Černé zrcadlo

Za mě to je pecka, která vyčnívá i v rámci vysokýho standardu dalších dílů BM. Fakt jsem si to užil, ten nápad s vytvořenim si vlastního alterega na tu "černou" práci je výbornej, obzvlášť v momentě, kdy by každý takovýhle alterego bylo kopií originálu včetně vlastního vědomí a identický osobnosti - tzn. vlastně bez vědomí, že jde "jen"(?) o kopii orginálu. Těch nebezpečí včetně až trochu děsivý bestiality a brutality, která je v tomhle celym konceptu obsažená a vlastně braná jako samozřejmost, těch tenhle film ukázal spoustu a je fakt hrozně zajímavý se nad tim zamejšlet. Co dělá člověka člověkem? Je lidská kopie člověkem míň jen proto, že je kopií, přestože jde o kopii kompletní a "živou" - navzdory tomu, že jen virtuální (což ta kopie ani neví)? Kdo je vůbec v době nastupující mechanizace a robotizace živou bytostí? Co je trest, co má bejt trestem - jaká je podstata trestu, jakej účel má sledovat nebo naplňovat? Má někoho vůbec zajímat, jak se cejtej a jak různý situace (o trestech nemluvě) prožívaj "věci", o kterejch se rozhodneme, že je za lidský považovat nebudeme? Má někdo řešit, nebo se dokonce zabejvat utrpením, který možná prožívá něco, co za člověka ani nepovažujeme? Ke skvělýmu dílu se skvělou kamerou a režií, ke skvěle vystavěnýmu příběhu o mnoha úrovních, ke skvěle vybranejm hercům (včetně krásný Chaplin!) a ke skvělýmu konci/rozuzlení mám jen tu výhradu, že ne všechny nápady mi přišly dostatečně rozvedený nebo dotažený - za všechny třeba to, že (POZOR, TROLEJ) se závěrečnym "výslechem" podezřelýho s následnim přiznáním asi páni vyšetřovatelé nemuseli čekat na nějakýho psychologa/manipulátora/odborníka na komunikaci/vodevr, když si s kopií vězně sami mohli dělat, co chtěli a jak dlouho chtěli bez toho, aniž by jim s tim někdo musel nějak sofistikovaně pomáhat - nástroje, který společnost měla k dipozici v kontrole nad těmahle avatarama, ty jim poskytovaly v podstatě neomezenou moc a možnost dosáhnout téměř čehokoli v postatě minimálnim čase (podle pravidla "Když něco nepude, napal jim tam dalších pár set let, tebe to bude stát pár vteřin a oni se ti pak samozřejmě moc rádi přiznaj/cokoliv daj/cokoliv prozraděj atd."). Další nedotažeností (znovu o nic míň zajímavou) je třeba ta blokace lidí - ta samozřejmě nic neřeší, je brutálně jednostranná a v reálu by byla krutě nelidskym trestem, kterej je (ve společnosti načrtnutý filmem) dávanej téměř na potkání, bez soudu, komukoliv a vlastně klidně za cokoliv. Ale znova - to jsou malý problémy a malý "výtky" v porovnání s řemeslně skvěle zvládnutym dílem nabušenym nádherně děsivejma nápadama. Takže moc díky, zase budu mít trochu odtažitější a paranoidnější přístup k technologiím, haha. (05.02.2018)

Chápu kýčovitou a přerůžovělou stylizaci, chápu a beru milionovej nápad, ale nesedla mi asi ta forma nebo to provedení - společnost je sice cele a celá postavená na hodnocení se navzájem na stupnici od 1 do 5 (trochu mi chybělo, že si tam lidi nemohli posílat Odpady, haha), ale přesto to dělaj hrozně kostrbatě obyčejnejma mobilama, hodnotěj se i za drcnutí se na ulici a přitom to ovlivňuje ne jen jejich kariéru nebo společenskej status, ale někdy doslova i jejich život. Vůbec tomu neberu ten nápad, kterej je (jako v BM tradičně) zase skvělej, možná to ale celý hodnotim trochu níž i proto, že mě strašlivě srala ta mně extrémně nesympatická protagonistka. Jinak je ale ta obecná honba za lajkama na fejsbuku a instagramech a všude možně tak zvráceně zhoubná a nebezpečná, že pro mě bude zajímavý asi cokoliv smysluplnýho, co o tom kdo kdy natočí - a tohle je samozřejmě mnohem víc než jen to..‎ Takže díl je to zajímavej hrozně, celkově mi ale nesed tak, jak bych si přál (narozdíl třeba od Walda, kterej mi ani nesed, ani mi to nepřišlo zas tak zajímavý - na BM ojedinělej případ) - za mě teda silný 3*. (05.02.2018)

Rozpad osobnosti ve virtuální realitě virtuální reality virtuální reality? Aaaaa, paráda, to fakt můžu! Další vybroušená pecka, která po skvělym průběhu naplno udeří až v samotnym závěru - dějově a scénáristicky mimořádně promyšlenej díl bez výraznejch mezer, kterej bych typově zařadil hned vedle speciálu White Christmas, nebo možná i samotnýho Nolanova Inception. Jasně, je to točený hororově a celej ten koncept efektním scénám a zvratům tak trochu nahrává (strašidelnej dům vytvořenej na míru podle zákazníkovy osobnosti, zapsání se jako tester do pochybný společnosti dělající pochybný věci a pochybný pokusy s virtuálníma realitama), to ale nic nemění na tom, že to je natočený skvěle: kamera, střih, budování příběhu a jeho uvěřitelnost.. ale i atmosféra, tématika nebo vykreslení postav. Přiznávám, jsem bábovka, takže ve strašidelnym domě jsem se často radši koukal někam trochu vedle televize nebo rovnou do země, to jsem měl upřímně řečeno celkem nahnáno, ale ten konec jsem pak už jenom zhltnul s otevřenou pusou. Super, jen tak dál - za mě zatim jeden z nejlepších dílů BM vůbec. (06.02.2018)

(POZOR, TROLEJ) Je to pro mě mezi 3 a 4*, i mě trošku zklamal ten doslovnej a sebevysvětlující konec. Lehký zklamání v BM ale pořád znamená v kontextu ostatního těžkej nadprůměr. Ta myšlenka, že nepřátele je potřeba odosobnit, aby "nám" nedělalo problém je pak zabíjet, to je samozřejmě silný a děsivý v tý skutečnosti, že to osvědčeně funguje (kde já jsem to naposled slyšel? Že by se to nejmasovějc a nejefektivnějc použilo už třeba u Židů za WW2?). Tady je ale ještě přidanou úrovní to, že vojáci nevěděj, že je jejich vnímáním manipulováno - mohli bychom se samozřejmě bavit o tom, jakej rozdíl je mezi omámením davovou psychózou a nějakym skutečnym oblbovákem (kdo to vlastně ví nebo neví víc nebo kdo má větší právo tý naordinovaný skutečnosti věřit), výsledkem kažodpádně je, že ti "správní" jsou pak ochotný vraždit ty "monstra", protože je jednoduše nepovažujou za lidi. A ve výsledku je pak mnohem jednodušší nevědět, nevidět a neřešit - stejně jako každej z nacistů se vymlouval jen na vykonávání rozkazů, stejně tak se Stripe nakonec rozhodne, že než aby čelil nepříjemný pravdě, tak se týhle hře a tomuhle konceptu (vč. nechání si naočkovat, kdo je to monstrum a kdo je ten člověk) radši podvolí i za cenu, že mu zase vymažou paměť, takže si ani tuhle morální prohru, ani to jeho předchozí zjištění utajovaný pravdy ani nebude pamatovat. Jenže pro něj to je jen nepříjemná pravda, před kterou ještě uniká; pro ty na druhý straně barikády je to otázka života nebo smrti. Tohle byl za mě hodně silnej moment (společně s tou promluvou nádherně děsivýho Kelleyho/Arquetta ohledně toho, jak se "jako lidi vlastně neradi zabíjíme, a že v tom je problém, pokud na vyhlazení nepřítele závisí přežití vyhlazujících") a asi hlavně díky němu a následnýmu Stripovu alibistickýmu kapitulování se nakonec klonim k těm 4*. (12.02.2018)

Za mě jednoznačně nejslabší díl celý série - zato pro jistotu snad s nejpřepálenější stopáží. Tady se dokonce i ten nápad trochu ztrácí za všim tim možnym zbytečnym balastem, což se v BM teda většinou nestává - díl je rádoby sci-fi detektivka (ale sci-fi to je špatná kvůli množství nepřesností, zkratek a nepromyšlenejm zjednodušením) s touženym morálnim přesahem (ale ten mi zas nesedí proto, že moralista dávající lekci sám dělá to, za co druhým dává lekci - jo, vlastně počkat...). A jako detektivka to moc neobstojí taky, protože ta by sama o sobě nebyla zajímavá už vůbec ničim. Takhle to asi vypadá, jako kdybych tomu skoro chtěl dát Odpad, ale tak to samozřejmě neni - nápad s přebíránim zodpovědnosti i za online komunikaci, za slova pronášený ne pusou, ale vlastně jen virtuálně, jen pár klikama a jen pixelama na displeji, bez ústního vyřčení; zamejšlení se nad tim, jakou tohle všechno vlastně má nebo má mít váhu, to všechno samozřejmě zajímavý je, jen v rámci BM je to pro mě na jednoznačně slabší díl. WTF moments: Včely se prej orientujou podle vizuálu (bod 1) a lidi zabíjej tim, že se jim nějakou hlavovou dírou (nosem, pusou, uchem) dostanou do mozku (bod 2): To policajti věděli, už když jeli varovat tu holku, následující oběť - proč jí teda hned nedali nějakou helmu (ad 2)? Jinejma tělníma otvorama už by se ty včely do mozku dostávaly blbě. Možná by to nakonec taky skončilo smrtí, ale rozhodně by to nebylo tak přitažený za vlasy, jako když si policajti myslej, že od včel oběť ochráněj tim, že jí zavřou do koupelny, a pak u ní seděj a bezmocně rozhazujou rukama, když se včely začnou větráním, skulinama atd. prodírat dovnitř. A proč jí hlavně rovnou nenasadili kurva třeba nějakou masku, nebo proč jí nezabalili do nějakýho pytle znemožňujícího rozeznat charakteristický vizuální znaky, když se včely orientujou podle toho (ad 1) - nebo vodevr, cokoliv jinýho, obdobnýho? Východiska byly jasný, a z nich vyplývajících možností asi tak milion. Znemožnění vizuálního rozeznání a ochrana hlavy by byly přece první věci, který by napadly každýho, kurňa. A takovejchhle nedotažeností tam bylo víc: Nijak třeba nedával smysl policejní pokus ochránit jednu jedinou předpokládanou oběť, když všem jim muselo bejt jasný, že i kdyby tenhle útok na "vítěze" soutěže nakrásně překazili, že by to za absolutní hackerovy kontroly všech včelstev samozřejmě stejně vůbec nic neřešilo, protože v případě neúspěchu u jednoho by třeba moh zacílit hned na dalšího v pořadí toho jeho úchylnýho žebříčku. To neřešim další věci jako fyzický (ne)přesuny ohroženejch, který byly taky nějak nedořešený; pak třeba zkratky v technologickejch oblastech atd. (za všechny např. WTF konstrukt vystavěnej na blábolu, že IMEI je spojený s uživatelem, ne přístrojem, atd.). Tohodle všeho tam na mě bylo až moc na to, abych si to moh užívat naplno... Takže za mě nakonec asi slabší 3*. (24.02.2018)

Tak tohle byla pecka - fakt jsem si to užil celý, od začátku až do konce; výbornej nápad i jeho zpracování, tempo, vtip i hlášky, skvělý herecký obsazení (Plemons jasnej, ale hlavně Milioti a Simpson!), a nakonec asi vlastně i to zakončení - hepáč je sice na BM trochu nezvyk, ono to ale nakonec nijak nepatřičně (aspoň podle mě) nepůsobí. V tom bizarním světě chorý mysli ošklivýho bráchy Matta Damona nějaký rozumný pravidla nebo realistický zákonitosti neplatěj, ale za mě to bylo čitelný - jde přece o fantastickej svět, takže i když si v tom tvůrci často hledali nějakou tu berličku (jako třeba akce typu Vlízt do motoru = jeho oprava, Vír = červí díra = aktualizace hry, cotakyjinýho, žejo = internet = šance na záchranu atd.), tak přesto mi to vůbec nevadilo, protože to jednoduše všechno dohromady krásně fungovalo. Byla tam i spousta skvělejch momentů až reddwarfovskýho nebo futuramovskýho typu (božský vzývání kapitána a jeho obdivuhodnejch schopností nuceně podbízející se posádkou, nebo třeba pauznutí hry a následný znuděný čekání "komparzu" včetně bedesa a pavoučí příšery na to, až se hlavní herec zase vrátí/odpauzuje), jejichž absurdně komediální vyznění "kazí" předevšim mrazivý, všudypřítomný, navoněný a stylizovaný zlo kapitána věznitele. Mimochodem, ta otázka, co vlastně z "normálního" člověka dělá zlýho člověka, to je pro mě jedna nejzajímavějších a nejkomplexnějších otázek vůbec - něčeho podobnýho se týká třeba i Dogville: Je zlym člověkem jen ten, kdo svejm choutkám a představám dá průchod? A co když někdo jen neni v situaci (nemá moc nebo možnosti), kde by se jeho zlo mohlo naplno projevit - je pak míň zlej jen proto, že se zatím neměl jak, kde nebo na kom realizovat? A co teprve (jako právě třeba tady v USS Callister) průnik reálnýho a virtuálního světa - co o člověku vlastně vypovídá to, jak se chová ve virtuální realitě? Tohle já můžu - a USS Callister tadyty věci nadhazuje parádně. Za mě zatim jeden z nejlepších a nejzajímavějších dílů celýho Black Mirror. (24.02.2018)

Ono to je v zásadě fajn, až na to, že líp se těmhle parental-controlling sračkám věnuje skvělý Men, Women and Children o ňákej ten rok starší a ňákej ten parník lepší (třeba ten filmově plynulej videopřenos ze "zrakovýho nervu" přímo na tablet je trošku jak z pohádky Jak šla technologie na vandr). Jak už tady někdo řek, ono to skončí nějak tak, jak by člověk už někdy na začátku odhad, že to skončit musí, a nic moc novýho to pak už nepřinese. Vlastně to ani zas tak moc nevadí, furt to neni nic proti ničemu, ale v rámci BM jsou rozhodně lepší díly a v nich i líp vykonstruovaný nápady - to nemohu říct. Pokud se ale někomu líbí tohle a zároveň ještě neviděl nic dalšího, co by se týkalo podobnejch témat, ať si pustí ty Men, Women and Children nebo třeba Disconnect - a to ho musí odpálit. (27.02.2018)

Díl pro mě výjimečnej paradoxně tim, že má na poměry BM vlastně docela slabej nápad; náladou a námětem mi to připomínalo třeba 21 gramů, ve kterejch se ale obdobná tématika řešila mnohem komplexnějc, a který na mě taky dopadly mnohem silnějc. Největší slabinou Crocodilu totiž je, že (podobně jako předchozí díl) to dopadne přesně tak, jak muselo a kam to celou dobu směřovalo; bez toho, aniž by to přineslo nějakej novej nápad. Je sice celkem zajímavá ta myšlenka, že by si takhle někdo na počkání moh přehrávat myšlenky někoho jinýho, ale já nevim - pro mě to způlky hned ztrácí na efektu třeba v tom, že myšlenky fungujou jakkoliv jinak, jen ne jako film - a představa, že by si je někdo takhle jednoduše přehrával jako sprostý lineární video, a ještě na takový úrovni, kdy je z toho schopnej vyvozovat ňáký trestně právní závěry, ‎ta je prostě pro mě trestuhodně zjednodušená. Takže tomu, co bych jinde možná hodnotil na 4* (protože třeba herci byli skvělí a řemeslně se tomu moc vytknout nedá), tomu v rámci BM dám prostě jen 3 - ne proto, že by to bylo snadno porovnatelný s jinejma 3* filmama, ale proto, že v cyklu BM jsou jednoznačně zajímavější nápady, jsou zajímavějc rozvinutý nebo ‎zajímavějc zakončený. Hrozně se mi ale líbila hudba, která k tomu skvěle padla, a i celý to drsný severský prostředí s úžasnejma přírodně-industriálníma scenériema; skvělá taky byla ta hlavní herečka (i typově), a celkově ten díl měl skvělou atmosféru. A nakonec jen osobní povzdech - když už se s hlavní "hrdinkou" hodinu crcám po jejích životních peripetiích, rád bych to viděl celý - až do hořkýho konce, takže včetně toho jejího dopadení, případný obhajoby nebo trestu; to by MNĚ přišlo zajímavý.‎ WTF moments: To morče.. to morče..! Co to kurva bylo to s tim morčetem?! Ona celá ta scéna "Ha, je tady dítě, co s nim asi já, zlá pani, udělám!" je trochu přitažená za vlasy, ale že nám někdo začne vážně vyprávět, že morče se vlastně stalo korunním svědkem - to asi děkuju, nechci. (28.02.2018)

Tak tohle byla víc než příjemná romantická záležitost, která se na konci vyhoupla v přímo parádní romantickou záležitost. Mělo to nápad, gradaci, promyšlenou pointu... co víc si přát. A dobrý herce! - nejen ty dva hlavní, ale vlastně i všechny ty epizodní roličky včetně tý hnusný, zapšklý a vyschlý tresky, se kterou Frank strávil ten rok - ta mi byla tak nádherně odporná a ten jejich radšizezaduaťtěnemusimčichat-vztah tak úžasně bizarní, až jsem si to fakt užíval. A ten konec, ve kterym se tvůrci krásně a s lehkostí vypořádaj se všema těma věcma, u kterejch člověka předtim mohly napadat různý výhrady, který mohly působit zkratkovitě nebo zjednodušeně - takovej konec tomu prostě nasadil jenom korunu. A hned jsem tomu schopnej odpustit i tu mírnou hru na efekt‎ posledních minut - úplně poslední scéna totiž, ta už z "reálnýho života", ta to všechno vykompenzuje (a tady klidně uznám, že jsem změkčilá bábovka). (02.03.2018)

Tahle epizoda se mi hodnotí špatně - to, že je úplně jiná, asi nemá smysl rozebírat, to tady i na imdb kváká každej druhej. Mně se to nakonec vlastně i většinu času docela líbilo - ta atmosféra zmaru a bezvýchodnosti byla hustá krásně, to tomu třeba rozhodně upírat nechci. Asi jsem schopnej chápat i tu černobílost - Metalhead je přiznaně minimalistickej a timhle jen dává najevo, že soustředění pozornosti má bejt jinde než v pilířích klasickýho filmovýho dramatu. Na druhou stranu, ta minimalističnost ve všem ostatním, jakkoliv proti ní systémově nic nemám, mi tady přijde spíš naškodu, protože to, že se to ptá na mnohem víc věcí (=na všechno) než na který odpovídá (=na nic), to mi prostě nepřijde natolik zajímavý nebo nosný, aby mě to přesvědčilo, že je to vlastně kladem. Ale oukej, beru to, že tvůrci BM obecně nejedou v zaběhlejch kolejích a že kromě námětů můžou chtít provokovat i zpracováním, a pak je to vlastně všechno celkem sympatický, a beru teda i tohle. Jen musim zopakovat, že prostě zrovna tahle kombinace (jakkoliv má prvky, který mě bavěj - všudypřítomná zoufalost a útěk před nevyhnutelnym, to, jak byli ti psi udělaný, zajímavý záběry scénérií...) mě osobně nakonec jednoduše nepřesvědčila - a to ani tou poslední scénou u krabice medvídků. (POZOR, TROLEJ) Mezi WTF moments bohužel musim zařadit třeba ten závěrečnej (byť nedořečenej) záběr s nožem u krku - vzhledem k dostupný brokovnici je spusta efektivnějších, jistějších a bezbolestnějších způsobů, jak se zabít, než si nějakou kudlou pižlat krkavici. A taky bych se hodně divil tomu, kdyby ve světě načrtnutym Metalheadem ty sympatický pejskové museli čekat na to, až ňákej jejich kámoš Punťa támhle na Frantu vyplivne ty svoje trackovací střepy, než mu budou moct jít pomoct - že by do tý doby nebyli schopní mezi sebou nijak komunikovat o tom, kdo je zrovna cílem. (02.03.2018)

Oproti nápadově minimalistickýmu Metalhead je tenhle díl nápadama doslova natřískanej. Ten koncept s muzeem je podle mě skvělej - myšlenka víceméně nevydařenejch, určitě ale temně děsivejch (pseudo)vědeckejch experimentů na lidech vystavenejch v rámci jedný zvrácený expozice někde na opuštěný pouštní pumpě mi jednak přijde skvělá, pak ale taky v rámci jednoho celku samozřejmě dává opodstatnění a prostor víc příběhům - což pochopitelně může bejt kladem i záporem. V Black Museum mi to ale sedlo, a ta určitá (záměrná) zkratkovitost mi vůbec nevadila, i když je samozřejmě i mně jasný, že vlastně každej z nápadů moh bejt rozvedenej v rámci samostatnýho dílu, kde by tak moh bejt prostor pojmout to ještě "líp" nebo "zajímavějc". (POZOR, TROLEJ) Všechny tři příběhy (doktora vypěstujícího si závislost na /cizí/ bolesti, přenesený vědomí matky v komatu do mysli jinýho člověka nebo dokonce do neživýho předmětu, k smrti odsouzenej vězeň uchovanej jako digitální atrakce pro návštěvníky muzea) jsou celkem smysluplně spojený do jednoho celku jak místem (jedno muzeum), tak postavama (vypravěčem/průvodcem a návštěvnicí), nakonec ale i tou pointou - ta navzuje sice jen na jeden z příběhů, tim rozuzlenim a náladou na mě ten konce působil ale až tak trochu dahlovsky (vybavila se mi povídka William a Marie, kde si ženská vydupala z laboratoře manželův mozek s okem ve sklenici, vzala si ho domů a začala se mu mstít za všechno, co on "zaživa" dělal jí). Něco mi připadalo už trochu přehnaný (třeba ty medailonky se zachycenym utrpením vězně jako suvenýr), bohatě to ale vynahradí kilotuna dalších nápadů, který mi přšly fakt zajímavý a bavily mě; ať už nápady spojený s námětama samotnejch povídek (závislost na cizí bolesti a utrpení, přímý napojení na mozek umírajícího a plný spoluprožití jeho smrti, uvěznění jednoho vědomí v cizím mozku nebo předmětu - tedy "zachování" života, ale zároveň uvěznění, ztráta soukromí a možnosti realizování vlastní vůle, pak problém utrpení(?) nebo dokonce páchání násilí na takovém vědomí nebo na jeho digitálním obraze... brrr, je toho spousta), tak ale nápadů spojenejma spíš s tim obecnějšim rámcem - myslim tim samotnou myšlenku takovýhodle "hřbitova" nepovedenejch výzkumů a pokusů, problém morální odpovědnost lidí/vědců věnujících se takovejmhle věcem, líbilo se mi i naznačený postupný odvracení společnosti a "slušnejch"(hahaha) návštěvníků od muzea, ze kterýho se tak následně stala mekka úchylů, násilníků a perverzů - a to včetně bezskrupulózního a navšemvydělávajícho průvodce... Takže i když někdo možná bude řikat, že to pro něj byla nesoudržná slepenice všeho možnýho, za mě to fungovalo a ten díl se mi líbil moc - a jak svym pojetim, tak tim svym vyzněnim spadá přesně do toho BM konceptu, kterej mě tak baví. (07.03.2018)