Bjósoku 5 centimeter
5 Centimeters per Second
Réžia:
Makoto ŠinkaiScenár:
Makoto ŠinkaiKamera:
Makoto ŠinkaiHudba:
TenmonHrajú:
Kendži Mizuhaši, Satomi Hanamura, Ajaka Onoue, Risa Mizuno, Akira Nakagawa, Hiroši Šimozaki, Masami Iwasaki, Miki Suga, Rjó Naitó, Jošiko Iseki, Juka Terasaki (viac)Obsahy(1)
Tři volně propojené příběhy vyprávějí o vztahu chlapce Takakiho a dívky Akari. Na škole si byli blízcí, a i když se museli odstěhovat daleko jeden od druhého, i nadále udržovali vzájemný vztah, psali si dopisy a drželi se myšlenky, že se jednoho dne opět setkají. Tak nejdříve sledujeme Takakiho, cestujícího na schůzku s Akari, poté vidíme Takakiho očima zamilované spolužačky Kanae, nakonec se opět k vyprávění dostává Takaki, tentokrát už jako mladý muž. Celým filmem, který si kompletně naanimoval Makoto Shinkai sám na počítači, proplouvají pomalým tempem ozvěny lásky, které nebylo souzeno se naplnit. (Natascha)
(viac)Recenzie (210)
Příběhem, obrazem, hudbou.... nepřekonatelný pro mě anime.... těžko vyjádřit slovy, to se musí vidět.... ()
Vizual a celková melancholie vás sice nestrhne k slzám, ale navodí pocit utikajiciho času jako písku mezi prsty, který vám nenávratně uniká s minulými láskami ()
Jedním slovem – geniální. Za naprostý vrchol považuju scénu, kdy vlak na dvě hodiny zastaví kdesi uprostřed ničeho (snad to není moc velký spoiler). Ale takových nezapomenutelných momentů je tam mnohem víc. Co se týče animace, tak ta je prostě dokonalá – každá scéna je vykreslena do nejmenších detailů, nezaznamenala jsem jediný záběr, který by se opakoval. Chtěla jsem dát zasloužené hodnocení, ale nemůžu najít šestou hvězdičku :) ()
Moc smutný a moc pravdivý. Skoro každý si může říci, že nějakou takovou lásku svého života měl. První a druhá kapitola jsou asi nejzajímavější. Ta třetí je tam už spíš jako takový závěr. Na takový film je nejlepší se koukat v zimě, sám a zachumlaný do deky. Nemůžu nevzpomenout překrásnou kresbu a hudbu. Za pravdivost a to, že momentálně se to trochu dotýká mého života, dávám 5*. ()
Strašně moc jsem si přál aby jim to vyšlo... ()
Veľmi pekné grafické a vizuálne spracovanie častokrát počas tých troch poviedok nestíhalo uniesť celý ten naivný, pomalý a hlavne nudne podaný príbeh. Ale hovorím keď už romantiku a melanchóliu tak jedine na japonský spôsob. Tí vedia aj z ničoho urobiť niečo.Nech mi ale nikto netvrdí že to v anime s týmito ingredienciami nevedia aj oveľa lepšie ako tu. Pár momentiek to malo ale nič extra výnimočné. A keď už sa zdalo že to bude aspoň pekný priemer, posledný príbeh sa na konci vytasil s úplne hlúpou hudbou. To bol u mňa rozhodujúci faktor. Ale je mi jasné že mnohé romantické duše to zadupe do podlahy. 40 percent. ()
Pozvolným tempem plynoucí snímek, pro mne velmi talentovaného režiséra Shinkaie. Uchavacující animace zvýrazňující silou atmosféru filmu. K tomu všemu příjemná, nenatahovaná stopáž. Emoce prýskající z každého záběru. Řadím k jedné z top anime. ()
"The speed at which the sakura blossom petals fall... Five centimeters per second." Až přede mnou někdo řekne, že anime je dětský či podřadný žánr, tohle bude film, který mu omlátím o hlavu! Skrze jednotlivé krátké příběhy je představen smutný romantický příběh Akari a Takakiho a jejich boj s odloučením. Z hlediska audiovizuálního je 5 centimeters per second na naprostém vrcholu a je společně s vhodným proložením příběhu útržky dopisů hlavním důvodem, proč dokáže děj tak silně působit. Přišlo mi, že prvnímu příběhu bylo nesprávně věnováno hodně času. Chápu, že první část příběhu musí být trochu delší, aby nám mohla být představena ústřední dvojce, ale vyčlenit 30 minut - téměř polovina filmu - emocím nejjednodušším je jen zbytečné natahování. Na druhou stranu bych do ostatních částí nic nepřidával, takže jen celkově zkrátit stopáž. Příběh je ukočírován do skvělého závěru a finální písnička/rekapitulace je naprostý masterpiece. 5 centimeters per second dokáže zpracovat námět, který rozhodně nepatří mezi mé nejoblíbenější, do takové podoby, že můžu bez jediného zaváhání zařadit film do kategorie nejlepších anime vůbec. PS: Možná byla chyba sledovat film v japonštině. Některé úseky jsem musel přehrávat podruhé, abych se zorientoval. ()
Prvý príbeh - Vskutku pekná mladá láska (áááách :D ) , ale ako už býva zvykom v anime, od začiatku som vedel že to dopadne zle. Druhý príbeh bol o niečo živší, dal by sa o niečo viac rozpracovať ale bolo to celkom pekné. Tretí príbeh bol určite najlepší aj keď mne ako milovníkovi šťastných koncov nenormálne vadil :) celkovo to boli pekné príbehy, pospájané dobrým štýlom, aj keď málinko nezáživné (možno som len nemal náladu) Hodnotenie prvá 3*, druhá 4*, tretia 5*, celkovo 4* ale svedomie určite nemám čisté... Malo to skončiť dobre! ()
Film režiséra Makota Shinkaia z roku 2007 predstavuje poviedkovo poňatý kúsok zložený z troch príbehov, ktoré sa priamo týkajú postavy mladého Takakiho. Divák má postupne možnosť sledovať útržky z jeho života na základnej škole, strednej škole a v zamestnaní, pričom spojovníkom všetkých troch príbehov je nenaplnená láska. Tá sa v každom prípade týka jeho osoby, avšak nie vždy z jeho pohľadu, ako to možno vidieť napríklad v druhom príbehu, ktorý možno z celého filmu označiť za najlepší. Dejový triptych filmu je však vysoko kvalitný ako celok, úspešne sa snažiaci poetickým spôsobom vykresliť emócie a vnútorné prežívanie protagonistov. Snímka v jednotlivých častiach takisto veľmi dobre dokáže pracovať s príbehovou dynamikou. Jasne možno badať, ako film od začiatku postupne pri storytellingu zrýchľuje, respektíve podľa potreby volí pre konkrétne scény správne tempo, čo umožňuje na diváka preniesť maximálne možné množstvo emócií z príbehu. Rýchlej dynamike, citeľnej potom najmä v závere, pomáha aj veľmi dobrý strih, ktorý umožňuje na malom priestore naakumulovať veľké množstvo viac či menej dôležitých podnetov, ktoré dotvárajú atmosféru filmu ako celku. S tým je do veľkej miery spojená aj animácia, respektíve vizuál snímky. Ten je, ako je pri Shinkaiových dielach zvykom, znamenitý. Výborná práca s farbami, svetlom či kamerou vytvárajú kombináciu, pri ktorej zároveň vynikne aj filmová výprava - či už tá zasadená do Tokia alebo mimo neho. Byousoku 5 Centimeter predstavuje, tak ako v mnohých prípadoch aj samotný život, príbeh, ba dokonca tri, bez šťastného konca. Avšak práve vďaka svojej poetickosti a melancholickému nádychu, ktoré sú v tomto prípade schopné "hit close to home", dokáže film bodovať. Shinkai sa nesnaží diváka uspokojiť sladkým koncom, ale už od začiatku mu ponúka trpkosť života. Vizuálne však nádhernú trpkosť, nutné poznamenať. Radosť sledovať, menej radostné v skutočnosti prežívať... ()
Poněkud jednotvárný a skrytě sentimentální, utahaný děj o nenaplněné lásce. Elegantní animace i zvuk. ()
Velice pěkné po vizuální stránce, dobrá kompozice, parádní animace. Zajímavý námět, jen trochu roztažený. Ale i tak velmi dobré, dá se jen doporučit. ()
Tenhle film prostě miluju. Nejlépe ze všech ukazuje krásu lásku, tu skutečnou, nejlépe odhaluje kořen téhle emoce bez jakýchkoliv umělých sladidel, které nám stále servírují hollywoodští filmaři. V tomto filmu je tento cit tak jemně vykreslen se vším, co má láska obsahovat - tedy i bezmoc a strašnou potřebu setkání. O vizuální stránce ani nemluvě. ()
Nelíbilo se mi to tak, jako Kimi no na wa., ale jde na tom pozorovat, jak Šinkai za těch 9 let, co dělí oba snímky filmařsky vyzrál. Poetiku u japonských filmů (zvláštně animovaných) to má ovšem nabušenou i tak. Jako vždy krásná animace, kde prim hrají docela vlaky a pohledy z nich. ()
Makoto Shinkai ma vždy roztopí svojimi príbehmi o láske, priateľstve a odlúčení. Všetky jeho filmy sú v podstate rovnaké, no jemné a plné dobra. Vie zobraziť realitu tak nádherne poeticky. Cesta vlakom, padajúce snehové vločky, vietor, školáčky v sukničkách, hudba na klavíry v pozadí. Krásne kreslené obrazy perfekcionista Shinkai doťahuje k dokonalosti. No druhá a tretia epizóda je už režisérsky trochu nedotiahnutá a zostrihané flashbacky s piesňou si mohli odpustiť. ()
Nádhera, úžas a smutek. Víc slov netřeba. ()
Tak krásný, dojemný film do kterého se vešlo takové bezmocnosti a smutku a lásky a krásy, že jsem to chvíli musela vydýchávat. Nádherná hudba, která by si zasloužila tisíc Oskarů najednou, byla jako třešnička na dortu. Ještě nikdy předtím jsem japonský film neviděla, ale nedovedu si představit, že bych mohla začít něčím lepším. ()
Asi nejkrásnější příběh o lásce, který sem kdy viděla. Slova prostě nejsou důležitá,a ptoro nemusí být vyslovena. Touha a zároveň bezmoc, co tíží srdce, které se chce žalem rozplynout totiž ani nepotřebuje komentář. Navíc tento film obsahuje jedny z nejpropracovanějších animovaných scén japonského animovaného filmu. Opravdu jeden z mála filmů, u kterého sem brečela jak malá ani ne v polovině. ()
Je těžké negativně hodnotit něco, co se jemnými prstíky dotýká vašeho srdce a zachvacuje ho podivně příjemným pocitem soucitu a pochopení. Ve filmu je něžně a citlivě podaná dechberoucí láska dvou dvojic naprosto obyčejně neobyčejných lidí a jejich mimořádně každodenní životy. Provází nás jím vždy jeden vypravěč, což je dobrý nápad a příjemná věc. Velmi oceňuji snahu kreslíře o dokonalost každého jednotlivého snímku. Přesto má film svá jistá ALE, která vás v tak solidně vyhlížejícím a oslavovaném snímku možná překvapí či zaskočí. Shledal jsem, že je děj filmu extra těžký na pochopení (zvláště když máte osobní problém s tím, že vám všechny ty postavičky přijdou stejné) a to hlavně kvůli flashbackům v první kapitole a nesourodosti v kapitole druhé. Po několika chvílích snahy o orientaci v příběhu pak přišel bod zlomu, kdy mě to přestalo bavit a film se z úrovně nepochopitelnosti přesunul na úroveň nudnosti. Teď něco k výtvarníkovi. Nádherná kresba první kapitoly je vystřídána nepříjemně obyčejnou anime-ovádskou patlaninou dalších dvou částí. V mimořádném umění každého naprosto detailně vypracovaného obrazu prvního příběhu mi trochu neštimují kresby lidských postav svou nedokonalostí čnějící z obrazovky tak vehementně, jako kdyby sháněli cestu do Naruta. Naštěstí do Shippuudenu neodešly a tak dál svou nedokonalostí odkysličovaly atmosféru bez nich tak uchvacující dokonalosti. V druhé kapitole si autor vyhrál se svou snovou fantasmagorií a naučil se stínovat celé barevné spektrum, což nám velmi úpěnlivě předhazuje na noční obloze, která je tak kýčovitá, že by se za ni snad styděl i Ringo Čech. K závěrečné písničce se příliš vyjadřovat nebudu, řeknu jen, že takový nevkus je pro Žaponce typický. Sečteno podtrženo: kdyby byly postavy lépe nakreslené a odlišené; přeskakování mezi minulostí a přítomností více znatelné; příběh svižnější; obloha modřejší než zelenější; a kdyby se ten, kdo vymyslel závěrečnou písničku, nikdy nenarodil; film by si koledoval o 99%. Takhle bohužel svěsím hlavu a řeknu "良い試み。". Naneštěstí jsem si ale posléze uvědomil své okouzlení a hodnocení přehodnocuji. Film ode mně má - 76% a slabé čtyři hvězdy. ()
Totální nuda a o ničem. ()