Krajina prílivu

Copak už v lidech úplně umřela fantazie? Copak je tolik lidí, kteří už ani neví co to znamená a pak když se s tím setkají, "nezačnou se orientovat", "nudí se", nechápou...? Díky bohu za takové filmy - původně jsem chtěl dát 4* (kvůli tomu, že z konce Tidelandu se dalo vytřískat ještě mnohem víc) - ale dám raději 5, aby se tady to hodnocení pohnulo trochu výš a abych nasral/nabudil pár lidí .) Alenka v říši divů nám dospívá a ztrácí první závoje nevinnosti. 9/10 ... PS: Na podruhé je to stejně dobré!!! (04.10.2006)

Pokud chcete zažít něco jako velice intenzivní bad trip, pusťte si Krajinu přílivu. Je to totiž film veskrze hnusný a odpudivý a to snad v každé scéně. Opravdu se budete těšit až tahlé hrůzná fantasmagorie skončí. Jenomže by bylo nefér film jednoduše shodit, protože mám dojem, že film je přesně takový, jaký ho měl Terry Gilliam mít. Po ryze komerční (a hlavně nepovedené) Kletbě bratří Grimmů, chtěl udělat něco jako pravý opak a to se mu fakt povedlo. Navíc ze všeho toho hnusu, který z filmu číší je cítit skutečný záměr nehladit diváka po srsti, ale naopak vymáchat ho v depresi. A kdo říká že umění jen něco, co je krásné a líbivé? Důležitý je jeho efekt. A Krajina přílivu mě zasáhla obrovskou vlnou negativní, ale přeci jen nějaké, energie. Nejvíce podobný Gilliamův film je Strach a Hnus v Las Vegas, ale zde šel režisér snad ještě dál. Jak se říká hranice mezi genialitou a šílenstvím je mnohdy nepatrná a zde ji snad Gilliam překročil, ale i přesto jaké se všechno zdá zcestné v závěru film dá smysl. Nejspíš už Krajinu nikdy nebudu chtít vidět znovu, protože je to opravdu těžce stravitelná záležitost. (23.11.2011)

Magické? Určitě! Šokující? Možná pro někoho. Nechutné? Podle toho, kdo má jaká měřítka. Ale hlavně - originální tak, jak jen Terry dokáže být! Atmosféra filmu je úžasná, představitelka Jelizy-Rose také, humor je černočerný a figurky kolem hlavní hrdinky celkem zajímavé. Tak co filmu chybí k dokonalosti? Nevím - snad více nápadů, snad větší spád, snad něco úplně jiného - možná na to přijdu při druhém shlédnutí, které dozajista někdy v budoucnu uskutečním. (20.07.2006)

Carrollovská říše divů může mít mnoho podob. Ve filmu Terryho Gilliama je to buranský zapadákov se dvěma domy uprostřed nekonečných lánů trávy. Sem přijela malá holčička s otcem feťákem a zatímco on si dopřává „dovolenou“ ze stříkačky, ona tráví čas konverzací s hlavami panenek a poznáváním groteskních sousedů. Realita, sen, fantazie a šílenství nejsou jasně odděleny, nýbrž splývají do pokřiveného obrazu znepokojivého světa, v němž je představivost stejně tak obranou proti hrůze, jako hrůzostrašnou iluzí. (17.08.2008)

V prvom rade by ma zaujímalo, čo rodičia tej neuveriteľnej Jodelle Ferlandovej hovoria na to, že ich dcérka sa vo filme obíma a bozkáva s mŕtvolou, potom s múmiou ("Sme šťastná rodina.") a tiež s dospelým mužom ("Ty si môj miláčik.") a pri pohľade do zrkadla si s neskrývaným potešením zafandí: "Ty jedna malá kurva." Terry Gilliam totiž rozhodne nepoužil CGI verziu tej malej Meryl Streepovej. Pravdepodobne sa to nikdy nedozviem, takže k vlastnému filmu. Kdesi v úvode Jeff Bridges (pozvoľna odchádzajúc na dovolenku) povie: "Pozostatky dávnych čias, osamelé kenotafy stojace pozdĺž melancholickej krajiny prílivu." Ak vám táto veta nepripadá zaujímavá a krásna, na Tideland sa vykašlite. To isté platí pre tých, pre ktorých je synonymom fantázie Pán prsteňov a synonymom kvalitného filmu čokoľvek od Spielberga. Režisér možno mal na zreteli Alicu v krajine zázrakov a Psycho, mne však Tideland pripomína skôr Texaský masaker a Felliniho Giuliettu a duchov. Výsledok je nevšedne expresívny a zážitok z neho akosi podozrivo dôverný :-) Vzhľadom k celkom zjavnej reflexii patologicky formovanej osobnosti a protopubertálneho besnenia :-) je ten film až hrubozrnne naturalistický a veľa surrealizmu by som v ňom nehľadal. Šialené okolnosti príbehu nie sú projekciou psychiky dievčatka - jednoducho je do nich osudom vmanipulované, nedotvára ich ani nepretvára, iba chladnokrvne berie na vedomie a glosuje jej vlastným spôsobom. Keďže má osvojené mimoriadne svojrázne kultúrne vzorce a normy správania, nenormálna realita je pre ňu čosi celkom normálne, preto nečudo, že divák naozaj asociuje Alicu v krajine zázrakov. Skutočnosť, že takéto "zázraky" sú v podstate realitou, posúva žáner Krajiny prílivu dosť ďaleko od klasického fantazijného filmu. Kam presne si povedať netrúfam, film je to však po všetkých stránkach výnimočný. Je to monument. V 18. a 19. storočí britskí džentlmeni používali na označenie bizarných stavieb postavených pre potechu ducha na opticky exponovaných miestach svojich panstiev slovíčko "eyecatcher". Terry Gilliam je reinkarnáciou niektorého z nich a jeho Tideland takýmto "chytačom očí". (07.05.2007)