Ctihodné mŕtvoly

Byť si Rosi a Ventura politicky vůbec nerozuměli, na jednom se shodli, situace v Itálii nebyla dobrá a film o spiknutí na nejvyšších místech měl poodhalit problém italského státu.Ctihodné mrtvoly jsou velmi komplikovaný film, Lino Ventura podává jako obvykle mimořádný výkon, ale orientovat se ve spleti postav, kdo je zloduch a kdo ne, na první zhlédnutí zřejmě není možné. Film oplývá velmi dobrou atmosférou, kvalitně stupňovaným napětím, logickým vyvrcholením, ale rozklíčovat případ je velmi obtížné, ne-li nemožné. Ráda se na některé filmy podívám vícekrát, ale protože mě baví, ne proto, abych je pochopila. (28.05.2011)

Skvělý začátek, bídný konec. Když komisař Rogas vyšetřuje a páni kmeti soudci po jednom klesají v hrob, atmosféra a la Palermo je skvělá. Jak je ale Lino nucen přibrat ke spolupráci politické, najednou se nic neděje, film nutí k usínání, Lino se potí, a pak už se jenom čeká na poslední kulku. SPOILER: tady jsou naproti ve skle dírky od kulek, to je jasná sebevražda, pravda počká. Trochu zklamání, ale určitě ne z dabingu. Na téma italské mafie existují napínavější filmy. (25.10.2017)

"Pravda není vždy revoluční." Závěrečná věta filmu ironicky odkazující k nejznámějšímu výroku marxistického myslitele Gramsciho je bohužel o poznání údernější něž zbytek snímku, který do značné míry oplývá naivitou, nelogickým chováním postav i ne zcela přesvědčivým, resp. jasným vykreslením naznačeného státního komplotu. Obdobný dojem mám mimochodem i z četných dalších italských politických thrillerů této epochy včetně proslulého "Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky", kde shodou okolností rovněž závěrečná replika (věta "Něco se vám snad nelíbí?" cynicky vmetená zloduchem do tváře dosud idealistického hrdiny) předčí o úroveň zbytek filmu. Costa-Gravras o chlup vede. P.S. Abych však byl spravedlivý, za pozornost v tomto filmu stojí přece jen více věcí. Kromě úvodní symbolické scény s "ctihodnými" mumiemi k nim určitě patří zdařilý mrazivý dialog Maxe von Sydowa s Lino Venturou o soudcovské neomylnosti. (29.09.2012)

Velmi silný film nabitý určitým všudypřítomným zlem, které všichni cítí, ale nikdo přesně neví, kde vzniká a kdo z vysokých úředníků státu toto zlo přiživuje. Vše začíná sérií vražd soudců, kteří se ve své minulosti dopustili justičních omylů. Vyšetřovatelem je jmenován velmi schopný inspektor Rogas (Lino Ventura), který se začíná postupně odhalovat souvislosti a příčiny těchto vražd. Dostává se až k předsedovi Nejvyššího soudu, který však Rogasovi teorie o spiknutí vysokých vojenských důstojníků a politiků odmítá. Záhy na to je i on zastřelen. Inspektor Rogas zjistí, že je sledován a odposloucháván. Nevěří nikomu, zejména ne policejnímu řediteli, kterého začne tajně odposlouchávat. Rogas je přesvědčen, že jde o spiknutí a už ví, kdo za vším stojí. Než vše stačí zveřejnit, je on a předseda komunistů zastřelen… Film působí velmi surovým a současně naprosto beznadějným dojmem. Lino Ventura podal excelentní výkon. (16.06.2008)

Lino Ventura sa prechádza neprítomne medzi talianskymi pamiatkami, sochami a viacerými podozrivými skupinami z vrážd sudcov. Je to osamelý, drsný a zároveň premýšľavý chlapík, ktorý toho veľa nenakecá, ale vie sa pýtať tie správne otázky. Kde je pravda nie je vôbec jednoduché zistiť a podobne ako on bude dlho tápať aj divák. Ako tvorivý zámer to beriem všetkymi desiatimi, toto nie je prípad pre Columba, ale aj jeho štýl vyšetrovania by ma v tomto prípade zaujímal. Rosimu sa podarilo zachytiť atmosféru zložitej doby na domácej pôde asi najlepšie, ako to išlo a to je aj najväčší prínos jeho, podľa záverečného titulku, čistej fikcie. Ale aj v tejto vete bolo cítiť značnú iróniu. V každom politickom ksichte vidieť absolútnu absenciu akýchkoľvek morálnych zásad, herci odviedli vážne dobrú prácu. (20.07.2017)