Ostrov

Dal jsem hned pět hvězd, protože po komentáři bych stejně jednu přidal... A proč? Protože tu opět máme nejfrekventovanější ruské téma "osud člověka", ne již pod tímto titulem ani válečným tématem (i když přece je zasazeno alespoň do úvodu... Dialektické řešení tézí a antitézí: hrdina - zbabělec, zločin - trest, svatost - svévole (používáno v českých titulcích). Syntézou je pochopitelně smrt (a likvidace mrtvoly, u nás vzněšeně pohřeb). A je jedno či v bedně s rybářskými sítěmi nebo v nádherně sroubené rakvi nebo prostě v ničem - záleží na době, která nazrála k rozhodnutí, že "rakev je už důležitější než kredenc". (15.06.2019)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)

Tenhle film jsem viděl na festivalu ve Varech a opravdu mne dostal. Je to ten vzácný případ, kdy se síla příběhu pojí se skvělou formou zpracování. Je to natočeno v pomalém tempu s krásnou kamerou a skvělými hereckými výkony, s důvěrou v příběh a jeho sílu. Nádherný film, který mi po čase zase připomenul, jak velké jsou možnosti filmu. - Uznávám ovšem, že diváka, který tyhle věci nějak moc neprožívá (vztah k Bohu, hledání pokory a tak podobně), film tolik oslovit nemusí. Pro mne je to ovšem jasných 100 procent a doporučení každému, kdo se zajímá o filmy s duchovní tematikou. (09.07.2007)

Velmi pěkný a optimistický film, který je současně i nečekaně vtipný. To, co se zpočátku jevilo jako hodně temná ruská depka, se posléze přehouplo do zcela jiného filmu, který je inspirativní, hluboký a meditativní, a který v lecčems může připomenout známý snímek Kim Ki-Duka Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, jak si už přede mnou všiml jiný kolega. Ostrov je mimořádně působivý svou hudbou, nehostinnými lokacemi i hereckým výkonem fantastického Pjotra Mamonova. Myslím, že by se našly i další podobné filmy, třeba Scorseseho Poslední pokušení Krista, ale zrovna ten podle mě kvalit Ostrova nedosahuje ani zdaleka. Za mě zcela bez pochybností plný počet 5 *. UPDATE 9. 3. 2015 - Na druhé zhlédnutí se mi tento film líbil snad ještě více než prve. Nádherná kamera, hudba, jedinečný humor, optimistické vyznění a dojemný závěr dělají z OSTROVA jeden z nejhezčích ruských filmů, co znám - toto je velkolepý a očistný filmový vyprošťovák, když je člověku smutno na duši. (21.11.2013)

Výrazne štylizovaný film s očividnou zápletkou, zrejmou už od prvých minút. Ruská kinematografia nekopíruje dôsledne moderné trendy vo výprave, inak by bol zlomový bod zasadený do nejakej retrospektívy, či paralelného rozprávania. Pravoslávna duchovnosť a stereotyp ako vcelku nezáživná vec je vykreslená solídnou kamerou, ktorá dotvára jemnú umeleckosť a podčiarkuje štylizovanie filmu. Aj keď film evidentne má chyby a nepôsobí, že by bol natočený v roku 2006, v kino prevedení ma celkom oslovil a zaujal. (04.10.2008)