Ostrov

Drama, které v člověku nechá dlouho silný dojem a náměty k přemýšlení. Atmosféra je celkově chmurná a šedavá, ale ta vlastně k prostému pojetí Anatolijova života patří - Anatolij je z pohledu dnešního člověka tak trochu blázen, alespoň mně se to tak jevilo, ale není právě toto cesta k věčnému životu? Být pevný ve svém přesvědčení a odhodit vše, co nám tomu brání? Kdo ví, faktem ale zůstává, že Ostrov je pro mě velice zajímavým snímkem, který nedokážu s žádným jiným porovnat... (15.06.2016)

Na film jsem šel prakticky bez očekávání a tak jsem byl velmi překvapen hlubokými myšlenkami, které byli ve filmu vyřčeny. Jedno z příjemných překvapení z Ruska :-) (23.07.2010)

Nádherný film o vině, víře a odpuštění, někdy až s nadhledem zenového mistra provádí Pjotr Mamonov šprýmy svým spoluvěrcům. Pomalý běh, nádherná atmosféra a celkově z filmu čiší usmíření a klid. (24.10.2012)

Tohle na mně bylo bohužel příliš duchovní. Všichni se tam pořád modlili a skoro vše bylo pouze v rukách božích. Dávám za tři z kameru, syrovost prostředí a magickou hudbu. (20.05.2013)

Recenzie na technickú stránku filmu, na jeho náboženský obsah (vraj neveriaceho to tak neosloví) mi v prípade tohto filmu prídu od veci... Film by mal osloviť človeka, ak film naozaj pozerá človek vysporiadaný so svojou existenciou, cestou, ktorou chce v živote kráčať aj so slabosťami, ktoré všetci máme a v niektorých chvíľach z nás robia klamárov, zbabelcov, v exponovaných prípadoch až vrahov. Potenciál zabiť máme možno všetci. Máme aj potenciál hľadieť na svet inou optikou a tú tento film ponúka. Zbabelec, neskôr vrah, neskôr blázon žijúci s mníchmi, možno sväte...Anatolij. U mňa hlavne Človek. (13.09.2014)

Na filme ma oslovili tieto veci: konanie pokánia za svoju vinu, modlitba, pokora a vypočutie modlitieb u Boha. Povzbudivý film. Odporúčam!!! (02.02.2018)

Silně duchovně laděný psychologický film, který se však vyhýbá lacinému patosu. Dobře to funguje zejména na pozadí brežněvovského období, kdy pravoslavná církev byla režimem nechtěně trpěná a přežívala zcela na okraji společnosti. Vykořenit víru z duší lidí se však sovětům nikdy úplně nepodařilo, proto také tak rychle pravoslavná církev po rozpadu SSSR srostla s mocenskými strukturami Ruska a stala se dokonce jejich oporou. Snímek obsahuje spoustu podobenství, která umožňují pochopit i leccos z ruské mentality a zbavit se některých zakořeněných stereotypů, pokud se tedy samozřejmě chce. Zasazením do 70. let se vyznění filmu stalo i více uvěřitelným, protože o čistotě opravdové víry zde není nutné pochybovat. (05.04.2021)

Film jsem nedokoukal. Dokonce jsem odpadl snad už po pětadvaceti minutách. Bylo to zkrátka nad mé síly. Neudolala mě jen nebetyčná nuda, depresivní atmosféra severního Ruska a ústavičné dovolávání Boha. Ubíjela mě hlavně samotná "hloubka" filmu ( která mi přišla dost mělká ) a duševní utrpení hlavního hrdiny ( které mi přišlo z velké části vykonstruované ). Za 2. světové války přišlo mnoho lidí do daleko horších situací, než že byli donuceni pod hrozbou smrti zastřelit svého nadřízeného, který by tak jako tak zabit byl. Dejme tomu, že připustím jeho výčitky a utrpení i po nějakých těch třiceti letech. Rozhodně si ale dokážu představit smysluplnější způsob, jak se s tímto problémem vyrovnat, než doživotním rozvážením uhlí a nekonečným doprošováním boha o odpuštění (31.12.2010)

Čím byl Švejk pro rak.uh. armádu, tím byl jurodivý otec Anatolij pro ruskou církev. Neotřelý námět, nicméně podle poněkud mravoučné a vypočítané na emoce "věřících a duchovních". Vůbec to není špatné, jen se mi nechtělo přistoupit na tuto hru. Kdo se nechá strhnout "bez ptaní" (film neklade otázky, jen vyzývá k víře silné jako lýtka mongolské ženy), může mít hlubší prožitek. I taková víra má pro určitý okruh lidí svou legitimitu. Je to technicky a umělecky dobře zvládnuté. V žádném případě to ale není Dostojevský nebo Tarkovskij: ti otázky kladou. A mnohdy jen otázky a žádné jistoty - kladou na diváka, čtenáře větší nároky, aby nalezl labyrintem světa cestu - ale tu SVOJI. Tento film má prosté sdělení: zmítá tebou nejistota, trpíš snad? - tak věř v Hospodina. Trpíš pořád? Věříš málo. Naštěstí je otec Anatolij dost svérázný rapl (podobně jako Řek Zorba), aby stálo za to, se na film koukat. (06.09.2014)

Čistý propagační kýč. Tohle není umění, to je programová příručka pro mnišsko-asketickou "svatost". Schématické, modelové, vyumělkované - FALEŠNÉ. To je ideologizace umění, ne umělecké dílo. Navíc Lungin "svatoušek" má na rukou krev, když tak aktivně a hlasitě podporuje Putinův režim. (29.03.2015)

* vina, svedomie * pustovnícky život, mnísi - pokora, chudoba * dar / talent a jeho využtie * pomoc, nábožnosť a záchrana duše * (07.04.2015)

Začiatok môže pomýliť, ale je odlišný od ostatnej časti filmu. Kto má rád filmy o filozofovaní a rozjímaní je na správnej adrese. (03.09.2007)

Pokud v životě uděláte chybu, ano to se vám může stát, měli byste se pokusit ji odčinit. Když máte štěstí, Bůh bude stát při Vás a pomůže Vám s tím. Církev je zhmotnělé zlo, vlastně spíš jen ubohá parta nevěřících prospěchářů. Skutečná víra je všude kolem nás. Vezmi do ruky kámen a držíš v ruce kus boží podstaty. 100 %. Jinak v závěru je krásný odkaz na truhláře ve stylu Indiana Jonese, když do rakve, tak dřevěné a nezdobené, nepřipomíná vám to něco…(výběr poháru, ze kterého se Jones starší napije v Poslední křížové výpravě). Málem bych zapomněl přidat nálepku - duchovní film (prý to zvyšuje prodejnost). (22.12.2007)

Ano, viděl jsem oduševnělejší spirituální filmy, ale tento se velmi dobře trefil do mé momentální nálady a myšlenkového světa. (12.06.2010)

je pravda, že ide o film predvídateľný ako stredoveké hagiografie. ale to, čo je na ňom podľa mňa fakt strhujúce, je jeho jednoduchý, ba až neprístojný humor kladúci vedľa seba vysoké a nízke. taká tá sliepka v katedrále. zdá sa mi tiež, že to v istom zmysle odkazuje na parádnu novelu Otec Sergej z pera L. N. Tolstého. okrem toho má film v sebe podmanivo drsnú vizuálnu estetiku. netreba ho však stavať na piedestál, mám pocit, že by mu len ubližovalo, ak by sme ho vnímali iba ako obraz akejsi vrcholnej spirituality. všetko, čo zasadíme do priestoru mimo nášho komfortu či obvyklého prostredia viacej spriezračnie. trúfam si povedať, že o to išlo... pripomenutie obyčajnosti a prostoty, ktorú nesieme zakopanú pod povinnosťami, náladami a všetkými ostatnými nahromadenými vecami. (17.05.2012)

Mistrovské dílo o osvíceném Božím bláznu v prostředí ruské pravoslavné spirituality.. (16.12.2013)

Film, který je třeba vidět opakovaně. Film není akční a pro běžného diváka může působit až nábožensky fanatickým dojmem. Film je třeba promýšlet a jeho jednotlivé scény si promítat znovu a znovu. Tak aby divák nehledal jen prosté náboženské fráze, ale duchovno ve své syrové podstatě. S pokorou. S láskou. S upřímností. S prostou. Tedy to co často hledáme, ale neustále nás oddělují "podrážky biskupských bot" a "řecká matrace". Film má působivou kameru, která ještě umocňuje drsnost přírody. Nejpůsobivější pro mne byla scéna vymítání. Velmi zdařilý je také mix duchovně silných scén se scénami humornými. Ale dokážu plně pochopit rozdilnost hodnocení v plné škále hvězd. (24.12.2013)

Cynický sebemrskačský pravoslavný otec výkonnostní třídy „topič“ (s vedlejšákem jako „vymítač“) má jeden parádní hřích a tak si s ním hezky stárne a okolí dává pro ten svůj hřích zabrat, protože proč by měl těm běsům podléhat jen on sám, že... Divný snímek ze života opotřebovaného báťušky odkudsi z největší ruské prdele, kde ani pořádnou pevninu nemají. Divadelní podívaná, jejíž váhu snižuje mimo jiné i to, že oni ti Rusáci prostě občas hrají tak, jako kdyby parodovali sami sebe... Kol vůkol – jednoduchý a bohužel pro vše výše zmiňované i prostoduchý(ovní) snímek... (26.11.2014)

Krasny hlboky film,ktoremu nechyba ani humor a pekna hudba. (20.04.2020)

Film s originálnou zápletkou, ktorej problém je, že trvá príliš dlho- tým pádom som sa začal nudiť. Je to moc pomalé a bez akejkoľvek akcie. Od 2 hviezdičiek film zachránili iba úvahy o hodnotách v živote (z kresťanského pohľadu), priblíženie mníšskeho života v Rusku a už spomínaná zápletka. (21.01.2009)