Antikrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antychryst
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Kristian Eidnes AndersenObsahy(3)
Príbeh manželského páru, ktorá odchádza vyrovnať sa so stratou malého syna na opustenú chatu v hlbokých lesoch, je nielen plný nečakaných zvratov, dusnej atmosféry, explicitných záberov, ale aj fóbií majstra postmodernej réžie, dánskeho režiséra Larsa von Triera. V Antikristovi sa spája tajomnosť Lynchovho Twin Peaks, Tarkovského Stalkera s hororovou atmosférou Kubrickovho Žiarenia či série Saw. Antikrist je však predovštekým silno vizuálnym zasvetením do ľudského podvedomia, z ktorého vystupujú démoni, o sile ktorých sme nemali potuchy. (ASFK)
(viac)Recenzie (1 240)
Jsem zmatený... stejně jako ostatní. Ale jsem za to rád, protože dokáže Vám tohle nabídnout nějaký americký film? Myslím že ne. Antikrist je další z evropských (skandinávských) dramat, které se diametrálně liší od ostatních svého druhu! Zapříčinil to Lars von Trier, který se snažil natočit umělecké dílo, jež ale drtivá většina diváků nepobere a jen nevěřícně budou kroutit hlavou, o čem to vlastně bylo... Také jsem si Antikrista neosedlal, ale vydržel jsem na něm jet docela dlouho. Všeobecně platí, že to, co divák nepobere a je moc složité, pokládá za umělecké dílo. Co je Antikrist? Může to být umělecké dílo, ale klidně také absurdní kravina, která nedává smysl! Záleží na každém z Vás, co si z toho odnesete. Mě tento snímek překvapil svou neprůhledností, brutálními, erotickými a sadistickými scénami a symboly, kterých zde Trier zanechává spoustu, ale nechává diváka, aby se s nimi popral sám. Příběh je rozdělen to tří kapitol, které svým názvem dávají určitou nápovědu. Na začátku a na konci zařadil rejža prolog, respektive epilog. Oba jsou doprovázeny velmi příjemnou hudbou a svým provedením ostře kontrastují s jednotlivými kapitolami. Je to kontrast mezi nebem / peklem, vznešeností / bolestí, nevinností / závislostí? Dalším výrazným prvkem snímku jsou sexuální scény, které jsou podávány s maximální nahotou, bez nějakých okolků a v celé své "kráse". Je pravda, že čeho je moc, toho je příliš, ale svoji podstatu určitě měly. Smilstvo je silnou a nebezpečnou zbraní ďábla (antikrista), a proto si ho divák "užije" dosytosti! Sám o sobě mi Antikrist neučaroval, hlavně tedy ne na začátku, kdy se vybíjejí emoce bolesti a lítosti nad ztrátou dítěte. Postupně se u ženy (hlavní postavy) vytvoří hluboký psychický blok kdesi uvnitř mysli, který nedokáže zvládnout a mnohokrát upadá do mdlob a mystifikací. Že by s ní v těchto okamžicích cloumal samotný ďábel? Kdoví... V poslední třetině filmu se tempo prudce zvyšuje a po přemístění se do srubu odlehlého kdesi v lese, se drama převtěluje na thriller, který si drží slušnou poutavost! Hudební motiv je po většinu času nevýrazný. Ale na čem si Trier opravdu dal záležet jsou precizní záběry kamery s občasným zoomem. Detaily je celý film doslova prošpikován a když pominu třeba nechutné ustřižení klitorisu, tak se na ně příjemně kouká (viz. prolog). Několik absurdních scén si rejža taky neodpustil, ale třeba scény s "liškou v houští" nebo "tři žebráci" uměly zamrazit a vystresovat. Naopak nelíbilo se mi sestřižení filmu, díky čemuž snímek nepůsobil jako celek! Herecká dvojice Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg nedala na plátně nikomu jinému prostor a celých 100 minut oddřela sama. Závěr? Každý si musí udělat obrázek sám. Ale s největší pravděpodobností sice film rozžvýkáte, ale poté raději vyplivnete, protože je to fakt tvrdý oříšek! Tak nesourodý, syrový, brutální, extrémní, plný utrpení a bolesti, až je to nechutné! Nejen navenek, ale i uvnitř! A víte co je nejhorší? Že ten film takový má být... ()
Zajímavé dílko. Tohle je první film, který od Triera jsem shlédl. Jak praví moji kolegové film je těžký a odvážný. Sám jsem nečekal až tak naturalistické pojetí!! Ale konečně se objevil někdo kdo se toho nebál!! Film na mě působil stylem, že se na něj časem musím podívat ještě jednou abych ještě z něj vyštrachal neco co jsem nepostřehl. Jinak především tleskám opět mistrovi Dafoeovi!! ()
povrchne, plytke, stupidne a miestami nudne, s nezmyselnou symbolikou, s z kontextu vytrhnutym gulasom okultizmu bez realneho suvisu s dejom, s odpudzujucou hereckou a s plytvanim potecialu inokedy skveleho willema dafoa: aj takto sa da charakterizovat posledne von trierovo dielo. cela duchaplna zapletka sa moze zhrnut do jednej vety: zena-matka uprednostnila orgazmus pred zachranou vlastneho dietata. cize ako v spravnej hardcore "alternative" tu mame vulgarnu pornografiu, smrt (hned 2x), sebaposkodzovanie i dilemu umelsiu ako socialisticka limonada. a samozrejme zanechava von trier za hrst abstraktnych, nic neznamenajucich znameni, aby mohli podaktori divaci dodatocne po veceroch hladat hlbsi zmysel a skryte posolstva a nadchynat sa ako z reziserovej tak aj zo svojej vlastnej chytrosti. jedna hviezdicka za pekne (pre triera netypicke) vizualne spracovanie. avsak ruku na srdce - nie v kazdom filme vidite, ako chlap dostane kladou po guliach a zena si odstrihne klitoris :) ()
Trier ve vynikající formě, anebo romance o francouzském klíči, vrtáku a nůžkách. Celé dílo je věnováno Andreji Tarkovskému a výrazové prostředky, které Trier využívá, jsou právě odkazem na mistra Tarkovského. Pomalé a dlouhé obrazy, oslava přírody a zvířecí symbolika, to vše dokresluje tragický vztah dvou lidí, muže a ženy. Ti jsou sobě navzájem největší láskou a zároveň nebezpečím jeden pro druhého, což se v závěru projeví v celém svém naturelu až do morku kosti (a to doslova). ()
...a další z důkazů, že "veliký" Lars s tím svým neodbytným tlakem na pilu není úplně můj šálek kávy....Ale Willema D vidím vždy rád a proto jedna hvězda navíc. ()
Zajímavý, nikdy sem nic podobného neviděl... bylo to místama k zpomalenému dýchání.. co se každou chvíli stane.. začáteční a konečná melodie tomu dávala lepší efekt. Ale jaksi se v tomto směru moc nevyznám... na co vlastně poukazuje Lars von Trier ? To je mi záhadou.... jelikož historii o těhle věcech jsem nikdy nečetl neviděl (kdo to také nezná, bude to pro něj taky těžký ořech k rozlousknutí)... za 80% opravdu zvláštní film k pochopení. ()
Jsem konsternován a rozrušen. Kdo tu říká, že Antikrist není horor, ať mi sáhne do kalhot, podívá se mi do očí a pak to řekne ještě jednou. "Nového" Larse jsem poznal nejdřív v Melancholii a hned mi bylo jasné, že Antikrist je něco pro mě, takže jsem přehodnotil svůj původně zamítavý postoj. Ale stejně tak jsem rád, že jsem s tím počkal, protože jsou prostě umělecká díla, do nichž musí člověk dospět. Místní hodnocení naznačuje, že čsfd má před sebou ještě hodně dospívání. Antikrist je mnohem kratší než Melancholia, ve které se Lars už nechal unést úspěchem stylizovaných scén a přestal svou stopáž držet na uzdě. Ale neměl jsem dojem, že by byl Antikrist krátký film, ó né, nervy jsem měl napjaté každou minutu. A s Charlotte už asi žádný film vidět nechci, obzvlášť ne v komedii. Já se jí totiž normálně bojím... Ale ne že bych neměl výhrady, tak například se mi nelíbilo, že jeden z těch žebráků promluvil - kouzlo momentu bylo hned pryč. A pak to s tím brouskem, to bylo přitažené za vlasy, takže už jsem se nebál. Jenže vzala do ruky nůžky a já se zase bát začal. Tím se dostávám k tomu, jestli je tento film nechutný nebo ne. Stav mého límce tentokrát nikdo kontrolovat nemusí, ale faktem je, že slabším povahám může být chvílemi úzko, a mě tedy bylo. ()
Ťažký film, pre mňa až moc. Je isté, že nie je určený slabším povahám. Toto moje hodnotenie nie je určite pozitívne, no je presne podľa toho ako som film vnímal a aký som mal z neho pocit po skončení. ()
Prológ. Hudba od Händela. Čo záber, to umenie. Potom už len postupný gradujúci rozpad ľudského vnútra. A šialenstvo v závere. Myslím, že som už videl toľko bizarných filmov, že toto ma nemohlo nijak ťažko dostať. Uznávam ale, že to nie je snímok pre slabšie povahy. Napriek tomu, neskutočne zaujímavý film, pri ktorom režisér na plátno prenáša tú temnejšiu stránku svojho vnútra. Toto Lars vie. ()
Kniha písaná kamerou. Príbeh tak boľavý, že ma bolí celé telo, aj duša. Už tento film nechcem asi nikdy vidieť. Napriek jeho kolosálnosti a veľkoleposti. Raz darmo, na niektoré bolesti sú ľudia príliš maličkí. Nechcem ísť už ani do lesa a srny sa mi nepáčia tak ako kedysi. A stále ma všetko bolí. Prológy a epilógy naďalej ľúbim, ako v každej knihe, ako v každom príbehu. ()
Možná jsem tento film správně nepochopila, ale nevím, proč by to měl být film, který by mě měl nějak šokovat a nebo znechutit. Je pravdou, že v poslední době vyhledávám filmy, o kterých ostatní říkají, že se nedají shlédnout a nebo se dají shlédnout jednou a dost. Na takový jsem narazila pouze jednou. Nejsem člověk, který zvládne všechno, sama bych se zařadila do skupiny lidí se slabým žaludkem, ale opravdu nechápu, co mělo být na tomto filmu tak nechutného nebo šokujícího, abych se ne něj už znovu podívat nechtěla. Je to pěkně natočený film a myslím si, že by se mu mělo dostat lepšího hodnocení. Každopádně pět hvězdiček nedám, protože jsem čekala jednu nechutnou scénu za druhou, čekala jsem šokující konec a chtěla jsem z něj mít pocit jako většina lidí - že už se na to nebudu chtít nikdy podívat ... Ale nestalo se, film se mě líbil, nenašla jsem žádnou scénu, která by měla být nějak obvzlášť nechutná a nic mě nešokovalo ... To, že byl film docela úchylný, je věc druhá ... Ale o tom nikdo nemluvil ... ()
Jediný, co lze o tomhle filmu říct, tak je to, že vybočuje. Je to extrém, kterej má šokovat, nicméně žádnej přesah nemá. Nemá totiž v sobě vůbec nic. ()
Velmi zajímavĕ zpracovaný snímek s mnoha drsnými scénami. Lars von Trier je určitě zajímavým režisérem a jsem moc zvědavý, co ještě ukáže. ()
Na scénu o 'vládě chaosu' nikdy nezapomenu. ()
Čím víc vplouvám do Tarkovského tvorby, tím víc ve mně nikoli uzrává, ale hnije přes šest let starý zážitek z kina, v němž jsem Antikrista poprvé spatřil. Je těžké říci proč se nyní na Triera dívám s opovržením, ale velkou zásluhu na tom má zřejmě srovnání Antikrista se zlem v Andreji Rublevovi. Opravdu mne neuráží hrubost, s jakou Trier zde a Tarkovskij v Rublevovi vykreslili násilné scény. Zatímco ale Rublev za pomoci těchto scén splétá ústřední motiv díla, Antikrist zde působí samoúčelně, vyprahle – film jakoby existuje pouze pro tyto scény. Je to sice radikální pohled na věc, ale je důležité mít na paměti, že v případě sledování Antikrista nelze využít jemnocitu. Pokud to někdo dokáže, pravděpodobně žije v iluzi, že umění nemá/nemusí být krásné, aby splnilo svůj účel. Antikrist sice je po řemeslné stránce krásné dílo, ale jeho obsahový rozměr je naprosto šeredný, ztřeštěný a duchaprázdný. Věnování celého spektáklu právě památce Andreje Tarkovského je tak jen zoufalým výkřikem maličkého Larse, který svého velkého učitele prosí o odpuštění. Antikrista vnímám jako latentní přiznání tvůrce, že na své cestě selhal. ()
Režijně a kameramansky mistrně zvládnuté, obsahově se obávám, že jisté souvislosti a hlubší smysl mi zatím zůstaly utajeny, ale věřím, že tam jsou. ()
| Zentropa Entertainments | Lars je nezbedník a v Antikristovi to platí dvojnásobne. Skúma témy mysogýnie a feminizmu a vyžíva sa v každej jednej scéne. Je to miestami extrémne nechutné sledovať, ale miestami to naopak obsahuje absolútne úžasne vyzerajúcu scénu v spomalenom zábere s Dafoeom v daždi. Taká schizofrénna réžia sa nevidí často a nevidím dôvod to neobdivovať. Celkovo by sa film mohol o dané témy oprieť viac, aj tak je ale výsledok pomerne svojrázny. Viac TU. | Hodnotenie: 7/10 | ()
V případě tohoto filmového alegorického opusu plného symbolů je Lars von Trier vedle režiséra zároveň i kazatelem, neboť vymanit se z moci Antikrista opravdu není nic jednoduchého. To ostatně ukazuje už šokující prolog s „pekelnou“ scénou soulože muže a ženy, přičemž ukojení chtíče je draze zaplacené smrtí jejich dítěte. I proto na jedné straně zní nebeská Händelova árie „Lascia Ch'io Pianga“ a zároveň se nabízí pohled na sošky Tří žebráků, představujících Bolest Žal a Zoufalství. Jako by šlo o zfilmovaný Shakespearův sonet č. 129: Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti, to je chtíč při činu; a než chtíč uzrá v čin, zrazuje, zabíjí… ukrutný, plný vin; sotvaže ukojen, odporný jako zlo… Leda že by se člověk onoho chtíče definitivně zbavil dle biblického - z dnešního pohledu poněkud brutálního - návodu, viz Matouš 5:30 „Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla“. No a pokud je to místo pravé ruky dejme tomu klitoris a po ruce jsou (kromě dostatečné vůle a odhodlání) dostatečně ostré nůžky, tak se patrně dá s Antikristem bojovat i takovýmto způsobem… Po opakovaném zhlédnutí filmu nelze jinak, než zakončit závěrečným veršem z již zmíněného Shakespearova sonetu č. 129: „To všechno každý ví; nikdo však nedovede nevstoupit do ráje, který v to peklo vede…“ ()
Obrovské prekvapenie, prológ a epilóg zanechali u mňa viac než len filmový zážitok. ()
Súvisiace novinky
Von Trier natočí katastrofický film
Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (viac)
Conan, Kolo času a Antikrist
A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (viac)
Von Trier vyvolává Ďábla
Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (viac)
PROMĚNLIVÝ KOMENTÁŘ - 1. VÝKLAD: Ihned po smrti dítěte se spouští obviňování, jemuž se Muž zatím brání. Nakonec si výčitkami (Muž toliko reagováním) jen podvědomě připravují půdu k likvidaci. Ale ztráta je ve světě bez boha a metafyziky (v níž by syn ve své zastavené podobě z času před smrtí čekal) natolik nesnesitelná, že nevyhnutelně padne věta „ale mohl se víc snažit, aby mi byl na blízku“, po níž nad symbolickou vidinou mrtvého syna zapadá stín stromu v „Satanově chrámu“ přírody. Obviněn musí být i syn. Je to problém rovnice. Ztráta je nesnesitelná, musí být popřena jakožto samotná ztráta, musí být znehodnoceno to, co bylo ztraceno, aby se ztráta stala bezvýznamnou a tím snesitelnou. Úloha Satana? To je samozřejmě nesmyslná a logicky neudržitelná manýra, protože argumentace Satanem implikuje Stvořitele a celý nám aspoň trochu známý příběh, podle něhož by mrtvý syn měl někde bezčasově přebývat. Když Žena vymýšlí své sentimentální výlevy, jimiž se Muž rozhodne vážně „vědecky“ zabývat, dělá to proto, že mu ukládá past s cílem ho po kouscích rozložit, aby mu mohla zasadit poslední úder. Vidíme ho, jak si na vrchol pyramidy vyjadřující jakousi hierarchii Ženina strachu nejprve napíše „Satan“, aby vzápětí tento odkaz přeškrtal, ale nikoli s nadhledem positivisty, nýbrž ze strachu, před nímž do vědeckého popisu utíká. / Muž argumentuje chatrně, že bychom v hypnóze (obsese se přece nezhmotňuje) neudělali nic, co není v naší povaze. Je to chatrné, protože v hypnóze bychom jistě mohli udělat něco, o čem si myslíme, že bychom to neudělali. / Trochu mi chybí důvod k čarodějnické zápletce a historickým exkurzům. Cítím tu jen určitý hororový boost. / Obraz používá nějakou deformující technologii, která pokřivuje zabíraný prostor - ZJISTIT. / PROMĚNLIVÝ KOMENTÁŘ - 2. VÝKLAD: Tento výklad nutně nastupuje s poslední třetinou, kdy se ukazuje, že Žena není milující matka, ale šílená mrcha nebo čarodějnice, která syna týrala, takže zoufání nad ztraceným synem vyjadřuje stesk po týrání. Vzpomínám si tady, jak během kapitoly věnované zármutku říkala, že na rozdíl od Muže (což mi původně znělo jako výčitka) věděla o synových nočních výpravách po pokoji, a nakonec mi dávají zapravdu, protože vidíme, s jakým úmyslem Muže svedla. Další porce už jsou opravdu jen porce, a to porce prvoplánově hororové a disgustační. Neumím si představit, že toto byl původní záměr, protože se mi první dvě třetiny jevily jako vesměs dávající smysl, takže pojímám podezření, že to autorovi ujelo jinam, jak se snažil o alternativní horor. Poslední třetina není prostě jen odporná, ale nikam moc nevede a spíše servíruje experiment ve slepé uličce. / A že je Trier misogyn? No, určitě si chytře buduje image misogyna. / Nabízel by se zkratkovitý výklad, opírající se o výkřiky rozběsněné vražedkyně: „ty mě opouštíš“ (když mu z fotek došlo, že syna týrala), „já ti nevěřím“. Žena by se tu mstila Muži, který ji pouze upotřebil k reprodukci, tím, že dítě týrala a zabila. Tak by se emancipovala jako čarodějnice, která si kolaborací s „nadpřirozenými“ přírodními silami vyvzdoruje kontrolu nad patriarchátem. Smysl to dává, protože Muž je profesí jakýsi akademicky posvěcený odborník na lidské nitro, v kapitole zármutku mu Žena vyčetla, že býval často duchem nepřítomný a distancovaný k rodině, a ostatně ho tady celou dobu sledujeme, jak Ženě dělá terapeuta a možná na ní jen odborně expanduje. A tato Žena se spřáhla v minulosti se Satanem, když během nějaké diplomové nebo disertační práce podlehla imersivní síle studovaného předmětu a na půdě staré chaty s rostoucí nenávistí k tomuto archetypu muže zacházejícího se ženou jak se zvířetem propadla okultním fantasiím, že jsou-li muži ukrutnými „badateli“ žen, jak už byli v dobách příslovečného temna, mají k tomu vlastně reálný důvod, protože žena je opravdu zlé stvoření, vyslané ďáblem k podrobení muže. Pohled tehdy mladičké labilní studentky (dnes víme, že na psychologická studia se často dávají lidé vnitřně nestabilní, kteří tam hledají recept pro svůj vlastní zmatek) na „gynocidu“, zpřítomňující utrpení povětšinou z majetkových důvodů pronásledovaných žen odsouzených ke zkoumání a potřeštěným výkladům, byl natolik konsternující, že to neunesla a rozhodla se (opět rovnice) tomuto děsivému vztahu mezi ženami a muži dát důvod, díky němuž je žena vlastně silnější a má opravdu démonickou úlohu. Takové: dobře, muži, jsem čarodějnice/bláznivka, a teď mě zkus přežít. Nejspíš se během studií už nechala uhranout charismatem pana učitele a vstupovala do vztahu s ním (nevíme to) podrobujíc se pozorovateli. Labilní studentka chtěla být pacient a jako černá díra matoucích diagnos spolknout svět. Prostě je pohled na čarodějnické procesy emočně natolik nestravitelný, že si žena celý příběh, s nímž identifikuje vlastní chorobný vztah s učitelem, převypráví ve prospěch ženského triumfu. A to už není laciná intelektuálština, z níž jinak Trierovo dílo podezírám. Mnou interpretováno, má konečně hodnotu. Kde ale k dílu důvěru nemám, to jsou všechny ty zákusky hnusu, s nimiž na diváka útočí jako vyblité album „vládnoucího chaosu“, které si lacinou sázkou na šok v ničem nezadá s Rotten.com. () (menej) (viac)