Útěk ze Sibiře
The Way Back
Niepokonani
The Way Back
The Way Back
Réžia:
Peter WeirKamera:
Russell BoydHudba:
Burkhard von DallwitzHrajú:
Jim Sturgess, Colin Farrell, Ed Harris, Saoirse Ronan, Mark Strong, Alexandru Potocean, Gustaf Skarsgård, Sebastian Urzendowsky, Dragoș Bucur (viac)Obsahy(2)
Útek bol iba začiatok. Jeden z najsilnejších skutočných príbehov o ľudskej vôli a túžbe po slobode bol nakrútený podľa knihy Slawomira Rawicza a popisuje útek skupinky väzňov z ruského gulagu v roku 1940. Utečenci sa vymania z neľútostnej sibírskej zimy, prejdú oblasťou jazera Bajkal a prekročia Transsibírsku magistrálu. Pred sebou však majú omnoho krutejšie skúšky ľudskej odolnosti a vôle – púšť Gobi, prechod cez Himaláje a Tibet. Zachránia sa až v Indii na americkej vojenskej misii po 6.500 kilometroch strastiplného putovania.
V roku 1940 utečie medzinárodná skupina väzňov z ruského gulagu a putuje okolo jazera Bajkal do Mogolska, púšťou Gobi cez Himaláje do Tibetu, aby sa napokon ocitla na slobode v Indii. V sedemčlennej skupine sú traja Poliaci, Juhoslovan, Američan a Rus, ktorý z lágra utiekol kvôli dlhom. Utečenci sa vymania zo zovretia neľútostnej sibírskej zimy, prejdú oblasťou Bajkalského jazera a prekročia Transsibírsku magistrálu. Čoskoro zomrie poľský mladík a pridá sa k nim mladučká Poľka Irena. Vodcom utečencov je poľský dôstojník Janusz, ktorý sa zbližuje so starším Američanom, inžinierom Smithom. Utečencov čakajú ďalšie kruté skúšky ľudskej odolnosti a vôle, púšť Gobi, prechod cez Himálaje a Tibet. Zachránia sa, až keď zdolajú celkovo šesť a pol tisíc kilometrov a ocitnú sa na americkej vojenskej misii v Indii. Pre Poliaka Janusza sa však jeho "cesta späť domov" skončí až oveľa neskôr - po páde režimov vo Východnej Európe v roku 1989.
(TV JOJ)
Recenzie (980)
Úctihodný vykon Colina Farrela ()
V rámci žánru to nebylo zlé, resp. nebýt to tak ukrutně dlouhé, hned by bylo o hvězdu výše. Pár silných momentů, z nichž asi nejsilnější byla poslední scéna, kdy to prostě trvalo fakt dlouho, než se dva lidi mohli znovu potkat, a pak smrt té slečny. Trochu jsem nepobral absenci scény s útěkem, chvíli mi trvalo, než jsem si všiml, že už jdou. Bílé peklo se mi líbilo asi více. ()
Mohlo to byť na 5*...mohlo...to som si myslel asi do chvíle, keď došlo k úteku z tábora. Útek prebehol takmer bez dokumentácie a ďalšia vec bola, že takýto príbeh si žiadal rozhovory jednotlivých postáv, ich dohady a nie takéto mini-slovičkárenie. Je pravda, že činy vypovedajú väčšiu hodnotu ako ako slová, ale tento film si ich doslova pýtal a žiaľ, bolo ich málo. Krajina nádherná, skvelé záhrané, akurát nie moc autentický vzhľad postáv- berúc do úvahy ako museli hladovať, postavy niektorých hercov tomu absolútne nenasvedčujú. Make up nespraví všetko. ()
Než jsem tento snímek zhlédl, často jsem přemýšlel nad tím, proč se mu dostává takové nevole. Námět byl skvělý a silný, podle skutečné události (což je vždy pro mě velké lákadlo) a navíc tu je Colin Farrell, což je herec, kterého jsem si vcelku oblíbil. Bohužel hodnocení nelžou a snímek je skutečně docela rozporuplný… Úvodní scéna je naprosto dokonalá a já si říkal, že pokud se v podobně emocionálním duchu ponese zbytek filmu, bude to naprostá paráda. Jenže netrvalo dlouho a začal jsem docela remcat. Když došlo na ten útěk z gulagu, byl jsem slušně nasranej, protože tu scénu totálně odflákli – vezměte si, kolik v té scéně mohlo být adrenalinu a emocí, ale víte co v tom filmu je? Nic, protože celej ten útěk vystřihli a mimochodem, když už jsme u toho střihu, ten byl fakt špatnej… Navíc se celý film nese v pomalém tempu, což by ani tak nevadilo, ale po čase to začne být monotonní a nudné. První polovina snímku je ještě celkem solidní, navíc je tu Colin Farrell, který si svou roli opravdu užíval. Bohužel, na konci první poloviny odejde ze scény Farrell a film začne být monotónní a ke konci už jsem to ani moc nevnímal… Co ale snímku nejde upřít, je naprosto dokonalá a úchvatná obrazová složka, a také výborné herecké výkony. Celkově na 3*, tu čtvrtou přidávám za skvělého Colina Farrella a výbornou, neuvěřitelně emocionální úvodní scénu, která je bezpochyby nejlepší scénou filmu. ()
Zasraná ruská mašinéria. Dodnes funguje rovnako. ()
Otrávilo mě, že do scénáře dali kus, co opsali ze Solženicina. To tam Rawicz nic zajímavého nenapsal? Pak i ta scéna kde rozhoupali vlak vypadala jak vycucaná z prstu. Celé putování vypadá, jako když se někdo snaží rozepsat větu "přešli jsme Sibiř, Gobi a Himaláje" a moc neví, co se během toho mohlo sdát. - Ujdete pěšky 7000 kilometrů, tak budete mít hromady věcí k vyprávění i když budete chodit jen po běžnejch cestách v Evropě. - Ve filmu Krycí jméno Donnie Brasco hrdina vysvětluje jinýmu agentovi FBI různé významy "Nech to plavat". V Pulp Fiction si zase povídají o tom, jak se liší McDonald's v Holandsku. Skutečné postřehy. - Tohle ve filmu skoro nebylo, ačkoli by to právě těhle věcí mělo být plné. Jednu hvězdu za kriminálníka, co zůstal v SSSR, protože to byla jeho země a za to, jak se dostali k přírodnímu repelentu. To znělo trochu věrohodně. ()
Úvodní kapitola ukazuje život a pravidla gulagu, který je pro hrdiny jakýmsi přijímačem pro to, co prožijí. Vlastní road movie začíná útěkem skupinky vězňů. Plán je jasný: dojít po vlastních asi 500 km k Bajkalu, potom asi 500 k hranici, čímž uniknout ze Stalinových spárů. Zjištění, že Mongolsko je komunistické je pro skupinku přeživších docela šok. Touha po svobodě je však žene dál. A tak putují přes Čínu, Tibet až do Indie, kde konečně nalézají, co hledali. Hle, jak se dají tisíce kilometrů a měsíce strádání nacpat do dvou vět. Myslím, že si nikdo z nás nedokáže představit ani zlomek toho, co musela partička dokázat. Film z jedné strany ukazuje, jak lze pod tlakem nutnosti oprostit lidské potřeby na naprosté zvířecí minimum, aby z druhé strany vynikla lidská soudržnost a podpora. V dnešní době nestřídmosti, umělosti a plýtvání, kdy je lidem zatěžko udělat jen pár kroků pěšky, už ani nechceme uvěřit, že je něco takového možné. Proto mám rád pravdivé příběhy. Kromě sqělých hereckých výkonů, mezi kterými mě nejvíc dostal Colin Farrell a jeho postava ruského kriminálníka, těží tvůrci i z nádherných scenérií Asie od severu k jihu. Díky nim přežijete některé poněkud zdlouhavé pasáže, které měly nejspíš za úkol ujistit diváka, že cesta byla faaakt dlouhá. Ruka mi sice cukala, ale po ovladači jsem sáhnul jen asi třikrát. Útěk ze Sibiře zkrátka stojí za to vidět. Jednou rozhodně. ()
Súvisiace novinky
Komu letos poputují čestné Oscary?
Americká Akademie filmového umění a věd (AMPAS) každoročně kromě známého a mediálně ostře sledovaného předávání Oscarů na přelomu zimy a jara organizuje o pár měsíců dřív i menší ceremoniál předávání… (viac)
Oscar 2011 - výsledky
Stejně jako každý rok, i letos nám akademici připravili nějaké to překvapení. Letos je ve znamení obrovského neúspěchu Opravdové kuráže, která neproměnila ani jednu z deseti nominací a podobně… (viac)
Nominacím na Oscary vládne koktavý král
83. udělování Cen Americké filmové akademie proběhne v neděli 27. února. Do té doby můžete tipovat, kdo bude vítězem. A nebude to lehké, letos se v pomyslném pelotonu setkali velmi silní běžci.… (viac)
Weir vypátral své uprchlíky
O projektu Petra Weira The Way Back už z našich novinek víte, že půjde o drama inspirované memoáry Poláka Slavomira Rawicze, který v roce 1942 uprchl z mrazivého sibirského gulagu a s několika… (viac)
Snímek Útěk ze Sibiře z roku 2010 natočený v koprodukci tří zemí (USA, Spojené arabské emiráty, Polsko) jsem si koupil na blu-ray disku, ale než jsem se na něj podíval, uběhl asi rok nebo možná i 18 měsíců. Téma útěku mezinárodní skupinky vězňů z ruského gulagu mne sice hodně lákalo, ale odrazovala mne jeho dlouhá stopáž 127 minut, jelikož podle mých zkušeností bývají ve filmech hluchá okénka. Dále jsem měl strach z toho, že byl natočen podle vzpomínek polského válečného zajatce Sławomira Rawicze , který tvrdil, že uprchl během druhé světové války z tábora na Sibiři a ušel 6 400 kilometrů, aby si zachránil život. Jednoho dne jsem se však odhodlal a film si pustil. Na začátku jsme se poměrně rychle přesunuli do zmíněného tábora, kam byl mladý polský armádní důstojník Janusz Wieszczek (Jim Sturgess) poslán na 20 let, ale spíše na smrt. Zde se seznámil s americkým inženýrem Smithem (Ed Harris), hercem Khabarovem (Mark Strong), ruským kriminálníkem Valkem (Colin Farrell), jugoslávským účetním Zoranem (Dragoș Bucur), litevským knězem Vossem (Gustaf Skarsgård), Polákem trpícím šeroslepostí Kazikem (Sebastián Urzendowsky), dalším Polákem Tomaszem Horodinskym (Alexandru Potocean), bývalým cukrářem, který snil o tom, že se stane umělcem a dalšími. Náš hlavní hrdina se však nehodlal se svým osudem smířit a začal spřádat plány na útěk, který měli v úmyslu uskutečnit kolem jezera Bajkal na jih do Mongolska. K mému překvapení netrvalo dlouho a jedné noci během sněhové vánice se mu podařilo s několika spoluvězni uniknout. Nejprve je čekala nelítostná sibiřská zima, která si vyžádal první oběť. Po mnoha dnech konečně skupina dorazila do oblasti jezera Bajkal, kde se poprvé setkali s mladou polskou dívkou Irenou (Saoirse Ronan), která jim řekla, že ruští vojáci zavraždili její rodiče a poslali ji do JZD u Varšavy, odkud utekla. Přes počáteční váhání se k mužům na útěku přidala a brzy byla usvědčena ze lži o svém o svém osud, ale přesto s nimi zůstala. Docela příjemná cesta kolem jezera skončila a po překonání chráněné transsibiřské magistrály konečně stanuli na hranicích SSSR a Mongolska, kde se chtěli ukrýt. Zde se s nimi rozloučil Valka, který zůstal v Sovětském Svazu, i když věděl, že ho zavřou do vězení. Jenže zbytek uprchlíků neměl vyhráno, jelikož na hranicích zjistili, že Mongolsko sympatizuje s režim světového vraha Stalina a tak se rozhodli risknout cestu přes poušť Gobi, aby se dostali do Číny a poté do Indie. Bohužel cesta přes poušť stála další životy a to teprve potom začala pouť přes nejvyšší pohoří na světě Himaláje. Bylo mi jasné, že putování přežili tři muži, protože jsme tuto informaci dostali na začátku filmu, ale vůbec jsem netušil, kdo bude tím nešťastníkem, který se do Indie nedostane. Kdo to byl, to už neprozradím, abych vás nepřipravil o eventuální překvapení, neboť nic nebylo tak, jak se mohlo zdát. Když se na obrazovce naší korejské televize objevily závěrečné titulky, byly moje dojmy veskrze pozitivní, i když jsem měl dojem, že ony předpovídané hluché okénka zabíraly celkem dost místa na filmovém pásu. Jinak asi dobré, na konci mi skoro ukápla slza, ale ubránil jsem se. Přesto přese všechno jsme měl prostě dojem, že ve filmu něco chybělo a pak jsem si uvědomil, co to bylo ! Jednalo se o úžasné digitální efekty a neohrožené hrdiny, co vše zvládnou, jenže na nic takového zde nebyl prostor. A těch hrdinů zde bylo spoustu, jen to někteří nezvládli. Tož tak. A teď už pojďme na hodnocení. Suma sumárum, protiválečný snímek Útěk ze Sibiře ode mne získal tři sibiřské hvězdy ***. () (menej) (viac)