Volání netvora: Příběh života

„Pokiaľ cítiš potrebu rozbiť veci, rozbi ich.“ Sorry, ale toto nie. Volanie netvora malo byť novým Faunovým labyrintom, ale je skôr druhým Kamošom Obrom. To zaskočí najmä pri pohľade na meno režiséra, ktorý v minulosti nakrútil silnú drámu Nič nás nerozdelí (a skvelý horor Sirotinec). Ruka v ruke s nepresvedčivým príbehom kráča nudný obor, odrádzajúce efekty, zbytočne veľká dĺžka, tradične nezáživná Sigourney Weaver a scenár plný klišé (veľmi neoriginálne spôsoby, ako pracovať so šikanou, rozvodom a rakovinou). „Dospelé“ detské filmy, ak sa vydaria, sú úžasné (Pri mne stoj!), ale tento úžasný nie je. Triviálna báchorka. Chalan v hlavnej úlohe nebol najhorší a potešila ma pochmúrna britská atmosféra (a tomu odpovedajúca výprava). Inak som ale tento film výrazne pretrpel. (27.04.2017)

Až půjdu příště na nákup, zeptám se, jestli náhodou nemají hlas Liama Neesona. Tenhle chlap by mě dokázal ukecat i do práce v kanceláři, hezčí hlas nemá ani polovina mých oblíbených hereček. Film Příběh života je na tom stejně jako tvůj vlastní životní příběh. Sám se rozhodneš, komu bude patřit. Na mě působila trošku šroubovaně pointa všech těch příběhů, taky by mně vůbec nevadila větší sonda do pohádkového světa, ale když to vezmu tak, že jsem vlastně hodinu čtyřicet čuměl na strom, tak to byla dobrá zábava. (13.04.2017)

Temný, nepříliš veselý ale zároveň skvěle natočený a výborně odvyprávěný pohádkový příběh o chlapci, jenž se musel vypořádat s nelichotivou situací ve svém mladém životě. Juan Antonio Bayona natočil dospělejší a temnější variantu k pohádkovým příběhům, která vás dojme možná i více, než přehnaně pozitivní a idealizované příběhy. [80%] (05.04.2017)

Moc pěkný, nádherně vizuální a perfektně scénáristicky zvládnutý snímek. Bayona má úžasný vizuál, který mne dokázal nevídaně přesně zasadit do příběhu a prožívat všechny strasti i neřesti s hlavní postavou. Zvláště jsou pastvou pro oči animované pasáže s vodovými barvami. Když se spojí krásný vizuál, kamera a příběh, tak vznikne opravdu výjimečný snímek jako je tento. Je škoda, že takovým filmů není věnovaná taková pozornost jako jiným. Takové filmy by se měly točit na oskarech a vydělávat miliardy, protože si to zaslouží. Volání netvora je úžasný a dojemný film, který si zaslouží vaší pozornost. Minimálně jednou za život je důležité si takový film pustit. (13.06.2018)

Když se na začátku dívá Connor s matkou na starého King Konga a matka vznese hlášku "lidé zabíjejí to čemu nerozumějí" nebo něco v tom smyslu, trochu jsem se začal obávat, jestli Patrick Ness nemusel v zájmu realizace své vynikající knihy přistoupit na některé úlitby studiu. Naštěstí se to odbylo jen touto hláškou a dále byl film dosti přesnou adaptací. Aneb další příklad pravidla "nechcete-li, aby vám studio zprznilo vaši knihu, zadaptujte si ji radši sami." Hlavní a nesmírně cenná myšlenka zůstala nedotčena. Nenávist k sobě samému za myšlenky, které jsou zcela pochopitelné, a přesto je nelze vyslovit bez toho, aniž člověk vzplál hněvem sám k sobě. jak vysvětluje Netvor Connorovi: lidé potřebují milosrdné lži, ale zároveň potřebují i pravdu. Pravdu je nezbytné si uvědomovat, a přesto je občas potřebné utěšit. A přestat se trestat. Je také jednoduché soudit, když neznáme všechny okolnosti, ale věci nám tak zapadají do mnohem jednoduššího a očekávanějšího pohledu na věc. Ale pravda bývá složitější. Tři a jeden příběh, které ani pro dospělého nejsou z hlediska morálního posouzení jednoduché, slouží k tomu, aby se Connor (a divák resp. čtenář s ním) musel zamyslet nad sebou, svým vztahem k matce a svou babičkou, se kterou se zatím moc nesnese, ale kterou se musí naučit chápat. Co se týče Sigourney Weaver, ta svou postavu odvedla naprosto dokonale. Scéna, kdy se vrátí z nemocnice a vidí, co Connor provedl s jejím obývákem, ač se odehraje beze slov, je ukázkou vrcholného herectví. A představitel Connora Lewis MacDougal je dětská role hodná nejvyšší úcty. Pochopit a zahrát takhle složité pocity a situace není jednoduché ani pro dospělého, on sis tím poradil na výbornou. Někde jsem ostatně zaznamenal, že mu matka zemřela ve skutečnosti, pak tolik nepřekvapí, že dokázal to co dokázal. Ještě musím zmínit výtvarné zpracování, které je nádherné, ty malby, kterými je zpracována fantazijní část filmu, zvláště tři příběhy, mi vzaly dech. Když to porovnám s knihou, tak ta zůstane na prvním místě, ve filmu mi chybí třeba pasáže s Connorovou spolužačkou či jeho úvahami, proč se mu i učitelé vyhýbají, že by byl raději, aby ho normálně vyvolávali jako ostatní, než blahosklonné přecházení v hodinách (to ignorování se pak vlastně personifikuje v osobě šikanujícího spolužáka), a tak dále. Film je zkrátka trochu jiné médium s jinými prostředky. I tak jde o jednu z nejpodařenějších adaptací knihy vůbec. P. S. Troufnu si říct, že se film/kniha dá brát i jako zobrazení potřeby mužského vzoru v životě dítěte, kluka obzvláště. Dnešní společnost si natolik zvykla na neúplné a jiným způsobem "zkriplené" (ano, silné slovo, ale stojím si za ním) rodiny, že defekt považuje za normu, ale já jsem k tomu ještě nedospěl. Jo, a pro mě to bylo hodně osobní. (02.04.2017)