, které se v potenciálně zajímavých momentech (pád do nory) mění v koncepčně zbrklý vizuální bordel, jindy zas umocňuje slabší dojem z digitálních postav v jejich interakci s herci (prostorový efekt je např. takový, že herec je v popředí, zatímco dig. postava „přilepena“ za ním a nejednou tak vyvstane na mysli přes 20 let stará Falešná hra s králíkem Rogerem) a dává jasně najevo nevýhody postprodukčního 3D (viz. rozmazané objekty v popředí atd.). 5/10 (10.03.2010)