Poslední kanibalové

Taliansky milovník zvierat - Ruggero Deodato sa v tomto svojom kanibalskom filme nezaprel a rozhodne využil potenciál, či už svoj osobný alebo príbehový. Je to tým pádom des a naturalistické animálné mäso, ktorým svojrázny režisér nešetril a stavy zvierat trocha preriedil. Príbeh sa v "Ultimo mondo cannibale" uberá a vyvíja trocha iným smerom ako tomu bolo v nasledujúcom a známejšom CANNIBAL HOLOCAUST-e, ktorý v konečnom dôsledku vďaka svojej sile zatienil aj samotný pilotný kanibalský trhák Ruggera Deodata, orientovaný skôr dobrodružne než hnusne. Tentoraz režisér vykresľuje prakticky hneď od začiatku boj o prežitie v nehostinnej džungli štvorčlennej skupiny, ktorá do danej lokality prilieta za predchádzajúcou výpravou. Lenže nastanú komplikácie a aby to mali aj s korením, príchod besniacich kanibalov nenechá na seba dlho čakať. Teror, či už fyzický alebo psychický, sa rozprúdi za sprievodu podivnej, ale dobrej hudby, hereckého nasadenia a pútavej kamery. (26.10.2007)

Jeden z mála filmů, u něhož jsem si před shlédnutím přečetl pár komentářů. Očekával jsem totiž velmi slabý film. Po přečtení komentářů jsem naopak začal očekávat skoro pravý opak. Nakonec jsem se dostal do jakéhosi středu. Očekával jsem totiž torchu více, hlavně co se týče gore efektů a scén. Ze všech tří kanibalských filmů, co jsem zatím viděl (ještě Ženy od hluboké řeky a Kanibalové), však tento vychází asi nejlépe a to hlavně svým zpracováním. Příběh mi připadá nejucelenější a nejzajímavější, má to hlavu patu, není to jen slepenec několika scén. Taky je svým způsobem realističtější, uvěřitelnější a syrovější. Kdyby se spojily gore scény předešlých dvou zmíněných filmů a forma/prostředí/herectví Posledních kanibalů, vznikl by hodně parádní kanibalský film. Takhle je to jen hodně drsný National Geographic dokument :-). A to nemyslím nijak hanlivě, spíše naopak, pozitivně. Z jedné strany jsem byl trošku zklamán, na druhou stranu docela mile potěšen a překvapen. Kanibalské filmy nejsou mým šálkem kávy, ale tento byl povedený. Zvláštní je, že tolik probíraný hudební doprovod jsem ve filmu ani nezaregistroval. Nechci říct, že tam není, já si tam jen nějaké hudby vůbec nevšiml, respektive ji nezaregistroval. Takže asi tak špatná nebude :-) 3,5* (19.01.2012)

Jeden z prvních a rozhodně těch lepších "cannibal" horrorů. Sympatické je na něm to, že opravdu funguje i jako dobrodružná story malé výpravy, kterou ta hnusná džungle doslova sežere. Anakondy, krokodýli a lidojedi jsou jen slabým výčtem všeho nebezpečí, i když hlavními záporáky zůstávají samozřejmě titulní domorodci. Nějaký ten lidský chod rozhodně nechybí, ale dojde i na pár jiných chuťovek, třeba brutální vykuchání krokodýla nebo porod, po němž domorodá matka hodí své novorozeně dalšímu krokodýlovi. A závěr je celkem nečekaný nervák, v němž hrdinovi musíte držet palce. (11.09.2014)

Deodato nám představuje surovost v plné síle, což se mnohým nelíbí. Na druhou stranu nastiňuje v několika případech (dívka, která snad hlavnímu hrdinovi trochu pomáhá, a potom chlapec, který mu chtěl podat trochu vody), že kanibalové nejsou tak naprosto bezcitní a suroví, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neuvědomují si svět a kulturu v našem pojetí, ale mají ho za místo, kde je potřeba bojovat o každý kousek potravy, protože hlavní je přežít. Je s podivem, že tento snímek se neproslavil tak široce jako jeho mladší bratříčci. Má očekávání rozhodně splnil. (23.02.2008)

Stejné hodnocení jako u Cannibal Holocaustu. Velmi dobré co se týče surovosti a až exploitačního teroru, herectví samozřejmě dost mizerné - co by se taky dalo u Italů čekat jiného. Scéna se zabitím a vykucháním krokodýla byla tentokrát docela over the top i pro mne, a to rozhodně nejsem jedním z těch, kteří by za zabití opičky a želvy v Cannibal Holocaustu stínali režisérovi hlavu. Hudba se povedla, stejně tak gore (ale zas až tolik ho není) a tak mi nezbývá, než Ultimo Mondo Cannibale doporučit. Samozřejmě pouze těm, kteří vědí, co mají čekat. (18.05.2009)