Svetlá rámp

Teda já toho Chaplina bez mejkapu a zvednutýho obočí ani nepoznala! Situační humor v jeho podání nikdy nebyl mým šálkem čaje, ale klobouk dolů, jak zvládá dramatickou polohu. Claire Bloom na můj vkus podala trošku moc hyterický výkon, ale dobrý, tou dobo frčely buď hysterky, mebo femme fatale, takže co po ní člověk může chtít, že jo... Příběh je to krásnej a dojemnej, a to v pozitivním smyslu. Tohle by měl vidět každej milovník filmu, skvělá klasika! (20.10.2011)

Charlie Chaplin pro mě vždycky byl, je a bude výjimečnou osobností, cením si jeho tvůrčí kreativity a smekám, sám napsal scénář, film natočil a složil i hudbu, to je prostě mimořádné.. Příběh stárnoucího umělce, který zachrání život mladé sousedce, půvabné baletce, a ohlíží se za svou kariérou i životem, byl přiveden na tento svět s všeobjímající láskou (k životu i k umění) a to lze ze snímku příjemně vycítit, místy je něžně dojemný a působí krásně nostalgicky.. Zdařilá věcička.. (08.08.2020)

Osobní zpověď klauna, kde mi sentimentalita brnkala na ty správné struny a já to tomu šašku počmáranýmu zase žral i s navijákem Tím byla neuvěřitelně krásná  Claire Bloom.  Srdcervoucí, uplakané víc než dvě hodiny a přesto budu s chutí pětkovat.  Inu, kouzelník Chaplin. Film, kde fráze miluju tě bolí, kde  má láska jiný význam než pobíhání v květinových lukách nebo spalující vlhkou touhu.  Klišé? To vůbec. Sentiment? Ano, ale na hony vzdálený jakékoliv lacinosti.  Nebojím se říct, že Světla ramp jsou pro lidi se srdcem  a necítím se pro toto jinak laciné prohlášení nijak trapně. Jeden z těch filmů, kdy je člověk prostě a jednoduše rád, že něco podobného viděl, dá se pak pořád věřit v ideály. Pět, Pane klaune. (01.07.2021)

Vždycky mě na Chaplinovi zaráželo, že z něj v jeho komediích ta grotesknost úplně nesálala, jakoby ji něco brzdilo, nějaká skrytá melancholie nebo tragika, kterou nedokáže přehrát ani sebelepší herec. Ve Světlech ramp se to potvrdilo, protože jeho filozofování, které tam přednáší, musí být vykoupeno obrovskou životní zkušeností, nejčastěji bolestí. V každém jeho filmu z toho byl kousek, ale tady je to uzavřené, kompletní bilancování moudrého muže. Zpověď smutného klauna. (14.01.2009)

Zuby nehty jsem se bránila Chaplinově nátlaku, ale nakonec musím sklopit hlavu a pokorně uznat, že to moje měřítka na pět hvězdiček splňuje. Nikdy to ale nebude tak nadšených pět hvězdiček, jaké jsem dala Busterovi za jeho nejlepší filmy. U Chaplina pořád cítím jakousi vypočítavost, s jakou se strefuje do diváka, což se mi úplně nelíbí, nicméně Světla ramp obsahují i umělecky hodnotné a zamyšlení hodné pasáže, metafory a já nevim ještě co, že zkrátka a dobře uznale kývám hlavou. (20.01.2010)