carl.oesch

Tohle není klasický historický film, proto je zbytečné se nimrat v detailech. Svého času jsem slyšel kritiku, že například přilba Micaela Caina vůbec neodpovídá své době, že vojáci mají výzbroj a oblečení, které se ve třicetileté válce na středoevropském válčišti nevyskytovalo a hlavně že by nemohli být nábožensky a národnostně tak různorodí....o to tady vůbec nejde. Doba třicetileté války slouží jako pozadí pro určitou modelovou situaci, je alegorií absurdní doby v maximální míře a koncentraci a hlavní postavyjsou prototypy, postupující podle schemat daných vzorovým způsobem myšlení a jednání. Dá se zachovat snesitelný život a vůbec svět na základě racionálních úvah a postupů? Je v zájmu lidí chovat se jako zvěř, žít ze dne na den, nebo je pro ně naopak výhodné si vyjít vstříc a se zaťatými zuby najít pravidla a ty pak dodržovat? Tahle story by se teoreticky mohla odehrávat kdesi hluboko v prehistorii nebo třeba ve skupině lidí, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Poslední údolí není ráj, ale ve srovnání s totální zkázou, zmarem a bezprávím se tak jeví. Jenže ani tady nikdo nedokáže přemoct své emoce, maximálně je dokáže potlačit a skrýt a postranní úmysly vyplují na povrch, jakmile chybí moc, která je dokáže udržet na uzdě. Principy se dají udržet jenom silou. A jak se tato síla skládá s rozumnými postupy a jak funguje a také nefunguje, to ukazuje tenhle film. Pro mě vůbec jeden z nejlepších. Dokonalá společnost neexistuje a nedá se vytvořit ani udržet. Každý z nás touží po nějakém tom posledním údolí, kde je klid a bezpečí. Jenže žádné takové údolí nikde neexistuje, a pokud si myslíme, že jsme ho někde našli, dříve nebo později poznáme, že je to fikce a že to všechno funguje trochu jinak. Takhle tenhle film chápu a tohle smutné poznání ukonejší snad jenom ona „nehrdinská“ část Barryho hudby, která je sice taky dost smutná, ale pohladí na duši….

"Výroba filmu je jako cesta dostavníkem na Divokém západě, na začátku si každý myslí, že to bude příjemný výlet a v půli cesty už všichni pochybují, jestli vůbec dorazí do cíle". Tak nějak to řekne režisér Ferand - sám Francois Truffaut, když hovoří o stavu rozpracovaného opusu, jehož nejatraktivnější část výroby máme na plátně za doprovodu Delerueovy muziky sledovat. A je to sice film, ale zároveň to je nenásilná apoteóza týmové činnosti lidí v jakémkoliv oboru. Zde je to film, jindy to může být projekt i realizace domu, výzkum, příprava a uvedení léku na trh, nebo "jenom" výroba vlastně čehokoliv kolektivem lidí. Šéf to nemá nikdy jednoduché, lidé kolem něj jsou různí, mají svoje zvyklosti i třeba absolutně nepochopitelné požadavky (homole z másla....), ale taky osobní problémy, starosti, vzájemné animozity nebo náklonosti. A tady je to předvedeno dokonale, bez didaktické popisnosti, film už prostě je takový, jako je takový život, tým lidí, jejich pozice v něm a cíl jejich snažení. Střípky, ze kterých pochopíme, o čem to asi bude nám ukazuje i iluzivnost filmu ve kombinaci s běžným životem a možná zrovna tohle je asi největší deviza a poselství, které Truffaut (a asi i nechtěně, neplánovaně) do filmu vložil.

Zajímavé komentáře a poděkování za ně pro Isherwood, kleopatra a Tosim. Napsali vše. Jinak jestli režisér tohodle filmu Sam Mendes Americkou krásou debutoval, bude mít na celý život etalon, k němuž se bude moct tak leda přiblížit. Jestli se vyrovná, pak to bude další dokonalé dílo. Ta zvláštní směs smutku,beznaděje a přitom pohlazení na duši a klidu - to v žádném jiném filmu skutečně není....

I po shlédnutí Rivalů a jejich stejném ohodnocení pro mně Le Mans zůstávají nejoblíbenějším "závodnickým" filmem. Fascinuje mně jejich zdánlivá dokumentárnost, strohost, jen zdánlivá absence příběhu (je jich tady spousta, pouze je musí člověk umět "přečíst" a taky tak trochu domyslet) a také snad divákovi nejvíce přibližující pocit závodníka v kabině auta. Jenže když pak přestane člověku v hlavě hučet hluk motorů, začne uvažovat o jednotlivých postavách. Co kdo z nich skutečně cítí? Co s ním bude dál? Z mého subjektivního pocitu to je naprosto dokonalý a stylový film a vždycky po jeho skončení mám chuť si ho pustit znova. Závěr je ve své podstatě o smutku - jásání vítězů, kteří se vítězi stali jenom díky prasklé gumě bezpečně vedoucího Ferrari a ne vždy zcela fair blokování druhého Ferrari McQueenem zde kontrastuje se zklamáním v italské stáji a především s poznáním, že jestli je člověk druhý, třetí nebo stý je vlastně jedno, protože - jak zpívá v jedné písni ABBA - vítěz bere všechno. A profesorsky profesionální Siegfried Rauch se s McQueenem nejde prát, jejich vzájemná gestigulace ukazuje, že oba zatraceně dobře vědí, jakou že to hrají hru. A tak jenom ono poděkování šéfa stáje Porsche Gulf McQueenovi ukazuje, že jenom skutečně málokdo si uvědomuje, jak to ve skutečnosti bylo a je....a platí to jak o sportu, tak v životě.

Některé filmy člověk miluje, přestože objektivně uznává, že z řady důvodů nejsou nejdokonalejší a některé dokonce mohou být i docela pitomoučké. Ale tohle je moje nejoblíbenější "crazy" komedie. A kromě toho, že jí mám neskutečně rád a přinese mi v nějtěžších chvílích radost a pohudu, musím uznale konstatovat, že ve všech směrech bych jí dal i jako "nezúčastněný" pět hvězd. Story je skvěle vypointovaná, má gradaci a kormě záplavy komických scén i napětí. Stejně úžasně je zkloubená hlavní čtveřice, Annie Girardot není třeba komentovat stejně jako Phillipa Noireta (paradoxně tady si člověk uvědomí, co to je filmu sehraná dvojice - porovnávám s jinou partnerkou P. Noireta C. Denevuevovou ve filmu Afričan, kde to je o dvě třídy horší), životní role si zde ale podle mně vysekli krásná C. Alricová (žijící dnes s prvním francouzským kosmonautem J.L.Cretienem, jen tak na okraj) a F. Perrin, který svého času bavil také ve filmu Stepující stonožka. Na tomhle místě ovšem nelze nezmínit český dabing a opět - hlavní dvojici beru jakostandard (ten nejvyšší), ale František Němec a Jarmila Švehlová mně tady hodně překvapili, jestli J. Švehlová splňuje kvalifikaci pohlédné blondýnky, tak F. Němec nemá fyziologicky s Perrinem absolutně nic společného a přitom jeho hlas funguje zcela dokonale. No a nezmínit nelze hudbu - autor mi vypadl (myslím že to složil nějaký Řek), kameru (i když Řecko je dost snadné téma...) a nakonec i ony vedlejší postavičky - komisař řecké policie nebo onen úžasný francouzský turista s Lancií....

Filmy se nedají objektivně porovnávat mimo žánry, ale tenhle western pro mně je jednoznačně nejlepší ze všech co znám a jeden z filmů, kde jsou všechny složky tak dokonale a nenásilně propojeny, že se tomu lze přiblížit, ale překonat se to nedá. A velký dík Eniovi Moricconemu - asi nejlepší filmová hudba všech dob, ale i to tady bylo řečeno. A stejně to člověků nedá, aby to zopakoval.

Možná, že je to dáno skutečností, že občanská válka v USA a bitva u Gettysbutgu patří k mým oblíbeným historickým tématům a tak jsem měl hodně "naštudováno" (co se týká pohyblivých obrázků, tak mimo jiné i ze skvělého dokumentárního mnohadílného amerického filmu) a věděl jsem tady do čeho jdu. Obavy, které člověl cítí, když se na něco moc těší se rozplynuly do pár minut od úvodních titulků a ačkoliv jsem tenhle film viděl už mnohokrát, dodnes ho sleduji se stejným zaujetím a obdivem. Film jsem poprvé shlédl v originální verzi (ve dvou dvouhodinových dílech) už před dobrými patnácti lety relativně krátce po jeho premiéře. Později ho ve třech částech (podle dní, kdy bitva trvala s výjimkou prvého, kde jsou události ještě před zahájením bitvy...) uvedla v nočních hodinách televize Prima a konečně se stal mým vlastnictvím i s příslušnou porcí bonusů na originálním DVD od Warnerů. Film je natočen podle románu M. Shaary, který literární předlohu pojal tak, že shromáždil maximum pamětí a historicky ověřených faktů zejména ze vzpomínek přeživších účastníků a ty pak zpracoval do podoby válečného románu. Filmaři postupovali stejně a dosáhli (alespoň podle mého názoru) podobné dokonalosti, jako tvůrci filmu Tora, Tora, Tora! Všechny hlavní osoby jsou autentické a všechny události ve filmu proběhly tak, jak jsou zde ukazovány. Je to tedy něco tak trochu ve stylu Bratrstva neohrožených, avšak ti účastníci dnes (nebo spíš v době vzniku filmu) mohli vystoupit jenom ze stránek svých pamětí......Film je maximálně objektivní a ony stížnosti na délku nebo dokonce proslovy a patos podle mně nejsou na místě. Ony i ty proslovy a projevy jsou (zase podle pamětí a dobových dokumentů) autentické. Sice se tady neobjeví všichni významní účastníci, ale ti, co zde vystoupí představují typické reprezentanty své doby a tehdejších postojů. Tohle není ani akční film, ani film pro ty, co si válku představují jako počítačovou hru. Přitom scéna na Litlle Round Topu je asi jedna z nejlepších bitevních scén, které se na plátně či obrazovce kdy objevily. Dokonce i onen Buster je autentická figura. No, k bojovým scénám řekněme, že masovou základnu poskytlo deset tisíc reenactors - milovníků a přehravačů vojenské historie a ona reálná masovost je (až na vyjímku ranního nastupu Chamberlainova pluku před pochodem na místo bitvy) dobře zpracovaná a dobře podaná, samozřejmně v čele s kvalitními kaskadéry. Nádherná a k filmu perfektně padnoucí hudba Randyho Edelmana při závěrečných titulcích orámuje i onen asi nejdelší - seznam jednotek oněch jednotlivých reenactors, dodnes udržujících tradice tehdejších pluků. No, a co se týká onoho údajného patosu, kteří něktěří lidé nechápou a odsuzují - ti lidé v té době skutečně tímto způsobem mysleli a hlavně jednali, ať se to komukoliv zdá nepochopitelné. Nakonec, i to je součástí kvalit filmu, paradoxně Chamberlainův emotivní a "patetický" projev ke vzbouřeným vojákům na začátku filmu je typickou ukázkou vzniku mýtu o pravé podstatě války a potřeby ideálu. Ty miliony mužů, kteří se za pět let do bojů zapojily (a těch 650 tisíc mrtvých) by asi těžko bojovali za takové věci, jako byl třeba zcela rozdílný (a politicky i ekonomicky motivovaný) pohled na "parcelaci" půdy na Velkých pláních. Chamberlain tvrdí, že o půdu nešlo nikdy, že jde o svobodu, ale pravdu tak docela neměl...Perličkou pro mně je, že zatímco ve verzi, kterou odvysílal Prima a byla nejdelší jsou dvě epizody, které v obou amerických chybí. První je scéna, kdy generál Bufford obsazuje Gettysburg a vyjadřuje se nelichotivě na adresu politiků ("Jsou příliš tlustí, moc mluví a klidně si myslí, že za ně lidé mají umírat" - jak je to pravdivé tvrzení) a druhá je, když generál Lee kárá svého pobočníka za rabování a násilnosti vůči civilnímu obyvatelstvu na území Unie. Tyhle scény v obou amerických provedeních chyběly. Proč? Že by cenzura, nebo autocenzura? Jinak k onomu srovnání s Waterloo, které někteří staví výš - tady se nemusela překopávat krajina ani sem nebyly nakomandovány jednotky armády onoho státu, který na Waterloo významně participoval, technologie filmu se od doby natočení Waterloo taky vyvinula, ale když si odmyslím tyto rozdíly, stavím Gettysburg mnohem výš.....

V šedesátých a sedmdesátých letech se místo klasických válečných filmů začaly točit tzv. hrané dokumenty či umělecké rekonstrukce historických událostí. Vedle tohoto filmu sem patří na straně "západní" třeba Bitva o Británii, Příliš vzdálený most a nebo i Nejdelší den. Sovětská kinematografie kontrovala epopejí Osvobození a u nás se Otakar Vávra "vytáhl" trilogií Dni Zrady, Osvobození Prahy a tuším Vítězný lid. Film Tora Tora Tora! je ale asi v oné skupině nejlepší, protože dokonale naplňuje záměr hraného dokumentu či oné umělecké rekonstrukce. Vše co ve filmu je, je historicky doloženo, žádné osoby nejsou fiktivní (na rozdíl od Midwaye) - za fascinující pokládám, že i ona droboučká epizoda, kdy na velitelství základny v době již probíhající útoku dorazí konečně telegram z Washingtonu s varováním a předává ho místní japonský pošťák, je plně autentická a pohled onoho vojenského úředníka, který telegram přebírá a podívá se přes přepážku na Japonce patří k velice silným momentům filmu. Události byly natolik dramatické a stresující s konečnou gradací, že stačilo vše přehrát, tak jak se to stalo. Zdlouhavost ani rozvláčnost bych filmu nevyčítal, je zde přesně vše, co zde má být. Nikdo a nic tady nechybí ani nepřebývá. Skvělě jsou natočeny bitevní scény, klobouk dolů před tehdejšími trikaři, jak to zvládali bez počítačové techniky, navíc třeba potěší hodnověrnost letadel, lodí, ale i ostatní výstroje a vlastně všech dobových reálií. Když člověk film shlédne vícekrát, všimne si, že některé scény (například hořící stíhačka na letišti, která vletí do řady zaparkovaných letadel) je zde použita víckrát díky kamerám snímajícím jednu a tutéž scénu z jiných stran, ale tohle bych spíše ocenil - normální divák si to ani neuvědomí. No, a nezbývá ani nepochválit výběr herců. Místo hvězd, které by hrály v prvé řadě samy sebe jsou zde herci, kteří představují osobnosti své doby. A to (na rozdíl např. od filmu Příliš vzdálený most, kde mi vadili především (ačkoliv je v jiných filmech mám rád) Ryan O´Neal, Gene Hackman a především Robert Redford, zde byli na místě i všichni herci (a pár hereček...). Prostě Tora, Tora, Tora! je pro mně etalon tohoto typu filmové tvorby, kterému se filmy, vyjmenované dříve mohou přiblížit na krátkou vzdálenost (třeba ona bitva o Anglii), ale překonat je nelze. No a jiné zdánlivě podobně pojaté filmy k němu mají technicky i vyzněním daleko na dlohé míle až světelné roky....

Skvělé komentáře Marigold, Malarkey, Lima a Tosim....ostatním, které nejmenuji, ale jejichž postřehy a názory se mi taky moc líbí se omlouvám. Jsme skeptický národ a často to cítím i sám u sebe, ale když Croweo v typicky anglickém projevu přirovná loď k Anglii a tím i vlasti, zamrazí mně v zádech. A jako příznivce hudby 18. a 19. stletí mně chytlo za srdce, jak zde byla tato hudba uplatněna - samozřejmě v kombinaci s tou současnou. Dokonce bych řekl, že Master a Commander patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl a že to je prostě zcela ryzí film se vším, co se v něm může vyskytovat (ty ženský si tentokrát rád odpustím...). Jinak mám ale poněkud kritickou poznámku k textu k filmu - zajímalo by mně, z čeho autor oficiálního textu distributora soudí, že Paul Bettany byl vynikající brtiský špion a poněkud mě pobavilo vysvětlování titulu a hodnosti Russella Crowa. Commander je hodnost v britském (a americkém) námořnictvu, která stojí pod hodností kapaitána. Do češtiny se překládá správně fregatní kapitán. Loď, které Crowe není řadová loď s děly na více (dvou nebo třech) palubách, ale fregata, je tedy zřejmé, že takovéhle lodi velel nižší (a většinou i mladší) důstojník, než kapitán. Jinak námořní kapitán má ekvivalent u armády plukovník, fregatní kapitán podplukovník......označení Master má v tomto případě vyjádřit skutečnost oné absolutní moci na d plavidlem a lidmi, onu autoritu, kterou Crowe /a to každý kapitán v podobné situaci na moři) představuje.