Poslední údolí

Poslední údolí zestárlo z hlediska filmového,ne však ideologického.A pokud má film myšlenku,je docela jedno,jestli je jeho ztvárnění zastaralé nebo ne.Střety skvostného michaela Cainea a Omara Sharifa mají i po letech obrovskou sílu,postavy i celý příběh jsou napsané brilantně a přestože se naprostá většina filmu odehrává jen v obrazech a dialozích,nenudí ani na sekundu,mimo jiné díky hudbě Johna Barryho,která by dodala punc velkoleposti i intimnímu dramatu ze života balkánských uklízeček.Trochu divadelní,ale silný zážitek. 85 % (22.06.2011)

Vzhľadom k tomu o čom film je a čo ropráva patrí k najkrutejším filmom, aké som kedy videl. Tým ako je nakrútený už menej, pretože dnes tak populárneho explicitného násilia sa príliš nedočkáme, ale niečo by sa našlo. A že to funguje lepšie, ako vo väčšine diel súčasného naturalizmu, je zbytočné písať. Vojna je kolotoč násilia (viac menej nekonečný), kde málokto rozozná jeho počiatok a málokto vie, za čo bojuje alebo začal bojovať. Skutočne nič pre kresťanov ani pre priaznivcov akéhokoľvek vierovyznania, scénou filmu môže byť pre mnohých práve výbuch jednej z postáv, ktorá si dovolí v 17. storočí povedať svoju ateistickú pravdu. Na začiatku sme svekami brutálneho vyvraždenia dediny a následne aj s týmito vykonávateľmi strávime ďalšie dve hodiny a budeme prehodnocovať to, čo je dobro a zlo. A na žiadnu pravdu právd neprídeme. V kinematografii málo frekventovaná téma 30 ročnej vojny, o to je pre mňa Posledné údolie (aj informačne) hodnotnejšie. 90% (13.09.2017)

"Jaktože najednou potřebujeme vojáky?...Protože nikdy předtím tady nebyli." Snad nejvíc tyto slova vystihují tento snímek. Hladomor, zima na krku, země zpustošená a zbídačená 30-ti letou válkou, drancování, vypleňování a znásilňování na denním pořádku, jedna vesnice a společné soužití místních vesničanů s vojáky. Výhodné pro obě strany. Je to ale křehké pouto. Stačí, aby povolily první ledy a je po příměří. Syrové, naturalistické (včetně bojových scén). Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, abych si rozpomenul, kdy naposledy jsem při sledování tohoto typu snímku takhle pochrochtával blahem a zároveň neustále pokyvoval hlavou a říkal si: takhle nějak to muselo nutně být. Potom, že se nedá dosáhnout působivého výsledku bez megalomanských rozpočtů a velkolepých scén aneb, když si něco napíšeš a nechceš, aby ti to nějaký neumětel zprasil, je nejlepší si to natočit sám. Chce to pouze takovou "maličkost" a to sice cit pro režii a scénu. Tu tedy J. Clavell rozhodně měl. Silní souputnící Omar Sharif-M.Caine, působivá kamera, silný příběh a v neposlední řadě působivý průvodní hudební motiv J. Barryho. Chce se dodat, jak je to snadné. Škoda, že 85% snímků podobného ražení tomuto 41 let starému snímku nesahá ani po kotníky. p.s. když už vzpomínáme na "staré dobré časy"...to byl dabing že... (viděno na Čt2). Tady má (měl) ještě divák pocit, že dotyčný, když už přímo nenatáčel se štábem, ležel dlouhé večery ve scénáři. Ne jako dnes, frajer přifrčí ze solárka do studia, odpapouškuje text a uhání na Braník na golf, či uvést "V.I.P. večírek". Přesto sorry, ale originál je originál.....91% (21.06.2011)

Poslední údolí, kterému se milosrdně vyhýbala válka. Ale jak se později ukáže, nevládla v něm až taková idylka, jaká se nabízela při pohledu zvenčí. I tady žili jenom lidé - spolu se svou slepou vírou, s nezbytným pokrytectvím i problematickými vztahy. Před zimou se za dramatických okolností nečekaně objeví vojáci - ale díky vzdělanému tulákovi jménem Vogel přijdou (alespoň navenek) v míru. Skryté i zjevné bitky plné taktických ústupků tak spolu obě strany svádějí převážně jen slovy, přičemž ke střetům dochází i uvnitř obou táborů - a je jen otázkou času, kdy nejisté příměří skončí. V konfrontaci jednotlivých názorů a rozdílných životních postojů lze nalézt všeobecně platné pravdy, které v kolotoči dějin obyčejně nemívají ani tu nejmenší šanci ... A Bůh ? Ten se jen dívá. Jestliže je opravdu vševědoucí a vševidoucí, s největší pravděpodobností nad námi už dávno zlomil hůl. Protože zákonitě musel zjistit, že jsme se mu nijak zvlášť nepovedli. Víceméně stvořil neopravitelný zmetek - otázkou zůstává, jestli "k obrazu svému". (22.06.2011)

Pokud mě dnes dokáže svou myšlenkou oslovit snímek, který překročil padesátku, je jasné, že jeho tvůrci odvedli kvalitní práci. Hlavním sdělením filmu mělo být (a taky bylo), že válka je svinstvo. Plně souhlasím. Sekundární sdělení vyplynulo z dialogů o náboženství, a když řeknu, že i s ním plně souhlasím, tak to zdaleka nevystihuje objem mého souhlasu. Nikterak se netajím tím, že po celý život považuji náboženství za největší svinstvo, a právě třicetiletá válka je ideálním příkladem toho, proč tomu tak je. Dvě znepřátelené strany (možná spíše dva teologické směry) věřící v téhož (!!!) boha poslaly Evropu na třicet let do víru zabíjení, znásilňování, rabování a ničení; no, pokud by existoval nějaký bůh, v jehož jménu by toto probíhalo, musel by to být řádný kokot. O ďáblovi žádné pochyby nemám, ten existuje a každý z nás si v sobě nosí toho svého, aby v příhodných chvílích ničil, nebo alespoň otravoval život ostatním. Hloupé je, že nejde o nadpřirozenou bytost, takže se nelze na nic vymlouvat. Tedy, pokud nejste věřící. Pak svalíte vinu na Satanovy nečisté rejdy, upálíte sousedku, která má na nose bradavici a na gauči černého kocoura, a barvy vašeho světa jsou opět jasné a zářivé. No, a o tom byl právě tento film. Alespoň já to tak chápu. A nemůžu se zbavit pocitu, že je snímek i přes svůj věk stále až nepříjemně aktuální. / Poučení: Vidíš-li flanďáka, hoď kamenem dříve, než pod tebou začne doutnat hranice. 4*+ (22.03.2022)