Zväčšenina

Dej ukryty v rusku tajomstva. Nie je to detektivka. To, co sa v parku naozaj stalo vlastne vobec nie je az take dolezite. Napriek celkom vaznym udalostiam je film velmi hravy a svojim sposobom aj vtipny. Viem, ze bolo natocenych aj niekolko remakeov ale co si budeme klamat: Antonioni je pan reziser a napriek viacerym verziam jeho verzia zistava unikatom. (31.10.2014)

Tohle dílo patří zajisté ke klasikám světové kinematografie a k jeho klenotům. Jenže je v něm skryto cosi povrchním divákem nepozorovatelného a neuchopitelného. A já se po dlouhém čase už podruhé nechal nachytat na to, abych sledoval čistý děj a ty souvislosti mi nějak unikly. Film skvěle zachycuje atmosféru britského velkoměsta v 60. letech 20. století, éru ovlivněnou hippies, big-beatem i drogami, typické je oblečení i účesy modelek. Představuje se nám široká škála umění - od avantgardní bytové architektury po pantomimu, vše skvěle zachycené i neobvyklými detaily i celkem filmové kamery. - A jak jsem si teď uvařil polévku do hrníčku, něco mi přece došlo. Základní děj lze vyjádřit tak, že se mladý fotograf nachomýtl k vraždě, kterou zinscenovala žena, když svého obstarožního chlapa vylákala do liduprázdného parku, kde za plotem čekal jí nastrčený vrah. Neměl tedy zabít onu ženu, jak se domníval fotograf, ale jejího partnera. A tak náš umělec nezachránil ženu, která za ním přiběhla, aby mu zabránila ve fotografování, ale naopak umožnil, aby vrah zabil svoji oběť mnohem snáz. Aspoň tak to vidím já. (20.06.2017)

50% — Tento film je považován za výjimečný. Nemůžu si pomoct, ale ani po druhém shlédnutí jsem nebyl schopen se s tímto názorem ztotožnit. Sledujeme jeden den v životě úspěšného, bohatého a odpovídajícím způsobem arogantního fotografa, který náhodou vyfotí v parku vraždu. Když už se ve filmu objevil motiv, který skrýval tajemství, tak jeho odhalování skončilo tak nějak ani ne v polovině. A navíc chování vrahů bylo velmi nelogické — za prvé provedou vraždu ve veřejném parku, přestože je při tom někdo fotí, pak si ženská dojde pro negativ přímo do ateliéru fotografa, takže mu dá příležitost ji případně lépe popsat policii (ale řekněme, že netušila, že tu vraždu opravdu postřehl, natož vyfotografoval), mrtvola zůstane ve veřejném parku dlouho do noci (to ji tam nikdo neobjevil?). Uznávám, že z filmařského hlediska film obsahuje novátorské postupy (ale nejsem filmový teoretik, tak to nedokážu ocenit), ale po stránce příběhu mě nenadchnul. --- A k těm metaforám ve filmu si nedokážu odpustit malou (zkrácenou) citaci z knihy Donalda Westlakea Jak nevodit policii za nos: Otázka: Jaká je symbolika malého černého psíka na pozadí tolika záběrů vašeho filmu „Nejezte žlutý sníh“? Odpověď: Aha, ten zatracenej čokl. To byla srandovní historka, to vám řeknu. Ten bastard patřil Sassi. ... A měla toho zasranýho mrňavýho čokla, Rudolfa, kterej byl všechno možný, jen ne cvičenej. Furt pobíhal nekontrolovaně kolem dokola, až jsem řekl: „Seru na to, ať si tady ten vořežprut lítá, mně je to u prdele.“ (08.01.2018)

Ponaučení zní, že větší rozlišení snímače je k nezaplacení a ušetří mnoho pochybností. Hledání dalšího smyslu této splácaniny je příliš vysilující. (16.07.2019)

Hlavní hrdina je povrchní hajzlík, ale dobrý fotograf, ktery se snaží že svých snímků vyždímat co nejvíce, až z nich jednou vyždíme i vraždu. Příběh je poměrně přímočarý a vlastně nikam nemíří, ale výprava a hlavně kamera jsou nezapomenutelné. (25.07.2019)

Rozhodne je nutnost videt vicekrat! Napoprve me to rozhodne tak nedostalo jako na podruhe, na potreti....pri cteni scenare mi teprve dosla unikatnost a chytrost dialogu. A ta vsudy pritomna lhostejnost (kytara, vrazda)..... SKVELE!!! (29.10.2003)

Ač jsem to pořádně nepochopil, byl pro mě tento film ohromný, zajímavý zážitek. Antonioni jako Ital nádherně vystihl atmosféru Anglie poloviny 60.let, a to je pro mě něco úžasného. Poslední scéna s míčkem mi v hlavě zůstala ještě hodně dlouho a je nesmírně výmluvná a hluboká. (31.12.2006)

Naprosto samoúčelný film, který se ani v nejmenším nedokáže vyrovnat autorovým předchozím dílům, které, narozdíl od tohoto sebevykrádajícího bezobsažného paskvilu, mají co říct, existuje u nich důvod, proč se na ně dívat. (20.03.2007)

Souhlasím s Ivoshkem... (10.09.2007)

Fajn snímek, prezentující jedinečnou atmosféru své doby. Geniální závěrečná scéna s mimy je podle mého názoru tím nejlepším, co film může nabídnout... , i když... ten koncert také stojí za to. (03.10.2007)

Z tohohle filmu jsem dokonale rozpačitá. Na jednu stranu nejspíš přesně zobrazuje Anglii 60. let (nevím, nebyla jsem tam v té době), na stranu druhou v něm existují určité věci, které mě dost ruší. Příkladem je téměř úplná absence hluku - občas to vypadá až na němý film. Rovněž některé herecké počiny jsou úsměvné, dalo by se říct, že skoro až křečovité (focení modelky, poslech hudby spojený s kouřením trávy či čeho) - člověk si skoro pomyslí, že to je parodie (no, třeba to tak bylo zamýšleno a já to jen nepochopila). Asi je to to umění, u kterého slyšíte nadšené výkřiky, ale mě upřímně řečeno moc nenadchl. (22.11.2007)

Jako pár dalších snímků Michelangela Antonioniho podle mne předevšim film o neuchopitelnosti reality. Paradoxně umístěný do Londýna, který byl v polovině 60. let středem té podivuhodné duchovní revoluce, která změnila svět víc, než si uvědomujeme. A přesto hlavnímu hrdinovi, uspěšnému, dandyovskému fotografovi, žijícímu uprostřed té štědré, životem kypící doby, neustále něco uniká mezi prsty, ač se to snaží uchopit, vyfotografovat, koupit, ukrást, obejmout a vysouložit, vše mizí nebo se promění v marnost a cetku. (05.01.2008)

Tak jsem se vrátil z neúspěšného pokerového turnaje a mrknu co dávaji v televizi. Hmmm Zvětšenina. Po 15 mikrospáncích a 2 makro jsem zjistil, že jsem o 111 minut života chudší a ať jsem se snažil sebevíc, tak krom nadherné kamery, šel celý film mimo mě. 3* s odřenejma ušima, za vizuální kouzlo filmu a dandyho v podání D. Hemmingse. (02.02.2009)

Hm, zaujímavá sonda do dekadentnej doby. O čo išlo vie asi najlepšie sám režisér. V závere nám nechal odkaz ktroý som nepochopil :( . (11.10.2009)

Velmi jsem se těšil na tenhle klenot kinematografie. Už od prváku jsem to nemoh nikde splašit. A paxe stalo. Závěr? Budu ho posuzovat ze dvou rovin. Jednak jako detektivku, nebo jako sondu do života mladistvých včetně samotného zhýralého fotografa. Takže za prvé: něco se vyfotí, zvětší, a hele důkaz vraždy. Vkusný námět. Cítím to jako poctu noir-žánru, viz femme fatalle, tajemná vražda, hrdina pátrá. Ale klasické "chyťte vraha" schéma se tu nekoná. Naštěstí. A navíc se to odehrává v jiné době. Bouřlivé. Čímž se dostáváme k rovině č. 2 a to je inspekce mladistvých:) Protesty proti atomovkám, Hlasitá hudba, Drogy, Sex, Láska, Snaha o celosvětový mír. Vykreslení doby je do očí bijící, a mě tak napadlo: Není náhodou skrytý význam díla jenom v zachycení dobové morálky společnosti? (Zvěčněnina - není čeština kouzelná?:) Jeden fotí, druhý hraje, třetí fetuje, čtvrtá intrikaří, pátý vraždí? Nebo jde o to, že se nic nemá zveličovat, protože s tím stejně nic nenaděláte? I samotný hrdina musí symbolicky přijmout zkreslenou realitu, než se snažit ji sám napravit. A ty jeho ospalý oči jenom přidávají na ponurosti. P.S: Moje čekání se vyplatilo:) (18.12.2009)

Michelangelo Antonioni se vtělil do geniálního dirigenta komorního orchestru a v každém taktu ukazuje, že onu skvělou hudbu tvoří on, protože partitury které dostal, obohatil o spoustu neskutečných rozměrů. Uvěznil vítr v mlze. Věc, která je neuchopitelná ohraničil v prostoru, který nelze popsat. Vdechl mrazivé napětí do bezhlesného vrzání prken, šumění korun stromů a vzdálených městských ruchů. Je přímo neuvěřitelné, jak se dá udělat atmosféra filmu, neuvěřitelné jak lze vytvořit z ničeho něco nezapomenutelného. Když jsem tento snímek viděl poprvé, nedovolil mi ani na vteřinu odtrhnout oči nebo přestat vnímat zvuk. Zvětšenina je otiskem doby na stříbrné plátno a přitom učebnicí režie, zvuku a kamery. (21.09.2012)

Geniální ojebání diváka. Teda jesli sem to pochopil. (31.05.2013)

Vtahující, těžko uchopitelný, těžko interpretovatelný, ale smyslově plný. Jsou tam okamžiky, kdy mi rychlé přeskakování nálady postav vadilo, protože mi přilšo malicherné a nezapadalo mi do vidění světa, v kterém se film odhrává. Možná jsem ty momenty jen nepochopil. Pochopit se tady nedá/nemá leccos. Vnímám ale ten pocit frustrace, vyprázdněnosti, hledání, nacházení, ztrácení, naděje a prázdnody. Je to tam. Je toho dost. (13.04.2019)

Trochu záhadný film, z něhož se udělala klasika, no budiž... (14.01.2003)

Z historického hľadiska zaujímavý, ale v celkovom dôsledku podľa mňa značne precenený film. Aj keď o remeselnej kvalite sa nedá pochybovať. (05.04.2003)