Un uomo, un cavallo, una pistola

Tento díl mi přes docela plný děj (což mám v 90% případů u filmů rád) přišel trochu paradoxně nejnudnější a špatně se mi na něj dívá. Obsahuje několik vtipných nápadů, které se bohužel dopředu dají hravě očekávat. Musíme se opravdu dívat na cizince jak 3 minuty kope hrob, když je pointa vtipu vyzrazena hned na začátku kopání? Prostředí ve kterém se odehrává se mi moc nelíbilo, takové příliš studiově sterilní nebo nedobře využito. O nějakých zapamatovatelných scénách, ve kterých byl první díl docela nabitý, nemůže být ani řeč nebo jsou tak hloupé, že z toho bolí hlava. Viz pro ty co viděli, vrhání mačetou na cizince, kterého drží kámoš vrhajícího, střílení na minci ve vzduchu kdy cizinec směle prohlásí, že někdo ji dokáže prostřelit i přesněji! To už je trochu moc "over the top" pitomé i na nevážně beroucí se western. Přesto se film drží díky dobrým menší momentkám ještě v průměru ("poetická" večeře se smíškem Baldarsarem nebo směšně blbý konec.) Hlavní hudební motiv je ze série asi nejlepší, i když já mám raději elektrickou kytaru z prvního dílu a pragmaticky drsnýho ironicky hláškujícího Antonyho namísto šaška Antonyho z tohohle dílu. (20.12.2013)

Tak jsem byl nakonec mírně zklamán. Příběh a rozuzlení typicky špagetovské. Sice jen průměrné, ale to by mi celkem nevadilo. Jenže kámen úrazu tu je pro mě hudba. Autoři si zřejmě byli dobře vědomi, že kromě ústřední melodie (nutno říct, že výborné!) zbytek stojí za starou bačkoru, takže nám tu jeden motiv jede do zblbnutí 2/3 filmu, což už ke konci trochu připomínalo čínskou mučírnu. Holt méně je někdy více a scény, ve kterých bylo chvíli ticho, už jsem ve druhé polovině nadšeně vítal. No a přejít se střihem okamžitě a bez varování z jednoho hudebního motivu do prostředka jiného, tak to je taky na pár facek. Výsledný dojem jsem měl tímto tedy dosti pokažený. (27.01.2014)

Tony Anthony opět jako "Cizinec" v typickém béčkové spaghetti westernu, který eklekticky využívá prvky předchozí tvorby, zejména Leoneho dolarové trilogie; stejně jako se autor hudebního doprovodu Cipriani inspiruje Morriconeho tvorbou. Jen díky svižnějšímu závěru a záměrné ironii dávám tomuto průměrnému dílu 2. půle 60. let tři hvězdičky. Jinými slovy: vysoké umění to rozhodně není, ale nuda také ne. (26.01.2011)

Najslabší diel trilógie s malým komickým Anthonym. Hlavný - bezmenný - hrdina si neustále koleduje o problémy, takmer vždy mu zoberú zbraň, preto sa nemôžme čudovať, že to zo začiatku pekne a viackrát schytáva - je nutné podotknúť, že zaslúžene. Akcie v pravom slova zmysle sa našťastie divák dočká - v závere, kde sa aj so samozvaným prorokom za sprievodu delobuchov rozohrá fajn prestrelka. Najlepšia scéna - pri jedení za stolom. (29.03.2017)

Široký krok Anthonyho se nezměnil, ale dvojka chytla daleko větší drive a ztratila pel béčkovitosti, kterou byl nasáklý Stranger in Town. Co mě trošku zklamalo, vzhledem k mé krvelačnosti, byla právě absence krve a to i při zásahu čtyřhlavňovou brokovnicí z metrové vzdálenosti, tak nečekal jsem lítající střeva, ale trochu kečupu by přece jen bodlo, finální vyrovnání s padouchy zase trošku skřípalo, Anthony je prostě šašek a tak musel všechny bandity odkráglovat originálně a s vtipem, no mně to moc nesedlo. Naopak bandité byli naprosto úžasní, zlí, špinaví a jedineční a na hudbu už jsem asi od prvního dílu zvyknul, i když nadšením jsem zrovna neskákal. Suma sumárum je dvojka Strangera rozhodně lepší filmem než ještě neučesaná jednička. Těsně, ale za 4. (04.12.2013)