Ostrov

Po delší době opět kvalitní ruský film, které stojí za to shlédnout. Přiblíží divákovi duši člověka, kterého mučí dávný hřích z mládí, teprve krátce před smrtí dojde jeho duše klidu. Nepopsatelnou atmosféru filmu dodává nádherná příroda, rovněž také tajemné prostředí pravoslavných kněží. I ten největší asketa a postevník, žijící téměř svatě, nemůže dojít klidu, pokud mu nebude odpoštěno. Protože odpuštění má na světě největší moc, ať už to Boží, nebo to lidské. Pokud mám hodnotit technickou stránku filmu, musím vyzdvihnout především vynikající kameru, která nabízí divákovi překrásné scenérie, zachycené perfektním kameramanem. (27.02.2013)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)

Po shlédnutí filmu mi bylo tak nějak divně. Tělem se rozléval pokoj a teplo a přitom jsem si nebyla jista, zda jsem filmu porozuměla. Pustý ostrov, na něm pár mnichů a jedna kotelna s kotelníkem. Moc zábavně to nevypadá, že? A přesto tam měl jeden člověk naplněný život jako málokdo z nás. Nezištně pomáhal lidem, nic neměl ani nechtěl, čekal jen na své očištění. A toho se mu nakonec dostalo, svým způsobem si ho přivolal. Poezie, pokora a odpuštění, to se vine celým filmem, který hodnotím jako krásný. (11.04.2017)

Tak tohle mě dostalo. Filmařsky, herecky, kamerou, výpravou, hudbou, a v neposlední řadě scénářem a poselstvím... Nejen tím, které je viditelné jako hlavní, ale i těmi v pozadí, těmi náznaky některými... --- Mimochodem, jak tu někteří v komentářích píší, že tohle se dá natočit jen ve spirituálním Rusku, tak možná bych upozornil na Zábranského Dům pro dva, nebo polský film Czisza. a to nemluvím o oněch dvou "klášterních" francouzských. Problém je, že u nás na západě na duchovní filmy nejsou diváci. (06.04.2011)

Tento film mi priniesol veľké sklamanie. Úvodná scéna ponúkala omnoho zaujímavejšie pokračovania, než bolo to, ktoré som sledoval. Možno mal režisér ambíciu prihlásiť sa k Dostojevskému, Solženicynovi alebo bigotnému ruskému pravosláviu. Urobil to však nudným, odpudujúcim spôsobom a pokazil mi dojem z celého filmu. Jediné, čo som oceňoval bolo to, že to bol ruský film v pravom slova zmysle. Sklon Rusov k mystike je neprehliadnuteľný. Ale to je tak všetko. Tie náboženské bláboly ma iritovali už od prvých minút a nemal som sa prakticky o čo oprieť, aby ma nezdolávala nuda. (04.04.2015)