Sanatórium

Zo začiatku som nečakal priemernú ducharinu. Rozvíja sa to pomaly a postupne, objavujú sa záchytné body, od ktorých by sa snímok mohol rozvinúť do nadštandardnej žánrovky. Ale potom príde očakávaná, ale málo efektná posledná tretina. A tá neobsahuje naozaj nič závratné či strašidelné a ničí pekne budovaný film. (30.01.2013)

Příšerná a úděsná zhovadilost, začínám kroutit hlavou nad oblíbenkyní Virginie Ledoyen, to už je podruhé, co kývla na účast v tak špatném hororu. Leknul jsem se jednou, zasmál možná taky jednou, ale hlavně jsem se celou dobu nudil, až jsem usínal. A to jsem Sanatorium sháněl řadu měsíců a těšil se na něj navzdory místnímu špatnému hodnocení. Nyní již rozumím. Sanatorium oplývá ucházející atmosférou, ale hodinu se nic neděje, a když se člověk připravuje aspoň na nějaké napínavé a strhující finále, unudí konec ještě víc, než předcházející děj. Navíc se zde vyskytuje řada styčných bodů se Sirotčincem. Nebudu dumat nad tím, kdo od koho kopíroval, ale na horory z prostředí sirotčinců, sanatorií a nemocnic mám na dlouhou dobu utrum. (05.04.2010)

Velmi lehký odvar z nýnějších děl Pascala Laugiera, který mě teda na zadek neposadil, ba nudil. Budu to brát jako takové to seznamování s diváky, začátečnický krok vedle a nesmělý úkaz režisérova talentu, který nám ukazuje až o čtyři roky později v rozporuplných Martyrs. S pár lekačkami a žalostným scénářem jsme měli mimo to čest se seznámit s lightpsycho duchařinou, která strašidelná vážně moc nebyla. Chybou tu také byla podle mého mínění hlavní postava, která spadá do té typické sekce hrdinek na pokraji nervového zhroucení a já tohle fňukání nemám zrovna v oblibě. Dokázala bych si tu představit mnohem průbojnější a tvrdší charakter v podání jiné herečky. Celkově mě to ničím nezaujalo, ale chtěla jsem vidět Pascalovy začátky v jeho pověstné kariéře. Myslím, že možná proto si dal Laugier po Sanatoriu čtyřletou pauzu - aby zdokonalil psaní svých scénářů. (04.03.2013)

Poslední dobou začínám být na podobné kousky odehrávající se ve starých sanatoriích či sirotčincích alergický. Většina z nich je na to samé brdo a nepřináší nám nic nového. Není nad filmy z osmdesátých let, kdy nás atmosféra drtila už pěkně od začátku. Zde sledujeme prvních čtyřicet minut pomalu se rozjíždějící příběh, který se opírá pouze o úvodní scénu z umývárny. Jinak jsem si připadal jako při sledování nějaké televizní drama, kdy hlavní hrdinka ač velice pohledná jen chodí od ničeho k ničemu, seznamuje se s ostatním personálem a tají své těhotenství. Atmosféra byla v tu chvíli na bodě mrazu, především pak ta hororová. Teprve postupem času se konečně začíná odkrývat tajemství tohoto místa a v tu chvíli jsem se konečně probudil k životu. Do žil se mi jakou kouzlem vlila nová krev a já si začal další průběh alespoň trochu užívat. Pořád jsem však očekával, kdy se konečně objeví nějací ti duchové či přízraky, ale to jsem si musel počkat až na posledních pětadvacet minut. V tu chvíli totiž tvůrci konečně začali odkrývat všechny své karty, jenže bohužel žádný velký zázrak se nekonal. Ti jenž očekávají velkolepé finále budou nejspíš zklamáni, příznivci lehké erotiky již nikoliv. I tak je však potřeba říci, že tenhle film není ničím víc než průměrnou podívanou, která promarnila svou šanci dostat se na vrchol. Jenže ono vlastně ani nebylo moc čím. 5/10 (01.11.2010)

Přímo ďábelsky zmatené, po pravdě vůbec nevím, o co tu vlastně mělo jít (z té parodie na děj to fakt poznat nešlo), scénář asi byl tvořen stylem 'budeme něco točit a počkáme, co nás při tom napadne'. Ale tu hodinu a půl se mi na Virginii Ledoyen i Lou Doillon koukalo vážně moc hezky, pár lekaček bylo celkem povedených a vůbec docela slušná obrazová stránka dosti převyšuje nedormlý obsah. (21.01.2010)