Poslední údolí

"Boh nie je a nikdy nebol !" M. Caine ako múdry, ale nemilosrdný kapitán to vie, no často Boha využíva vo svoj prospech. Boli to časy, keď bojoval každý proti každému, ľudia trpeli a Bohu to bolo jedno...Už asi dva roky som mal v merku tento film a som rád, že vďaka čt2 som ho mohol vidieť. Tušil som, že mi sadne. Po dlhšej dobe som mal pocit, že som videl film o niečom. Film napriek rokom, ktoré mu pribudli pôsobí živím dojmom a naozaj veľmi nezostarol. Možno by bolo zaujímavé vidieť dnešný remake, ale mám pocit, že niet veľmi čo zlepšovať. Atmosféra strachu, chudoby a všadeprítomného moru je perfektná, hudba rovnako tak a herci Caine a Sharif, to je lahôdka. Akčné scény hlavne v úvode sú účinné aj po rokoch, ale všetko korunuje krásne údolie obklopené horami a príbeh v ňom. .."Aspoň na chvíľu som zažil pocit mieru"...90%. (10.06.2012)

Na rok výroby 1971 se setkáváme s velice zdařilým a nadčasovým snímkem. Netvrdím, že se postavy ve filmu chovají úměrně první polovině 17. století, ale to snad ani není možné po tvůrcích chtít. Postavy sice mají naprosto moderní uvažování, ale přece jen jsou respektovány určité hranice (církev, Bůh, modlářství, konflikt protestantů s katolíky, ve kterém nakonec už nikdo nevěděl kdo je kdo). Musíme si uvědomit, že tehdejší průměrný věk nebyl vysoký a jestliže válka trvala třicet let, bylo mnoho lidí, kteří nic jiného než válku vůbec nezažili. Proto se mezi lidmi množily apokalyptické vize, vznikaly sekty, lidé se stávali otrlými zabijáky atd. Žoldnéřské tlupy pobíhající po Evropě nerozlišovaly, ke které straně kdo patří, neboť nebyly placeny skoro vůbec a žily spížováním z okolní krajiny. Pokud se tedy objevil někde velitel, který byl schopen takovéhoi úsudku, jako v našem filmu, byl to skutečně "velký muž". Šlo o to, přežít třeba jen o pár dní navíc, což byl ten "dar života", o kterém se ve filmu hovoří. Ohledně tématu doporučuji také velmi zdařilý film Komediant Otakara Vávry, ten je snad ještě syrovější. 85% (27.10.2014)

Jeden z filmů, v němž charisma Michaela Caina převyšuje údolí, okolní krajinu i ostatní postavy jako mrakodrap podomácku stlučené králíkárny. Zvláštní výběr Omara Sharifa jako jeho důstojného a rovnocenného parťáka na mě působil sice trochu úsměvně, ale v zásadě zas tak nevadil. Poslední údolí pokládám především za velezajímavý a inspirativní filozofický film o střetu dvou světů a přístupů k životu. Dvou možných protipólů na jedné ose, přičemž každému z nich se dá porozumět i vřadit jej do kontextu doby. (15.07.2011)

O svojom rezervovanom vzťahu k histórii som už písal mnohokrát. Že James Clavell fungoval aj ako filmový režisér som nevedel. A nevedel som ani to, že ma toto okienko do histórie zaujme. Po úvode, ktorý načrtol atmosféru veľkých nábožensky motivovaných stretov, sa zvyšok deja odohráva v izolovanom údolí, ktoré predstavuje nielen oázu relatívneho dostatku, ale aj miesto, kde sa majú počas zimy obrúsiť hrany dvoch rozdielnych spoločenstiev. Samozrejme, že to nebolo jednoduché, ani jednoznačné, ale bolo to zaujímavé. Okrem kvalitnej výpravy, scenára a hudby k tomu prispeli aj herci, ktorým nebolo čo vyčítať. Neprekážal mi ani závan zo Siedmich statočných. (11.10.2017)

Jsou filmy, u kterých mě z jakýchsi neznámých důvodů nenapadají žádná slova, jak je zhodnotit. Poslední údolí je přesně tímhle typem filmu, takže se do toho nebudu nutit. Je to zvláštní film s krásnou hudbou, zajímavými postavami, výpravou i obsazením. A asi se mi líbil, i když si tím vlastně nejsem zcela jistej. Tečka. (02.06.2012)