Synecdoche, New York

Kaufmanova režijní prvotina mě tématem hodně navnadila se záminkou pořádného "mindfucku" a pokud vás nadchly jeho scénaristické kousky (Věčný svit neposkvrněné mysli a V kůži Johna Malkoviche), tak očekávání může být obrovské. Zde se přiznám, že následovalo hořké zklamání. Synecdoche, New York je docela těžkopádný, divácky nevstřícný a nesnadno uchopitelný snímek. Dokázal bych ocenit Kaufmanovu velmi zvláštní poetiku, propracovanost a melancholický (možná spíš depresivní) nádech. Jenže se nemůžu ubránit dojmu, že všechno se vším nedrží pohromadě a Kaufman servíruje trochu nestravitelný pokrm. První hodinku jsem fascinovaně sledoval dění kolem zatrpklého divadelního režiséra, protože se jedná o opravdu neobvyklé vyprávění plné absurdních scén, symboliky a narážek na život. Jak film plynul, tak se bohužel pro mě stal docela nezáživným. Nejedná se vyloženě o nepovedenou rozpravku, spíš budete mít hodně co dělat, aby jste v tom něco spatřili a něco niterného si odnesli s sebou. (06.09.2015)

Když si se mnou hraje Lynch (kterýho nemusím), koukám aspoň na vizuálně a atmosféricky vypiplaný snový rébus, když si se mnou hraje Tarantino (kterýho můžu, můžu, můžu), koukám na úchylnost, u které mě děsí, jak moc se mi líbí.. když si se mnou tady hraje Kaufman, přijdu si jako malý kluk na židličce, do kterého ládujou další a další zdravý špenátový porce deprese. Ale jo, určitej styl a myšlenku to mělo, život jako divadelní scéna, divadelní scéna jako život, stárnutí a umírání v jednom, špetka schizofrenie (kde vůbec končí deprese a začíná schizofrenie - a co naopak?), a když už se objevila dějová nebo ideová linka, která vypadala logicky a lidsky, dal si pan režisér (stejně jako ve filmu!) hodně velký pozor, aby jí přistřihl křídla... dávám tři hvězdičky s pevnou vírou, že to celé nebyla samoúčelná hovadina, já osobně jsem nebyl schopen to takhle vyhodnotit... no jo, začal jsem na filmy pořádně koukat až v pětačtyřiceti, ale co, do šedesáti doba dlouhá, ještě mám šanci vyzrát pro podobné... (14.03.2010)

Je potreba to shlednout vicekrat ...ale jestli me nejaky film dokazal hodit do poradne depky tak prave tento... (12.03.2009)

Charlie ako scenárista mi doteraz vždy veľmi sedel. Adaptation patrí medzi moju top 10, Being John Malkovich bol takisto skvelý a to ešte nehovoriac o geniálnom(a jednom z najlepších romantických filmov) ESOTSM. Ako režisér...no neviem. Každopádne ohodnotiť Synecdoche, NY si netrúfam. Akosi som ho nepochopil. A pravdu povediac, ani sa mi ho nechcelo lúštiť. A nudil ma. Keby som ho musel ohodnotiť, asi by som išiel s hodnotením nízko(najmä v kontexte s jeho predchádzajúcimi geniálnymi filmami)...Ale zbytočne mu nebudem kaziť hodnotenie, Synecdoche, NY si priaznivcov určite nájde. (02.03.2009)

U některých filmů nechápu, jak mohly dostat tak vysoké hodnocení (třeba Forrest Gump), u jiných nechápu přesný opak. Synekdocha je jeden z nejsilnějších zážitků, co jsem v kině měl. Mohutné, několikavrstevnaté mistrovské dílo, které bych kvůli spoustě postmoderních motivů (možná nesmyslných, ale překvapivých a hlavně maximálně poetických!) přirovnal třeba k Nebi nad Berlínem. Už ten hlavní motiv režiséra, který si postaví vlastní New York v hangáru, je geniální a to mi nikdo nevymluví. Kaufman navíc svým unikátním stylem tenhle motiv nezabil, naopak ještě umocnil. Jediná výtka směřující k tomuto filmu, kterou jsem ochotný přijmout, je ta, že v závěru už příběh působí trochu překombinovaně. Ale vše směřuje k tak silnému konci, že všechno natahování budiž odpuštěno. Snad ještě nikdy jsem po filmu neměl tak silné nutkání se zabít.. (26.08.2009)

Existenciální tragikomedie. Kaufmanovsky vtipná, nekonečně smutná a svým vyzněním drásavá. (09.04.2009)

T. Wilder, Dlouhá štědrovečerní večeře obohacená o motivy zdvojování a urputnost Stroheima jako režiséra a židovsky kabalistickou propletenost motivů (skvělý scénář). Jenže to, na co stačí Becketovi formát Poslední pásky (20 min.?) tu nabubří do rozměrů velkofilmu. Kaufman si neohlídal základní výstavbu formy - identita a kontrast. Balada by fungovala, kdyby se něco dělo. Všichni směřujeme ke smrti. Slabé tři a ukrutná nuda. Mrzí. (30.11.2010)

Film tak divný, že rozebírat to, bebo se ho pokoušet pochopit by byla ještě větší podivnost. Velká škoda místy nesrozomunitelného děje v němž bohužel zanikají ta nejzajímavější a nejdojemnější témata. (20.05.2009)

Na začátku jsem si myslel jak neni tento film padlý na hlavu .. na konci jsem nestačil zírat že nic více hozeného jsem zatim nevidel... des bes... bal jsem se co me jeste muze cekat.... opravdu nečekané dialogy a reakce....nevim jak se vypořádat s tímto filmem protože jsem se na něj docela těšil :( (10.06.2009)

Po Večnom Svite Nepoškrvnenej Mysle ďalší magický film od Kaufmana...v ktorom hrá hlavné husle Philip Seymour Hoffmann..ťažko to popísať..to musíte vidieť... (02.10.2009)

simulakrum jak prase..baudrillard onanuje v hrobe (17.04.2009)

Nejsem z těch, kteří se snaží zachytit podstatu všeho. Už dávno jsem si uvědomil, že náš čas mezi 7:44 a 7:45 je na to až příliš krátký. Charlie Kaufman mě ale vzal do světa těch druhých a jeho osobní stavění hangáru uvnitř hangáru uvnitř hangáru (...) jen tak z hlavy nedostanu. (02.04.2009)

Mě na tomhle filmu nepřišlo nic světaborného nebo závratného. Asi na takové filmy mám spoustu času, až budu mít více životních zkušeností, které vyladí můj charakter a osobnost .Pak možná budu z filmu unešená, ale teď to nějak nešlo. Prostě jsem jen sledovala životní přběh člověka, který se zbláznil a myslel si, že vytvoří něco monumentálního. Nic jiného jsem z filmu nerozluštila. (22.03.2010)

Charlie Kaufman je velmi specifický scénárista. Jeho filmy jako "V kůži Johna Malkoviche", "Věčný svět neposkvrněné mysli" nebo "Adaptace" jsou velmi unikátní snímky, stejně jako snímky velmi uznávané. Film "Synecdoche, New York" je na první pohled - no, spíš na druhý pohled - Kaufmanovým autorským dílem, ale tentokrát zašel ještě trochu dál, posadil se totiž na stoličku režiséra. Očividně se mu to celkem zalíbilo, protože připravuje další film, ve kterém se chystá i režírovat. "Synecdoche, New York" je filmem skutečně zvláštním. Musíte ho sledovat velmi pozorně, abyste vlastně alespoň trochu pochopili, o čem to ten autor vůbec mluví. Do hlavní role Kaufman obsadil Philipa Seymoura Hoffmana, což je chlapík s nepopiratelným hereckým talentem. Dokazuje to každým dalším filmem. "Synecdoche, New York" není výjimkou, ale v hlavní roli je zde opět scénář. Hoffman si zahrál divadelního režiséra, jehož hra se začíná podivně rozrůstat. Ze začátku to vypadá, že Kaufman poprvé natočil něco, co je normální, ale postupem času se ukazuje, že film je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo. S postupující stopáží se začínají roviny osobního života, pracovního života a fantaskního života proplétat takovým způsobem, že už ani pořádně nevíte, kdo je herec, kdo je režisér a kdo je vlastně kdo. Je tohle jen divadelní hra? Je to skutečný záznam života stárnoucího muže? Anebo je to naprosto něco jiného? Kaufman využívá divadlo způsobem, který je jen těžko uvěřitelný. Přenáší lidský život na prkna, kde je nechává sehrávat. Režisér je tak v podstatě roli boha, který nechává hru plynout tak, jak by měl jeho život plynout. Nejedná se o dokonalé dílo, ale vaši mysl to asi rozjitří. Anebo naprosto otupí. Je to film, kterému se musíte otevřít. Pokud se otevřete, můžete mít zážitek, který se jen tak nesmaže. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/sherrybaby-lets-dance-unesena.html (03.03.2013)

Absolútny film. Dokonalá kontemplácia o existencii, hurikán emócií a ideí, panoptikum momentov života, ktorý nám pretiekol pomedzi prsty. Ako skladisko, do ktorého sa snažíme narvať celý svoj svet, aby sme si ho mohli režírovať. Neľútostný, úprimný a nesmierne chytro rozprávaný príbeh, ktorý už roky sprevádza môj život, a s každou projekciou mi odkrýva nové vrstvy krásy a komplexity. Charlie Kaufman je nesmierne tvorivý a vnímavý filmár a jeho Synekdocha sa bytostne dotýka mnohých plôch môjho života. Strach z pominuteľnosti a hrôza z duševného ochorenia. Umelecké vyhorenie. Nevyhnutná zmena v plynutí medziľudských vzťahov. Ego, nekonečne sa cykliace v maličkostiach. A predovšetkým existenčná úzkosť, absurdno, ktoré sa zdá byť problémom, ale po jeho akceptácii sa stáva slastným riešením. Alebo som nič nepochopil, keď tam hľadám aj štipku nádeje? Synecdoche, New York je každopádne majstrovské dielo jediné svojho druhu. Kaufman ako prorok metamodernizmu odkrýva svoje vnútro v štrukturálne komplikovanej, filozoficky hutnej a interpretačne dráždivej dekonštrukcii všetkého a ničoho, v ktorej je ľahké sa stratiť, ale tak nádherne smutné sa nájsť.  (10/10) (26.01.2014)

Tento film je tak mnohovrstevnaté dílo, že se dá jen stěží shrnout do krátkého komentáře. Je to skvěle propracovaná skladba, která má hned několik vrcholů. Kromě autobiografičnosti a sebereflexivity bych hlavně vyzdvihnul propojení humorné složky s tragickou, které se nejen střídají, ale i prolínají a splývají spolu. V některých situacích se zkrátka neubráníte smíchu, i když víte že scéna je smutná a váš smích je trochu bizarní. Kaufman tvoří velice propracovaná a složitá díla, což může jít spoustě lidem proti srsti, na druhou stranu však máte jistotu, že i při druhé nebo třetí projekci budete mít stále co objevovat, a to se cení. (10.04.2009)

Tady jsem váhal s hodnocení, ale přiklonil jsem se k lepšímu za Kaufmanovu odvahu se do tohoto díla vůbec pustit. (13.04.2009)

Skvělé! Pro mě rozhodně nejsilnější film loňského roku. Obdivuju Kaufmanovu hru s divákem. Oceňuju odvahu, se kterou se do tohoto vysoce intelektuálního skriptu o parareálném světě v divadle na divadle pustil. Jásám, že se celý ten promyšlený konstrukt nezhroutil, a že si ho, soudě dle návštěvnosti v kinech, mnozí diváci oblíbili. Synekdocha New York funguje v mnoha plánech a vrstvách, které se odhalují velmi pomalu a téměř nenápadně, aby ve svém závěru nabyla až magicky realistického rozměru. To celé je podpořeno výbornými hereckými výkony a jemnou, melancholickou, až lehce najazzlou hudbou, která zejména v závěru celý film polidšťuje a činí ho pro mě zcela překapivě dojemným. Tohle není film jen na jedno shlédnutí, myslím, že s vámi bude růst a s každou ochutnávkou odhalíte další a další esence téhle sofistikované a přesto lidské nádhery. (30.06.2009)

Smutek a absurdita v množství větším než může jeden život zvládnout. Je tam tolik nitek protknutých zoufalstvím, že jste nakonec rádi, když procitnete zpět do reality s čelem strachy oroseným a ještě se tomu zasmějete. Komu z vás už někdy "hořel" byt? (10.11.2009)

Ty vole Kaufmane, sám si vaříš (scénář), sám si pereš (režie), že se na to nevysereš. Synecdoche, New York je někde mezi Kaufmanovskou poetikou a Kafkovskou absurditou, jenže nikdy ne tak daleko, aby to bylo tak krásné jako to zní. Sice je to geniální i takhle, nicméně celá ta sebereflexe (nejen) autorova a zkoumání lidské psychiky, plus již vyřčená filozofická témata "každý hrajeme svou roli", nikdy nedosahuje takových zpracovaných výšin jako samotná myšlenka. A neřekl bych, že je to tak depresivní, jak všichnni říkají - já pod tím vším smutkem cítím cynický úsměv, pod vší tou smrtí absurdní smích. (12.03.2009)