leafroller

1964, USA. To samo o sobě by jako hodnocení mohlo asi stačit. Jenže tyto události se neděly v roce 1964, děly se sto let. A taky v roce 1964. Člověk si vzpomene, jak urputně a vytrvale mluvíme o komunistickém teroru 50. let, o soudnich procesech a desítkách mrtvých. A pak tu máme demokratickou západní zemi, kde nejenže probíhaly podobné politické procesy, ale kromě toho jsou lidé jen tak, často čistě náhodně, chytáni na ulici a umučeni k smrti a nikoho to očividně moc netrápí. Čert ví, kde umřelo více lidí.....

Musím přiznat, že se mi tato recenze píše docela těžko. Divergence byla myšlenkově i dějově v podstatě uzavřený počin, k němuž nebylo co dodat. Navázat na takové dílo je proto poněkud obtížné a v Rezistenci se převážně rozvíjejí původní témata. Také některé rozumové pochody hrdinů mi byly vzdálené více, než mi bylo příjemné. Nicméně i zde lze najít něco nového k přemýšlení. Zajímavá a v roce 2024 nadmíru aktuální je třeba myšlenka uzavřeného města ve zdánlivě nebezpečném světě, jež se ve filmovém scifi žánru objevuje průběžně, ale s železnou pravidleností. Rezistenci zkrátka zcela jistě neuvidím tolikrát jako Divergenci. Ale pokud si ji přeci ještě pustím, potom jistě kvůli tomu krátkému sestřihu, co tý holce fakt moc slušel.

Když jsem to tenkrát viděl ponejprv, uchvátilo mě téma i zpracování. Krásná hrdinka v trochu klišovitém prostředí, jemuž však bezpochyby vděčíme za celkem přijatelnou stopáž. Jenže je rok 24 a aktuálnost filmu začíná nabývat děsivých rozměrů. Myšlenky se vynořují a metafora stává se podstatou. Takže máte dvě možnosti. Buď koukat na dosti průměrné teenagerské scifíčko, nebo se trochu zamyslet a podržet ten korek pod vodou trochu silou. Silou myšlenky.