Warai no daigaku
University of Laughs
Obsahy(1)
Dej filmu sa odohráva Japonsku v 40. rokoch minulého storočia. Tsubaki, mladý scenárista divadelných hier, prichádza do styku s vládnym cenzorom. Aj keď Tsubakiho hra spĺňa všetky požiadavky, cenzorovi sa nepozdáva komediálny žáner a nariadi mu, aby celú hru prepísal. Mladý scenárista netuší, že scenár bude musieť prepisovať deň čo deň. Jeho úsilie povedie k cenzorovmu rešpektu voči Tsubakovi ako talentovanému scenáristovi. (mortymer)
(viac)Recenzie (17)
Obdivovala som Tsubakiho trpezlivosť pri Sakisakiho požiadavkách na zmenu scenára a čakala som, kedy vybuchne, všetko to tam rozdupe a vzdá sa. No jeho trpezlivosť bola nekonečná a každý deň prišiel s upraveným scenárom. Z miery ho nevyviedla ani cenzorova požiadavka vytvoriť komédiu bez smiechu. Chutný komorný príbeh fakticky s dvomi hercami. Neuveriteľné, že som sa nenudila a 2 hodiny ušli ako voda. Silné 3⭐. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $5,733,651║ ()
Dokonale spojeni divadelnictvi a filmariny. Komedialni drama s lidskym podtextem, skvele zahrane (muj velky oblibenec Koji Yakusho a jako jeho protipol Goro Inagaki) a ume vystylizovane - hudba, vyprava... . dezorz erudovane upozornuje na zanr manzai (na nemz jen tak mimochodem zacinal treba Takeshi Kitano). ()
Příjemný film o střetávání zapšklého cenzora, co se nikdy pořádně nezasmál, s autorem divadelních komedií. Výborné herecké výkony (zejména Kôji Yakusho v roli cenzora září) či hudba i celkově milá atmosféra pohladí na duši a tak člověk odpustí i předvídatelný děj a příliš patetický konec. Zasloužené 4*. ()
Pocta herectví. Film ve mě vyvolal obrovský pocit radosti z umění - jakoby mě samotné jeho zhlédnutí doslova nabilo energií. Mám za to, že je to především hereckými výkony dvou hlavních představitelů, na které byla skutečně radost pohledět. Navíc film jako celek byl hezky vystavěný, nápaditý, vtipný, a zároveň citlivě zasazený do období války. Tady moje chvála naopak patří Mitanimu Kóki, který má celý tenhle příběh a scénář na svědomí. Stálo by za to vidět tohle dílo i v původním divadelním provedení. (Viděno v rámci Eigasaie 2017.) ~(4,5★)~ ()
„Komedie potřebuje zvláštní smysl...“ Tohle byla skvělá (byť místy i dramatická) „komedie o komedii“ na pozadí tématu cenzury a pro mě úžasný zážitek. Celý film vystavěný jako série rozsáhlých dialogů mezi komediálním autorem a přísně jednajícím cenzorem je výtečně napsaný, oběma hercemi excelentně ztvárněný (zvláště Kódži Jakušo v roli cenzora mě každou chvíli totálně dostával) a dospěje v rámci svého tématu i k nejedné podnětné myšlence či úvaze... třeba o tom, jakou riskantní cestu ohledně možné ztráty a zapření sebe sama podstupuje autor pod vlivem nadřízené ideologie nebo jaká tenká může být hranice od podlehnutí cenzurním požadavkům k nelogičnostem či vynucené agitaci. Mezi tím si scenárista začne pohrávat i se způsobem a potřebou jisté míry vážného přístupu k (pro někoho spíše) nevážnému komediálnímu žánru. Prostě snímek, který (ač na půdě jedné poloprázdné místnosti ve stylu vězeňské cely) maximálně využívá své téma a potenciál pro rozehrání různých situací a uhlů pohledu, současně je nesmírně zábavný, často vtipný, napínavý a dokáže upoutat nejedním dalším kladem (od zdařilé retro atmosféry rámcujících pouličních scén přes zmíněné herecké výkony až po sugestivně využívanou kameru). Snímek, o kterém vím, že ho chci časem vidět znovu. [95%] ()
„Len pre ten dobrý steak stojí za to zomrieť.” • Nádejný, komediálny autor Hadžime Tsubaki v podaní Goróa Inagakiho, síce následne napísal i akúsi komediálnu hru, ale nakoľko sa so vskutku zrovna týmito, ďalej čochvíľa i s dvomi naprosto poprednými protagonistami, medzitým už akosi osobitne ocitám v akomsi momentálne pomerne dosť pohnutom roku 1940 [ešte s akýmsi celkovým prívlastkom v podobe "ticha pred búrkou"], tak práve preto musí najskôr jeden z nich - vstúpiť na túto neobľúbenú pôdu - do budovy Policajného riaditeľstva, resp. Úradu verejnej bezpečnosti: cenzúrneho oddelenia, kde teda vari i úplne naplno úradoval akýsi mimoriadne prísny, a neskoršie i veľmi angažovaný cenzor - Mutsuo Sakisaka v následnom stvárnení Kódžiom Jakušom, ktorý v podstate v daných veciach v konečnom dôsledku rozhodoval najmä o tom, komu vlastne potvrdí pečiatku ohľadom schválenia, či zároveň i neschválenia príslušnej veci s tým dôvetkom, že sa rovnako tiež ponúkala daná možnosť v tom zmysle, že trebárs akési »nevhodné pasáže« zo scenára; bola možnosť prepísať tak, aby povedzme napokon mohol tento úradník príslušnú vec schváliť, pričom s príchodom tohto energického mladíka Tsubakiho, sa totižto rozpútal i neuveriteľný kolotoč samých «prepisovačiek a dohadovačiek» zo strany autora s cenzorom, čo predstavovalo styčný bod daného, a k tomu taktiež i celkovo divadelným spôsobom poňatého titulu s iba akousi jednou kľúčovou miestnosťou, z ktorej sa mimochodom ústrední protagonisti takmer vôbec nikam ani nijako extra zvlášť nepohli; ak teda aspoňže nepočítam aj nejaké chvíľkové zábery z exteriérov; v inakšom prípade som sa zväčša [asi zhruba tak v 85.-90.%] nachádzal len v tejto jednej miestnosti, kedy vzápätí musel azda japonský tvorca M. Hoši, zapojiť čo najväčšie úsilie k tomu, aby jeho náležitý počin náhodou neskĺzol k akejsi statickosti v rámci celkového celku; skrátka: snažil sa postavy rozhýbať presne takým smerom, ktorým by dokázal upútať divákovo oko. • Automaticky pre každého diváka to určite nie je hneď určené, no i napriek tomu - vrelo každému iba odporúčam, aby naostatok vedel správne posúdiť, ako na tom so svojimi silami naozaj je; a ako teraz aspoň vidíte; nachádzam sa kdesi uprostred, čo ale neznamená, že keď to mne príliš nesadlo, tak zase druhému to môže sadnúť kľudne i oveľa viac...? ()
Ten film mi padl do noty. Doslova, protože i včetně doprovodné hudby. Připadalo mi, že vše se tam sešlo tak akorát. Výborní herci, nápadité dialogy, střídání úsměvných momentů s až mrazivými okamžiky náhlých zvratů. Až do konce jsem si nebyla jistá, kam vlastně celé to cenzorovo počínání směřuje, kam až dojde.V závěru jsem byla překvapená, jakých emocí jsou pro mě zdánlivě neemotivní Asiaté schopni. Jasně, byla to filmová či divadelní nadsázka, ale vše působilo nanejvýš přirozeně. Nevím, jestli by mě bavila ta stokrát předělávaná divadelní komedie, jestli by mi zrovna její typ humoru sedl. Každopádně, na neustále se chechtajícího cenzora, čtoucího výsledný scénář, byl moc příjemný pohled. ()
Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, přemístit se do Japonska není jen tak.. Nicméně jsem ráda, že jsem vydržela, jakmile jsem se začala smát, tvůrci mě měli na lopatě.. Příběh o scenáristovi divadelních komedií a cenzorovi s absencí humoru mě pomalu vtáhnul a pak už nepustil.. Potěšující je vývoj postav a úsměvné jsou změny v jejich chování.. Pro mě osobně příjemné filmové překvapení, ode mne krásné čtyři hvězdy.. A posílám poděkování Willymu, stálo to za to vidět.. ()
Graduje to chytře a bez hluchých míst, konverzačka je to povedeně napsaná a taky skvěle zahraná, když divák přistoupí na určitou japonskou přehnanost - která tu ale má smysl, vzhledem k tomu, že ji reprezentuje scénárista divadelních her obsahujících přesně takový humor. Smysl tu má dokonce i to, proč cenzor, který se s nikým nepáře, dává zrovna jemu tolik možností oprav, když mu první předložený scénář zkritizuje víc než všechny ostatní. Dobře se i vyvíjí charaktery obou hlavních postav, jen mi zvrat s obálkou přišel příliš náhlý (přičemž ano, má smysl, ale...) a konec poněkud patetický. A na to, že je to konverzačka z (převážně) jedné místnosti, se zde chytře pracuje s výstavbou jednotlivých záběrů i jejich střihovou skladbou. Přesně to je to hlavní, co z konverzačky/rozhlasové hry může udělat přesvědčivý film a Hošimu se to povedlo na výbornou. Je to také dost přístupné divákům, kteří japonské filmy moc nevyhledávají, což mi maličko vadilo, jelikož mám rád, když japonské filmy víc vypovídají o sobě a svojí společnosti na úkor jasnějšímu pochopení pro všechny diváky, ale rozhodně to tomu nevyčítám. Problém mám jen s tím patosem na konci. Rozhodně to je mnohem lepší film o potřebě humoru v životě a umění, než tetrální Hold - a to už jen tím, že když se tu má někdo přesvědčit o potřebě humoru, ačkoli ho sám nemá rád, nejde se na to tak násilně ve stylu "všichni se smějí, jen ty ne" jako spíš formou satiry na cenzory, kteří cenzurují něco, čemu vůbec nerozumí. Spíš než humorné scénky z předvádění hry mě bavily cenzorovy idiotské úpravy a to, jak ho scénárista učí chápat divadelní hry, který má na starosti cenzurovat. Je to vlastně taková japonská verze Nejisté sezóny. 4* ()
Najprv rozhlasova hra, potom divadelna a teraz film. Koki Mitani, dnes uz klasik jap. komedie 90. rokov tentoraz iba ako scenarista predklada celovecernu manzai dramu. Komediu, ktoru treba brat vazne. Pri sledovani filmu tazko uvrit, ze humorne duoa manzai vznikli uz v (mierovom) obdobi Heian, clovek ma pocit, ze to vynasli presne dvaja protagonisti filmu. ()
Film dvou herců. V předválečném Japonsku panuje tuhá cenzura. Dramatik jednoho malého divadla předkládá ke schválení svoji hru, ale cenzor stále vznáší nové a nové požadavky. ()
"Humor je subjektivní věc..." Jako nebe a dudy jsou ti dva aktéři tohoto konverzačního japonského filmu. Zpočátku dosti nerudný censor, co moc nedokáže pochopit, co je to komedie, je konfrontován s navýsost kreativním dramatikem, jehož podbízivost censorovým přáním, jako by neznala skoro žádných mezí. I na komedii bez humoru by si prý troufl. Jak jen tohle může dopadnout? Za mě osobně to ve finále dopadlo na výbornou. Sice jsou si na ten konverzační styl musel nějaký ten čas zvykat a ze začátku se trošku i nudil. Ale i v těchto momentech jsem si minimálně velmi užíval skvěle hravé doprovodné hudby. Postupem času se film každopádně pěkně rozjel, zvláště díky (přeci jen trošku očekávané) proměně chování censora. V závěru mě tak asi ani moc nepřekvapila scéna, v níž se dotyčný (v poněkud dojemném kontextu) vrací k jedné z vtipných replik, kterou do upraveného scénáře vložil snaživý dramatik: "Jen pro ten dobrý steak stojí za to zemřít...." :D ()
Japonsko v roce 1940, před leteckým útokem na Pearl Harbor; atmosféra už ale vzhledem na situaci v Evropě houstne a každý den je potřeba vzdávat náležitou úctu císařovi; Asakuská divadelní čtvrť, Divadlo smíchu, jeden cenzor, scénárista a výslechová místnost - tolik k lokacím snímku. (!obsah) Cenzor, pan Sakisaka je človek, jenž vzbuzuje strach; na druhé straně ale potlačuje své touhy, protože je přesvědčen, že své představy není schopen realizovat a tak raději kritizuje a "škrtá" tvůrčí práci jiných z prostého důvodu: je to jednodušší. Má promyšlený nebo nalajnovaný systém, jak to dělat. Červené štítky označují nevhodné části textu a čím je jich více, tím nižší je šance na schválení scénáře. S žadatelem, či spíše obětí rozehrává psychologickou hru slovíček, aby ho "nachytal" a výtvor mohl opatřit razítkem "Neschváleno". Nejprve si s ním hraje ("Klid prosím, mučíme jen zřídka...") a pak ho postaví před realitu ve spojení se svým heslem: "Všechno zakázat! Zámek-pažba-hlaveň!" Nepomohou ani pozornosti žadatele typu fazolových koláčků. Je nekompromisní, ale něco v něm začíná "tát" pod vlyvem mladého a ambiciózního autora (každý den s novým motýlkem u límce košile) Hajime Tsubakiho. Ten napsal parodii na Romea a Julii, která však podle cenzora byla podobná pojídání sushi vyrobeného Churchillem. Dostane tedy šanci na opravu ve lhůtě 24 hod a další den jsou mu předloženy nové požadavky na korekturu atd., atd., až do doby, než pan Sakisaka sám přiloží "ruku k dílu" a najednou je z něho spoluautor! To byl tedy šikovný tah od Hajimeho - podal pomocnou ruku nešťastnému cenzorovi a tím mu poskytl podporu a vyřešil i svůj problém. Směřovalo by to k happyendu, ale kdepak - v poslední třetině se to zašmodrchalo ("Chci komedii beze smíchu"), v neprospěch hlavní postavy, až nakonec...obsahově už fakt ani písmenko. Podtrženo, sečteno: originální scénář, kvalitní režie, vynikající Kódži Jakušo (musím napsat: zas a znovu, viz Dokonalé dny) i Goró Inagaki. Navzdory velkému rozdílu ve zkušenostech těchto dvou herců, jsou na plátně dobře sehraní. Inagakiho hravá nevázanost je úplně přirozená. A nesmím zapomenout na nápaditou práci kamery: pan Hiroshi Takase ovšem není uveden jako tvůrce u tohoto snímku, ani se nenachází v databázi ČSFD, i když nasnímal i další filmy. Jak je u mně zvykem, všímám si muziku jako důležitou součást vyznění díla: tady je v absolutním souladu s příběhem. Velice fajn, příjemná podívaná. Apropos, ke snímku jsem se dlouhou dobu nemohla dostat; moje opětovné Děkuji tedy směřuje k EP a partičce kolem WK :) ()
Velká škoda, že si snímek v posledních dvou dnech (těch filmových, ne reálných) podkopne nohy patosem prosycenou, rádoby emocionální dramatickou linku. Působí to násilně, zbytečně to natahuje stopáž a trochu to kazí výsledný dojem. Na druhou stranu jsem se do té doby tak upřímně od srdce řehtal (jako ostatně celá Lucerna) a užíval si jako už dlouho ne, takže nevidím důvod, proč tomu neudělit plný počet. Minimálně za geniálního Jakuša, který hraje doslova celým tělem, neskutečně trefnou hudební složku, úvodní cenzorskou montáž (hlavně pak scénka s komunistickým autorem) a tu scénu s Churchillem (a Hitlerem) a sushi. Jenže ono je tam toho (naštěstí) mnohem, mnohem víc ("For the steak of our nation!"). ()
Komédia o tom, že aj cenzor v nacionalisticko-militaristickej diktatúre je len človek. Mladý autor divadelných komédií prichádza každý deň s novou verziou scenára k prísnemu úradníkovi bez zmyslu pre humor vypočuť si vždy novú kritiku svojej práce a my sledujeme vývoj ich vzťahu a budovanie vzájomného rešpektu. Väčšina filmu sa odohráva v skoro prázdnej miestnosti s jedným stolom a dvomi stoličkami, no vďaka fascinujúcemu príbehu a vynikajúcim hereckým výkonom nenudí. Dobovú atmosféru dopĺňajú každodenné prestrihy na meniacu sa rušnú ulicu a občas aj do divadla. Pri nich mi trochu chýbali preklady nápisov na divadelných aj propagandistických plagátoch alebo rečí vyvolávačov pred divadlami a kolportéra novín. Inak ale veľká spokojnosť za štyri suši od Churchilla. (vďaka Willy Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()
Absolutní hodnocení ! Two man show (spisovatel divadelních her a neuprosný cenzor) v jedné strohé místnosti v rámci sedmi dnů. Silné drama s dojemně lidsky uvěřitelnými komediálními momenty. Taktéž naprosto dokonale zvolená hudba, dokreslující dobu a umocnující zážitek. Nechápu proč tyhle filmy k nám nejdou do ofic. distribuce namísto těch komerčních sr..... ()
Súvisiace novinky
EIGA-SAI 2017: 10. festival japonského filmu
Pod titulem "Jak se smějí Japonci" představí jubilejní 10. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2017 snímky nejrůznějších žánrů, jež všechny spojuje pro Japonsko typický vztah k… (viac)