Elementární částice

Ono to tak ze začátku nevypadá, ale na konci filmu jsem byl taky taková elementární částice, víc už mě prostě rozebrat nešlo. Nádherné civilní dialogy jsou ten největší zážitek, na to se prostě nezapomíná. Do toho ještě herecký výkony na hranicích geniality a depinka z toho, že osud umí rozdávat jen velmi tvrdé rány je na světě. Opravdu se připravte na mimořádně silný příběh se scénami upravené pěkně na syrovo. Elementární částice se mě dostali někam hluboko dovnitř mého já . (05.04.2008)

Němci umí natočit zatraceně dobrý film, opět se to potvrzuje, o to více, že se jedná o filmovou adaptaci francouzského románu, což já osobně považuji za nesmírně těžké, zvláště pokud snímek vzniká podle románu spisovatele, jenž byl jiné národnosti než režisér a herci. Bravo, silné herecké obsazení, kterému dominuje dvojice Bleibtreu/Gedeck. Zajímavý a silný příběh, který se do mě zahryznul už od začátku a nepustil. (10.01.2011)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)

Dost dlouho jsem se na film chystala a ne a ne se k němu dostat........vlastně až někdy v sedm ráno, protože jsem od pěti byla vzhůru.I když jsem měla skoro celou první polovinu filmu dost smíšené pocity, až jakoby k názoru, jestli si ze mě tvůrci tak jakoby maličko a nenápadně neutahují. Ale potom mě film zcela pohltil....život dá někdy vážně zabrat a každý se s ním pereme určitým způsobem, tu hůře, tu lépe.....skvělá hudba, takže plný počet hvězd. (20.04.2012)

Stalo se mi to poprvé, ale vůbec nevím, jaké hodnocení filmu dát. Jediné co vím, že to nebude méně jak dvě *. Opravdu těžké rozhodování. Film neměl bůhvíjaké světlo nebo dobrou kameru, ale bylo tam něco, co mě nutilo se na film dokoukat. Z filmu bylo cítit hrozné zoufalství Bruna, Michaela a Annabelle. Smutný film, dobrý soundtrack, konec byl aspoň z jedné strany dobrý. Zatím dávám 3*, časem možná jednu hvězdu přidám. (07.01.2013)