4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Surové, autentické a cielene nijak vizuálne efektné (práve naopak). Také sú 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. Na podobné filmy sa nedá povedať "páčil sa mi", takéto filmy sa nepáčia. Ale sú a je dobré, že sú. Kvoli tomu, čo nám pripomínajú. A pretože na ich pochopenie úplne stačia podobne jednoduché, holé vety. (18.02.2009)

Formálna stránka má bližšie k dokumentárnym filmovým postupom než k tým fikčným. To má za následok pomalé vťahovanie do problematiky a do prostredia. To je stiesnené a svojím postavám nič nedaruje. Zároveň ale reflektuje prirodzený chod vecí. Aj podradný zamestnanec v hoteli sa bude vyvyšovať nad študenta kdekoľvek na svete, nie len v Rumunsku. Film hovorí o nepríjemnej veci. Zároveň je tento príbeh sprostredkovaný na veľmi vysokej úrovni. Dlhé zábery zbožňujem a tieto témy hrajúce sa na sociálny film, keď v konečnom dôsledku rozprávajú o sile priateľstva ma bavia viac ako čokoľvek čo sa odrazilo v sociálnych témach v našich vodách. Je to silný film, čo bude rezonovať ešte dlho. Hlavne preto, že aj napriek ťažkej atmosfére, aj napriek hrôzostrašným situáciam( celá scéna v hoteli s doktorom je neuveriteľne dobre zahraná aj podaná), zostáva na konci akýsi prísľub niečoho pozitívneho. Všetko dobre dopadlo, hoci nemuselo. A hoci to zanechá jazvy na dušiach obidvoch hrdiniek, možno ich to zblížilo viac ako by bolo za normálnych okolností možné. (23.10.2015)

Šedivé, oprýskané, komunistické Rumunsko, autenticky působící reálie, autenticky působící lidé, autenticky působící city --- moc oceňuju jak otevřeně a věcně k filmu režisér přistoupil -- silný zážitek pro mě a asi i pro každého 9/10 PS: dokonale načasovaný konec PPS: velmi připomnělo Bergmanovy Šepoty a výkřiky (10.07.2011)

Achjo, když takhle velice občasně sleduji současnou kinematografii bývalého východního bloku tak je mi tak líto, že u nás se točej samý Pelíšky a Samotáři (ne že by zrovna tyhle dva filmy byly špatný, ale opakovat stejné postupy se stejnými herci musí prostě jasně za ne dlouhou dobu vyčpět). Tady byl podaný komunismus uplně jinak, byl upozaděn, ale stále přítomen (s-s nemáš Kenty? anebo skoro výsleh při rezervaci hotelového pokoje) a děj se soustředil na jeden den vysokoškolačky, která pomáhá své kamarádce a současně musí řešit svůj vztah s přítelem. Tak trochu mi chyběla nějaká tečka na konci, postrádala jsem alespon malý souboj myšlenek, zda je potrat vražda nebo ne, trochu zaváhání ale to je asi jediné minus. Lepší 4 (28.03.2008)

Síla a bezneděj prosakuje celým snímkem. (26.03.2012)

Depresívny a až nepríjemne reálny je pohľad do života dvoch obyvateliek komunistického Rumunska, v ktorom si vodca povedal, že počet obyvateľov určuje veľkosť a silu národa. Nutné pozretie pre každého, kto si myslí, že za toho komunizmu to bolo lepšie a pre toho, kto tvrdí, že zákaz interrupcií by niečo vyriešil. (07.06.2010)

Myslím, že lidstvu by opravdu prospělo, kdyby i mužům bylo umožněno prožít hrůzu poznání "Proboha - jsem v TOM!". No tak, chlapi, nenechte si líbit takovou diskriminaci, vyjděte do ulic, žádejte spravedlnost, chtějte rovné příležitosti, máte právo na svobodný přístup k utrpení! (28.08.2012)

Dlouhé minuty nehybná kamera na mě působí - v dnešní době "rychlých" filmů se zběsilým střihem - jako balzám na duši. To jsem si uvědomil až na konci. Jinak jde o vzácně intenzivní a nepříjemný zážitek. Tady rychlý pohyb není třeba, do sedačky vás zarazí pouhá rozmluva postav zabíraná kamerou stojící celou věčnost na místě a očekávání věcí příštích. Za sebe můžu ještě dodat, že bych rád viděl i film, v němž si statečná žena dítě ponechá. (08.10.2007)

Oficiální text distributora - "Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, o silném přátelství." - Tak nějak si dovoluji nesouhlasit s druhou částí této věty, protože sílu přátelství tam tedy moc nevidím. Vidím tam jen hloupou holku, které bych nejraději dala pár facek za to, jak je neschopná, a jak dokáže své okolí akorát využívat. Chápu tu nepříjemnou situaci, holka je mladá, dítě nechce, ale to z ní přeci nemusí učinit zaostalou a neschopnou osobu, které je všechno jedno, které snad ani nevadí, že lidé kolem ní trpí, protože není schopná si zařídit základní věci. Její přítelkyně, k níž ji pojí to "silné přátelství" možná zažije více utrpení než samotná nechtěná matka. Film splnil svůj účel. Šokoval mě. Ale samotná neutěšená situace kolem ilegálního aktu mě nevyděsila natolik, jako představa, že bych někdy měla takovou tupou osobu za svou kamarádku. (30.11.2010)

Perfektně stavěná kamera, vynikající realistické dialogy, naprosto přesvědčiví herci a dokonale evokovaná atmosféra rumunských 80. let - 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je grandiózní film, který postupně divákovi dávkuje depresivní náladu a zvyšuje na něho psychický "teror", zároveň si však zachovává neutrální odstup od kontroverzního tématu potratů a nesklouzává k moralizování či odsudkům. Po loňském nevýrazném Vítru v ječmeni Kena Loache se tentokrát porota v Cannes pochlapila a ocenila nesporně kvalitní film, navíc - což je jim také přičteno k dorbu - výrazně upozornila na Rumunsko, které v poslední době vyváží velice zajímavé snímky. Doufejme, že Rumunům jejich současná "nová vlna" dlouho vydrží. (11.07.2007)

tak tohle byla celkem soda... všechno se děje jen tak mimochodem, ale stejně jsem se u sledování úplně zpotil.. fakt silnej film! po zhlédnutí Saturno contro jsem se o evropský film už hodně bál, ale tento rumunský vítěz zlaté palmy v cannes mi dokázal, že se relativně dobré filmy točí i na starém kontinentu. (27.09.2007)

Velmi silný a intenzivní filmový zážitek, který s emi dlouho nevymaže z paměti. Výborná atmosféra doby, beznaděje a nejistoty, která vrcholí velmi temným a až paranoidním závěrem, za který se nemusí stydět ty nejlepší thrillery. Divím se, že se tento film nedostal ani do užších nominací na Oscara. (28.03.2008)

Tvrdý totalismus, povinnost se legitimovat na každém kroku, ztráta soukromí, hlavně však zakázaná interrupce pod trestem vězení, také o vztahu dvou vysokoškolských dívek z nichž jedna Otilia je chytrá, obětavá, Gabita je však spíše hloupá a sobecká. "Doktor řezník", který má zákrok provést ví přesně, jak z této tíživé situace získat od dvou mladých slečen maximum. Nebojím se dokonce (v jistých momentech) přirovnat atmosféru filmu s Requiem za sen. (18.10.2010)

Ta atmosféra a ten dojem, jaký ve vás film zanechá, se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Pátou hvězdičku nedám, protože některé záběry byly prostě přehnaně dlouhé, což mi kazilo atmosféru. (06.06.2011)

Nakonec jsem se rozhodl dát o bod méně, protože nemám rád, když někdo se mnou cíleně manipuluje. Od určité doby (zhruba od Hotelu Rwanda) nemám rád "dojemné filmy zachycující závažné sociální problémy". Když chcete upozornit na problém, natočte o tom dokument. O holokaustu natočí dojemný film každý druhý břídil a jelikož jde o závažné téma, tak se nikdo neodváží ani ceknout. Toto rumunské dílko je naštěstí natočeno dost slušně, atmosféra je hezky vygradovaná a technicky není co vytknout. Takže mínusy jsou dva - za prvé viditelná snaha zdeptání diváka za každou cenu. Na hlavní hrdinku je hnusný úplně každý, koho chudačka potká, v Rumunsku se snad nikdo neusmívá a nepomáhá. Za druhé - scenář. Jeho autor si mohl trochu máknout a dodělat pořádnou motivaci pro děvčata, aby se vyspala se zlým doktorem. Takhle to vypadalo skoro, jako by se mu Otilia odevzdala, aby měla svatý klid. Navíc se některé scény strašně táhnou (i když místy je jasné, že šlo o záměr, aby se divák víc vcítil do hrdinčiny situace). Smíené pocity, trochu zklamání. Příště fakt ten dokument, rejžo. (02.01.2008)

Facka, co ti připomene, jak skvělej život máš. Díky. (24.09.2021)

Zlatý Houdini. (26.06.2014)

Výborný rumunský film točící se v kruhu bolestivých témat za ještě bolestivější doby Rumunska 80. let, který však ohromuje dopady drtivými i pro nynější společnost. Film o dvou stránkách lidských vztahů: o vlídné náruči přátelství, odvahy a lásky, ale rovněž o bezmoci, hyenismu a ošklivém oportunismu některých lidí okořeněný pohledem do totalitního Rumunska. Není třeba skrývat to, že jde o film o nelegálním potratu, který je zřejmý snad již z výstižného a krutě omšelého názvu. Ačkoliv bychom to mohli očekávat, tak přesto snímek nemá žádné sklony k moralizování, pouze sleduje stav neutěšených věcí a dává divákovi vybrat podle jeho přesvědčení či náboženství. Je lepší svou svobodnou vůlí rozhodnout o osudu již stvořeného života nebo půjde o nesmazatelnou skvrnu ve vašem svědomí, pokud vše dotáhnete do krutého konce? Kde je hranice života? A jakou roli v onom procesu hraje společnost či by měla hrát? A ať už si ale divák vysvětlí svým pohledem film jakkoli, zcela jistě v něm zůstane rezonovat myšlenka o nutnosti antikoncepce. Rovněž odvrácená tvář filmu o socialismu je mrazivá svou upřímností. Občané Rumunska tvořící postavy filmu jakoby svou nevrlostí dávaly najevo svou bezmoc a nesouhlas se stavem společnosti, ale zároveň si jsou vědomi své maličkosti a nicotnosti, jíž překonávají právě oním negativním a povýšeným vztahem k ostatním, a to ať už jde o obyčejné lidi na ulici či o inteligenci bavící se raději o jídle, aby náhodou nezabrousili k ožehavému tématu doby. Každá jednotlivá scéna tak skládá dohromady složitý obraz společnosti, lidských vztahů a tragiky celého sovětského bloku. Samostatnou kapitolou je vztah 2 dívek. Jedné ležérní, zdráhavé, přijímající svůj osud s ostudným odstupem a pasivním přístupem symbolizujícím osud celého Rumunska a té druhé, aktivistické, konající, snažící se o dotáhnutí věcí do konce (snad i symbolizující světlý zítřek), která však rovněž musí nést celé břemeno a dokonce jej i přenést na osoby své blízké. Role skvěle napsané a navýsost umocněné dvěmi prostými herečkami a minimalistickou, avšak podmanivou režií a kamerou. A ještě něco, možná, že pro vás po tomhle filmu už nebude sex takový jako dříve... (22.02.2008)

Syrová výpověď o životě v Caucescuově Rumunsku. 1) Vysoce autentické téměř dokumentárně precizní zobrazení každodenní rutiny socialismu s rumunskou (tedy jednou z nejhorších) tváří. Dlouhé pomalé záběry vyjadřují strnulost doby, kdy se nic neděje a to, co se děje, se dít nemá. Otupení agresivní občané tráví svůj život překonáváním každodenních protivenství reálně-socialistické společnosti a neustálým bojem o místo na slunci (respektive ve frontě na cukr, třeba). Ano, takové Rumunsko včetně nejmenších detailů si pamatuji._____ 2) Na pozadí všeobecného zmaru se rozvíjí potratový příběh nezodpovědné těhotné Gabici a její obětavé přítelkyně Otilie. I toto téma samo o sobě je silné a mnohým dnešním mladým i má co říci._____ 3) Síla filmu nespočívá v komplikovanosti děje, ten lze vyjádřit jednou či dvěma větami. Síla výpovědi spočívá v drobných detailech, které jsou popsány s překvapující výstižností a zasvěceností, ať už jde o každodenní životní realitu anebo o chování postav._____ 4) Film spoustu věcí neřekne, jen napoví (Otiliina návštěva u matky svého partnera, nůž v lékařově kufříku, občanský průkaz zanechaný na recepci). Napovídají dlouhé záběry, napovídá ruční kamera. Film možná napovídá víc, než přímo říká._____ 5) Režisér, producent i scénárista filmu, v době natočení filmu (2005) třicetisedmiletý, odvedl vynikající práci, všechna čest._____ 6) Film je špičkově zpracovaná depka. Chvíli vám potrvá, než z hlavy vyženete pochmurné obrazy a scény. Ale za zhlédnutí rozhodně stojí. (09.04.2009)

Nedýchateľné. Zdrvujúca reflexia autentická až do špiku prehnitej a obhryzenej socialistickej kosti. 95% (22.12.2010)