Elementární částice

Začalo se zlehka, o to drtivější byl dopad. Elementarteilchen obsahuje jak hluboké pravdy a složité osudy, tak banální příběhy a profláknutá klišé. Oba tytou proudy se spolu proplétají celou stopáží, občas je viditelný jeden, občas druhý, a občas se spojí do jedné mocné řeky, v jejímž toku jsem se skoro utopil. Tenhle brutálně upřímný příběh se mi bude v hlavě rozkládat ještě hodně dlouho. A jestli Moritz Bleibtreu ještě někdy předvede tak skvělý výkon jako tady, tak jde rovnou do seznamu mých oblíbených herců. Top 10 za rok 2006. (06.05.2012)

Syrové, šokující a city drásající drama, jež mne (diváka neznalého předlohy) nutí zaběhnout do knihovny, popřípadě do knihkupectví a shánět Houellebecqův román. Rád bych se totiž do příběhu dvou bratří, introvertního vědce Michaela a (sexuálním) životem frustrovaného Bruna, ponořil znovu. Vyvodit z toho můžeme to, že jsem asi holt zvracený cynik, když mne umělecké zpodobnění malých osobních tragedii, tak fascinuje. Ale to nějak přežiji, svůj léta pěstovaný vkus měnit nebudu :-) 90% (09.04.2013)

Moritz Bleibtreu sa v nemeckých filmoch objavuje často, mnohokrát i vo vedľajších úlohách. Tu však hraje prvé husle, prakticky celý film tiahne sám a darí sa mu to veľmi presvedčivo. Niet sa čo čudovať, že sa človek zosype, keď je obkľúčený takými idiotmi k akým patrí i jeho otec. Po zaklopaní na otcove dvere a pootvorení sa neozve "Ahoj" , ale "Kto ste?"... Podľa ksichtu by som ho tipoval na všetko možné, len nie plastického chirurga. K tomu neúspech u žien, prášky, tabletky a ideš k zemi coby dub...80%. (09.09.2014)

Je to zajímavé, ale s Ninou Hoss jsem zatím asi neviděl žádný vyloženě špatně film - a zde tomu není jinak (byť herecký prostor její postavy zde bohužel není velký). Totéž bych vlastně mohl říct i o Moritzi Bleibtreu - také on si vybírá role v samých perfektních filmech. Hodně mě tam bavila i Franka Potente, a rovněž zbytek herců je super (za zmínku stojí např. velmi atraktivní Martina Gedeck). Narazil jsem na tento film zcela náhodou a mile mě překvapil. Strašně mě to bavilo, jsou tam hodně silné emoce, odehrává se to na zajímavých místech (především v dějové lince s Brunem), a samotný závěr mě naprosto dostal. Povedený film, který rozhodně stojí za vidění. UPDATE 2.5.2020 - Na podruhé po třech letech jsem si ten film pustil bezprostředně po dočtení Houellebecqovy stejnojmenné románové předlohy a doslova jsem byl šokován, kolik látky z knihy bylo ve filmové adaptaci vypuštěno. Z Houellebecqa zde zbyla asi tak jedna desetina, a to samozřejmě ta nejvíc povrchní a "použitelná" pro film, a ještě tam i leccos dokázali překroutit (třeba osudy Annabelle, která v knize dopadla zcela jinak než ve filmu). Vlastně mě i dost zaráží, proč se tento francouzský román rozhodli zfilmovat zrovna němečtí tvůrci; nemám z toho filmu pocit, že by vůči předloze projevili nějaké zvláštní pochopení, spíše si myslím, že prostě sáhli pro literárním bestselleru celosvětově proslulého spisovatele, aby na to do kina přišlo co nejvíc lidí, ale za sebe říkám, že jako adaptace je to hodně nepovedené. Přijde mi nicméně zajímavé, že před 3 lety, kdy jsem tu knihu ještě nečetl, se mi to líbilo - u diváka nezatíženého znalostí předlohy zřejmě ten film fungovat může (ostatně hodnocení zde nemá vůbec špatné). (01.10.2017)

Jestli si film zaslouží pochvalu, tak asi za to, jak se dokázal vypořádat s předlohou, aniž by sám sebe zahubil, nebo předlohu totálně zmrvil. To, že je výsledek méně komplikovaný, méně depresivní (ostatně celkově méně expresivní) a nevyhnutelně chudší, nechci tvůrcům vytýkat, protože přijatelného výsledku dosáhli tím, že si dali oraz a nesnažili se o nemožné. Neměl jsem radost z obrazové filtrované podbízivosti a snad až přílišné smířlivosti, ale co už. Dostal jsem celkem kvalitní zážitek. (23.01.2013)