Sklenené peklo

Skleněné peklo, základní pilíř katastrofického filmu stojí na všech obehraných klišé stejně tak pevně jako samotný žánr na tomto snímku. Během necelých tří hodin režisér John Guillermin stupňuje tempo v intervalu schodů mrakodrapu, aby nakonec dospěl až k samotnému vrcholu v podobě závěrečného „spásného plánu“. Akční scény režírované Irwinem Allenem ani po více než 30-ti letech neztratili nic ze své působivosti, realističnosti a hlavně, napínavosti. Pyrotechnická práce je bezchybná a díky kameře a střihu je povýšena na delikátní záležitost pro fajnšmejkry. Navíc i samotný příběh, byť plný (v dnešní době) okecaných replik, psychologické jednotvárnosti hrdinů a celkové dramatické stavbě plné nejrozmanitějších klišé, je maximálně poutavý a díky bezvadně odvedeným hereckým výkonům je celý tento film povýšen na královskou podívanou bez hluchého místa či minimální porce nudy. Žánrová učebnice! (15.04.2006)

Allen byl na katastroficky filmy machr, respektive natocil dva vrcholy zanru, tenhle a Dobrodruzstvi Poseidonu, ktery se mi sice libilo vic, ale i tak je tohle parada. Film ma v podstate jen dva problemy. Neco se zacne dit az po 45 minutach a zhruba v tyhle dobe se teprve objevi na scene McQueen, takze by filmu nejaky zkraceni urcite prospelo. Druhej problem jsou neustaly venkovni zabery na mrakodrap, kdy chvily hori jedno okno, pak je znova zaber a okno zacne horet jinde, za chvily znova a okna, co horeli, jsou jako novy a nehori a zas zacne nekde jinde a tak furt dokola, coz pusobilo docela divne. Jinak triky jsou az na neco malo vyjimek obstojny i dneska a navic se film muze oprit o skvelyho Newmana. McQueen spatnej neni, ale je tu misty dost upozadenej a nijak zvlast skvele nehraje. Jedinej, kdo me rozciloval, byl Astaire, kterej vypadal jak teplej dedek a prislo mi, ze by tam nejradsi zacal tancovat. A za to dostane jeste nominaci. Celkove slabsich 5*. (26.09.2008)

SKLENĚNÉ PEKLO jsem téměř s určitostí viděl již kdysi v dětství, ale v podstatě kompletně jsem ho zapomněl. "Nové" zhlédnutí po letech mě vcelku bavilo, film je to natočený velmi solidně a neztrácí na atraktivitě ani po letech (potěší především obsazení a napínavý děj). Přesto osobně tento film moc rád nemám a příliš si ho necením, přece jenom je to jenom čistá dějovost, nic víc. Natočeno to může být sebelépe, ale pořád to bude jen oddychová podívaná, která neříká nic o našem světě a která je ve své "katastrofické" podstatě téměř až stupidní, protože brnká na univerzální lidské strachy "co by, kdyby...". Film je navíc už dosti letitý - doba vzniku je na něm hodně znát, a to nejenom po stránce úrovně technických efektů, ale třeba i v samotném rozvíjení příběhu (zde je na místě kritika neúměrné stopáže, kterou má na svědomí výskyt nadbytečného množství vedlejších postav - téměř tři hodiny je na film s tak prostinkým dějem přece jen příliš). Když tento film srovnáte se současnou produkcí, uvědomíte si, jak diametrálně se tento žánr proměnil - ve SKLENĚNÉM PEKLE není jediná humorná scéna ani jediný novinář, který by informoval o probíhající katastrofě (to je u současných katastrofických filmů nemyslitelné). I toho patosu je zde podezřele málo, byť je samozřejmě otázka, zda je to vlastně na závadu. Čili, když tak nad tím filmem stále dokola přemýšlím - jeho základní myšlenka se mi vcelku líbí, přece jenom je na hořícím mrakodrapu něco zlověstného, co vám nedá spát a co celý film podtrhuje znepokojivou atmosférou. Ale pořád je to jen svědectví své doby, jak se tehdy točily takovéto filmy, a skoro nic víc - pro mě osobně je to beznadějně zastaralý a přeceňovaný film, který nemá v TOP 300 co dělat. (14.12.2013)

Už dlho som nevidela taký vynikajúci katastrofický film, ktorému sa napr. dnešný Poseidon nemá šancu vyrovnať. Akčné, maximálne napínavé, parádni herci svoje role nehrajú, ale žijú a chvíľami je to až nepríjemne drsné. Na daný rok žánrová lahôdka, ktorej celkový pozitívny dojem kazí akurát prehnane natiahnutá dĺžka. (26.02.2010)

V roku 1974 natočil režisér John Guillermin podľa literárnej predlohy Richarda Martina Sterna a Thomasa Scortia film "Sklenené peklo" (The Towering Inferno). Je to snímok, v ktorom sa objavilo mnoho hereckých hviezd tej doby. Napriek svojej dĺžke (165 minút) je po celý čas divácky atraktívny a zaujímavý. Ničivý požiar, ktorý vypukol v modernom, novootvorenom, stotridsaťpäť poschodovom mrakodrape dokáže ešte aj takmer po päťdesiatich rokoch od svojho vzniku zaujať divákov. Je to výborne, profesionálne natočený, nadčasový film. Klasika medzi americkými katastrofickými thrillermi. Prvý krát som ho videl ako adolescent, niekedy v roku 1985. Urobilo to na mňa silný dojem. Keď teraz naň občas natrafím na niektorej televíznej stanici, tak si ho vždy rád pripomeniem. **** (05.09.2021)