leafroller

Navzdory některým pro mě zcela nepochopitelným dějovým zvratům jsem se nemohl odlepit od obrazovky a seriál profrčel prakticky jedním dechem. Myšlenkový a filosofický přesah byl totiž velmi nadstandardní. Metafora společenské hierarchie až děsivě vystihuje životní realitu. Jenže zde to ani zdaleka nekončí, protože seriál může současně být také metaforou streamovacích platforem, nebo třeba sociálních sítí. Dostáváme tak komplexní vzorek lidského chování a uvažování, v němž mnoho lidí může obrazně pohlédnout do zrcadla a zamyslet se nad otázkou: Co bych dělal já?

Tento film je videohra a je v ní všechno. Zápletka, seznámení s výbavou, kraftění a levelování, nějaká ta akce a samozřejmě bossfight. Až dosud bych byl nadšený. Jenže stejně jako každá videohra, má i tento film prvek, který ve videohrách bytostně nesnáším: cutscény. Na rozdíl od většiny videoher se zde cutscény pochopitelně dají přeskočit, ale potom by z filmu nezbylo skoro nic. Neříkám, že se to nedalo vydržet, když jsem vydržel Kosmonauta z Čech, vydržím všechno, ale proč jsem se nemohl dívat na nějakou krásnou a šťavnatou třicítku? Proč jsem musel snášet postarší a navíc velmi hysterickou Jenifer Lopez? Na tyto otázky odpověď asi nenajdu.

Zatímco první díl odhalil nový fenomén, který se dnes doslova dere do popředí a pomocí různých Olihní vstoupil do nového tisíciletí, dvojka se zaměřila na opačnou stranu příběhu a více do hloubky se zabývá organizací i pocity zákazníků. Sice poněkud zkratkovitě, ale zato přesně popisuje metodiku získávání materiálu a mapuje všechny chyby, kterých se nezodpovědní mládežníci dopouštějí. Vrcholem je potom proměna dvojice kamarádů - zákazníků. Nezastírám, že se jedná o čisté dojení značky a děsivá temnota prvního dílu ustupuje dějové vatě, stále je však třeba mít na paměti, že se tyto věci pravděpodobně dějí i v reálném životě, což přidává i tomuto filmu na hutnosti. Na závěr nutno podotknout, že jsem filmu odebral nějaká procenta zato, že poskytuje různým úchylům inspiraci, což považuji na nepřijatelné.