Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dobrodružný
  • Životopisný

Obľúbené filmy (10)

Hotel Bagdad

Hotel Bagdad (1987)

Lidé jsou všude na světě stejní, stejné starosti, stejné emoce. Můžete mít domov kdekoliv, bez ohledu na to, jak silné máte rádi kafe. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Můžu ho vidět stále znovu. Je jako dobrá knížka, jak stárnu, vnímám pokaždé trochu jiné detaily.

Mäsiari

Mäsiari (2003)

Dánské drama/komedie - Jensen, Mikkelsen, Kaas, Bro. Čekala jsem, že to bude dobré, ale toto! Vynikající černo černé, myslím, že nejlepší černá komedie co jsem viděla. Nevěřila bych, komu budu ve filmu fandit! Ujetí, zakomplexovaní týpci, co dělají hrozné věci nevinným lidem! To jo, ale nezažili jste taky, že jde život tak trochu mimo vás, že to nemůžete zastavit? Zbývá jen se s tím nějak srovnat, po svém. Mám pro ně prostě pochopení. Zábavné od začátku až do konce. Výtvarná stránka filmu, herci, dialogy, hudba – výborné. Pokud ovšem postrádáte smysl pro humor, zvlášť ten černý, varuji vás, nedívejte se!

Nehanební bastardi

Nehanební bastardi (2009)

Od tohoto filmu musím přehodnotit moje nejoblíbenější Tarantinovy filmy. Hanebnými pancharty mě úplně dostal. Tarantino s tímto evropským tématem! Historie druhé světové, jakou by si ji přál režisér (a já osobně taky). Posunutí historie v rámci uměleckého díla oceňuji jako úžasný počin. Také jako pocta evropským filmařům minulosti. S úžasnými evropskými herci. Ovšem pan Pitt si u mě také šplhnul. Spravedlnost konečně již tady na tomto světě! Humor, jaký umí právě Tarantino a někteří nemůžou skousnout. Celkově blízké mému srdci. Díky pane Tarantino. (Já vím, pane Vojtěchu Jasný, nezlobte se.)

Adamove jablká

Adamove jablká (2005)

Je to už dost dávno, co mě tenhle film zasáhl. A čím nejvíc? Asi tím, že ukazuje, jak i ti nejdivnější, nejpříšernější a nejbeznadějnější „bohem opuštění“ mají šanci. Navzdory svému chování, myšlení, usilování, okolnostem, osudu. Vždycky mě fascinovalo moudro „všechno je jinak“. A v tomto filmu je to jasné jak facka. Vše v nezapomenutelných scénách s nezapomenutelnými herci.

Stratené v preklade

Stratené v preklade (2003)

Je to takový holčičí sen pro intelektuálky. (Ale možná i pro muže, co já vím?) Souznění duší, žádná tuctová hollywoodská romantika, žádný sex. Charismatický stárnoucí unavený muž a inteligentní krásná mladá unavená žena se setkají v hotelu uprostřed šíleného japonského velkoměsta. Společnou mají vlastně jen tu nespavost, ale tím setkáním se změní, pocítí, že v tom všem nejsou ztraceni a nejsou sami. Smysl lidského potkávání. Vynikající atmosféra, humor, herci.

Krajina prílivu

Krajina prílivu (2005)

Tento film prostě miluju. A teď musím napsat proč. Viděla jsem ho opakovaně i s odstupem času. A můžu ho znovu. No, nevím, možná je to nějaká nemoc (že by psychická?), ale jinak jsem normální. Takže. Fantazie odpoutávající od hnusné skutečnosti dokáže neuvěřitelné divy. Svoje udělají taky samozřejmě drogy a ty nemoci (ach jo), a ještě bych zapomněla na humor (i černý) a lásku a odvahu a ... No a toto v Krajině přílivu je a to v nějakém magickém mixu. Takže proto.