leafroller

Ryzí etalon současné evropské tvorby. Z Mexika.

Dnes je potřeba začít od konce a trochu spoilovat, neboť pointa filmu je prostá a důležitá: Jediné, po čem každý obyčejný člověk touží, je mír. A je celkem jedno, kdo si někde nahoře poměřuje přirození. Jenže to samozřejmě nestačí. Zaujalo mě velmi aktuální označení každého, kdo říká nepohodlnou pravdu, za komunistu. Je až neuvěřitelné, že nám to vydrželo až do roku 24. Zaujalo mě naprosto nevysvětlené zapojení FBI. A co mě zaujalo mimořádně, je absence jakéhokoli historického a politického kontextu, která připravila film při hodnocení o 20%. V této chvíli se sluší poděkovat panu Oliveru Stoneovi za to, že mě ve své sérii Americké století vybavil potřebnými informacemi. Bez nich by totiž mohl být film poněkud matoucí.

1964, USA. To samo o sobě by jako hodnocení mohlo asi stačit. Jenže tyto události se neděly v roce 1964, děly se sto let. A taky v roce 1964. Člověk si vzpomene, jak urputně a vytrvale mluvíme o komunistickém teroru 50. let, o soudnich procesech a desítkách mrtvých. A pak tu máme demokratickou západní zemi, kde nejenže probíhaly podobné politické procesy, ale kromě toho jsou lidé jen tak, často čistě náhodně, chytáni na ulici a umučeni k smrti a nikoho to očividně moc netrápí. Čert ví, kde umřelo více lidí.....