Krajina prílivu

Fantazie a představy se z mého pohledu zásadně s realitou neprolínají, respektive divák je dokáže bez větších problémů odlišit narozdíl od dívky, která se jimi snaží bránit tváří tvář hrůzné skutečnosti (hojně využívané a funkčně zapojené nakloněné rámování). Možná tvůrčí záměr, mně tento přístup úplně nesedl. Nakonec ale převážila Gilliamova fantaskně-groteskní poetika a hodnotím za (velmi slabé) 4*. (14.10.2014)

Vy s tím teda naděláte. "Obyčejný" výlet do dětské mysli a představivosti, neobyčejný pouze v tom, že málokdo ho dokáže opravdu vystihnout. Z bizarního se stává přirozené, z nesmyslu realita, nepodstatné se stává životně důležitým, věci mají svůj význam a přece jsou ještě bez významu. Ale kdo už zapomněl, tak stejně neví, o čem mluvím. (08.01.2008)

Pokud chcete zažít něco jako velice intenzivní bad trip, pusťte si Krajinu přílivu. Je to totiž film veskrze hnusný a odpudivý a to snad v každé scéně. Opravdu se budete těšit až tahlé hrůzná fantasmagorie skončí. Jenomže by bylo nefér film jednoduše shodit, protože mám dojem, že film je přesně takový, jaký ho měl Terry Gilliam mít. Po ryze komerční (a hlavně nepovedené) Kletbě bratří Grimmů, chtěl udělat něco jako pravý opak a to se mu fakt povedlo. Navíc ze všeho toho hnusu, který z filmu číší je cítit skutečný záměr nehladit diváka po srsti, ale naopak vymáchat ho v depresi. A kdo říká že umění jen něco, co je krásné a líbivé? Důležitý je jeho efekt. A Krajina přílivu mě zasáhla obrovskou vlnou negativní, ale přeci jen nějaké, energie. Nejvíce podobný Gilliamův film je Strach a Hnus v Las Vegas, ale zde šel režisér snad ještě dál. Jak se říká hranice mezi genialitou a šílenstvím je mnohdy nepatrná a zde ji snad Gilliam překročil, ale i přesto jaké se všechno zdá zcestné v závěru film dá smysl. Nejspíš už Krajinu nikdy nebudu chtít vidět znovu, protože je to opravdu těžce stravitelná záležitost. (23.11.2011)

Tideland je krásně úchylný, fantaskní a neskutečně divný film, s nepopíratelně skvělou Jodelle Ferland a vynikajícím Jeff Bridgesem. Fantazie nemá hranic... Je to vtipné i smutné, pestré a... A hlavně kapku morbidní, ale ruku na srdce: Není tahle novodobá Alenka, která připravuje rodičům herák a poté se sama (trochu jinak) toulá barevným světem vlastní představivosti..., není tahle holka úžasná...? :-) Tideland má výbornou atmosféru a chvilkama jsem váhal mez 3 a 4 *. Tento Gilliamův kousek se mi líbil víc než Kletba bratří Grimmů, ale zase na druhou stranu úplně odvázaný jsem z toho nebyl. Od Terryho mám radši jeho starší filmy, ale ani zde se jeho imaginace a tvůrčí cit nezapře. 3 a 1/2 * (07.12.2006)

Fungovalo ny to ako nejaký starý lacný antikvariát, burza lacných prkotín alebo bezplatné múzeum haraburdia, ale nie ako dvojhodinový ambiciózny film. ............. Čierny humor výrazne šedivie a nepomáha mu ani blond parochňa a tvorí len jednu z miriády náhodne sa povaľujúcich absurdností, nezriedka odkazujúcim k hororovým klasikám (rozhovorys bábikami podobné Shiningu alebo absolútne nemotivovaný nájazd kamery ako vystrihnutý z EVIL DEAD) ktoré zbytočne presycujú žalúdok filmu a v následnom spracovaní tejto obžernej masy tráviaci trakt filmu úplne rezignuje. .............. Gilliam je znova výstredný spôsobom, akým to dokáže iba on, avšak jeho blázneniu chýba dynamika spolu s aspoň minimálnym náznakom dýchajúcej duše a funkčným trávením (duša nemusí byť ani tak divoká ako vo Fear and loathing in Las Vegas, a v trávení by stačila aspoň desatina štiav z Dvanástich opíc), kvôli čomu je nemožné držať sa ho do úplného konca. ................ Tideland je veľká, perfektne nasnímaná skládka hrdzavejúcej zaprášenej imaginácie , v ktorehj útrobách je možné nájsť desiatky objektov vhodných na, nie zrovná lichotivé, metaforizovanie filmu. Ako synekdochu nespočetných možností použijem hnijúcu mŕtvolu otca hlavnej hrdinky.................. Vesmír vytvorený v Tidelande netrpí žiadnym deficitom čo sa týka početnosti možností rozbehnúť sa a zaujať. Opak je pravdou. Svoju exotickú preplnenosť ale nedokáže rozpohybovať, usporiadať a vytvoriť z nej jeden veľký funkčný organizmus. Tideland Banálne zlyháva na topornosti, každou pribúdajúcou desiatkou minút sa z neho stáva viac a viac poľutovaniahodný invalid s ochrnutými ambíciami ............. Problém pri objavovaní potenciálu jednotlivých kusov a kúskov surrálneho odpadu by nemal veľa šancí na narušenie procesu. Gilliam disponuje množstvom všetkého možného aj nemožného, čo, bohužiaľ, bezhlavo stavia na seba a výsledný produkt je nesúdržná atrakcia, architektonické fiasko zadrhnuté vlastnou stojatou nefunkčnosťou, prehliadka "cetiek" rozsiahlejšia než zbierky v Louvri. Lavína prenikavého nonsensu z ktorej sa ani sám autor autor nedokáže vyhrabať. Summa summarum, písať o takejto zmesi chaosu a snažiť sa ju uchopiť a vystihnúť nie je o nič menej zmätené, než zmes samotná. (22.06.2014)